Obcování s ďáblem 6: Pár zbývajících drobností - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Seriály

Více seriálů



Software

Obcování s ďáblem 6: Pár zbývajících drobností

30. srpna 2001, 00.00 | Se zástupci, aliasy a linky jsme se vyrovnali; dnes probereme několik dalších šikovných triků pro práci se soubory a se složkami. Jak uvidíte, hned první z nich souvisí právě se zástupci; proto jsme si je museli nechat až na teď.

Se zástupci, aliasy a linky jsme se vyrovnali; dnes probereme několik dalších šikovných triků pro práci se soubory a se složkami. Jak uvidíte, hned první z nich souvisí právě se zástupci; proto jsme si je museli nechat až na teď.

Kde tedy opravdu jsem?

Hned v druhém dílu jsme se seznámili mj. s příkazem pwd, který zobrazí aktuální složku. Víme-li ovšem, že Mac OS X podporuje softlinky, víme také, že jedna jediná složka vlastně může mít řadu různých jmen — a jen jedno z nich je to "skutečné", všechna ostatní jsou jen "nasoflinkovaná" (hardlinky, u kterých jsou všechna jména rovnocenná, pro složky, jak víme, nelze použít).

Příkaz pwd standardně zobrazuje "tu složku, do které jsme se přepnuli příkazem cd"; jestliže jsme tedy v příkazu cd použili softlink, bude mu zobrazení odpovídat:

99 /tmp> cd 
100 ~> ln -s /tmp odkazNaTempZMojiSlozky
101 ~> cd odkazNaTempZMojiSlozky 
102 ~/odkazNaTempZMojiSlozky> pwd
/Local/Users/ocs/odkazNaTempZMojiSlozky
103 ~/odkazNaTempZMojiSlozky> 

Pokud ovšem chceme zjistit, kde jsme "doopravdy", stačí použít přepínač -P ("Physical path"):

103 ~/odkazNaTempZMojiSlozky> pwd -P
/private/tmp
104 ~/odkazNaTempZMojiSlozky> 

(tak se, mimochodem, ukázalo, že samo jméno "/tmp" je softlink na složku "/private/tmp").

Ničit už umíme, tvořit ne...

Víme už, jak rušit soubory a složky; neumíme je však zatím vytvářet. Je to jednoduché — chceme-li vytvořit soubor, použijeme příkaz touch:

106 /tmp> ls qqq
ls: qqq: No such file or directory
107 /tmp> touch qqq
108 /tmp> ls -l qqq
-rw-r—r—  1 ocs  wheel  0 Aug 24 13:24 qqq
109 /tmp> 

Samozřejmě, v praxi málokdy chceme jen tak vytvořit nějaký prázdný soubor; většinou budeme chtít do souborů ukládat nějaká data. To se naučíme už brzy, hned jak se pustíme do tzv. standardního vstupu a výstupu.

Tvorba složek je naopak velmi běžná věc. Podobně, jako příkaz touch vytvořil (prázdný) soubor, vytvoří příkaz mkdir (prázdnou) složku. Chceme-li složek určit více najednou, žádný problém — prostě použijeme více argumentů:

120 /tmp> ls -ld w*  
zsh: no matches found: w*
121 /tmp> mkdir www wan wopice wow
122 /tmp> ls -ld w*               
drwxr-xr-x  2 ocs  wheel  1024 Aug 24 13:30 wan/
drwxr-xr-x  2 ocs  wheel  1024 Aug 24 13:30 wopice/
drwxr-xr-x  2 ocs  wheel  1024 Aug 24 13:30 wow/
drwxr-xr-x  2 ocs  wheel  1024 Aug 24 13:30 www/
123 /tmp> 

A co když chceme připravit celý strom, obsahující i vnořené složky? Ani to není pro příkaz mkdir problém, jen si musíme toto chování vyžádat pomocí přepínače -p ("create Path"):

126 /tmp> ls a           
ls: a: No such file or directory
127 /tmp> mkdir a/b/c
mkdir: a/b/c: No such file or directory
128 /tmp> mkdir -p a/b/c
129 /tmp> ls a              
b/
130 /tmp> ls a/b
c/
131 /tmp> 

Kdo si má ty složky pamatovat...

Dokud přecházíme sem/tam jen mezi dvěma složkami, poslouží nám dobře příkaz "cd -", známý už ze čtvrtého dílu. Pro složitější případy máme k dispozici velmi šikovné příkazy pushd a popd. První z nich funguje stejně jako příkaz cd; navíc si však zapamatuje složku, ze které jsme přišli. Druhý se prostě vrátí zpět:

149 /tmp> pushd
~ /tmp
150 ~> pushd /Applications 
/Applications ~ /tmp
151 /Applications> pushd /tmp
/tmp /Applications ~ /tmp
152 /tmp> pushd /System 
/System /tmp /Applications ~ /tmp
153 /System> popd
/tmp /Applications ~ /tmp
154 /tmp> popd
/Applications ~ /tmp
155 /Applications> popd
~ /tmp
156 ~> popd
/tmp
157 /tmp>     

A co dále?

Ačkoli možnosti unixových shellů pro práci se soubory jsou daleko bohatší, to, co jsme si zatím ukázali, v naprosté většině případů stačí. Příště si ještě ukážeme jak najít soubory, jejichž jméno či obsah známe, ale nevíme přesně kde jsou, a pak se budeme chvíli věnovat spouštění programů.

Obsah seriálu (více o seriálu):

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » Informace  

 » Rubriky  » Agregator  

 » Rubriky  » Software  

 

 

 

Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Apple kurzy

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: