Apple zvažuje autostereoskopický 3D displej. (21.3.08) - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

21. března 2008, 08.00 | Z podané patentové žádosti vyplývá, že Apple zkoumá nový druh zobrazovacích zařízení, schopných zobrazovat prostorově pro více diváků bez speciálních pomůcek typu brýlí.

Objevila se další patentová žádost Applu, v níž se popisuje nový typ zobrazovacích zařízení, schopných vytvářet prostorové obrazy, aniž by diváci museli nosit nějaké dodatečné pomůcky, třeba polarizační brýle. Apple tuto žádost podal již v září 2006, zveřejnění se dočkala až nyní.

Apple nejprve kritizuje tradiční řešení vyžadující pomůcky nošené diváky. Takováto řešení se příliš nerozšířila, protože diváci obecně neradi něco takového nosí a ve většině případů to ani není praktické. A v některých situacích takováto řešení ani nelze uskutečnit, například se takto nedají promítat 3D obrazy pro náhodné kolemjdoucí.

Základní principy fungování

Namísto toho Apple navrhuje trojrozměrný zobrazovací systém, promítající na plátno, jehož povrchová odrazivost se mění podle úhlu pohledu. Trojrozměrné obrazy by se modulovaly podle vlastností tohoto plátna. (Viz toto schéma.)

Tak by bylo možné vytvořit autostereoskopické 3D displeje, schopné se současně přizpůsobit více divákům nezávisle na sobě, každý divák by viděl vlastní 3D obraz, přičemž by se mohl zcela volně pohybovat.

Základ by tvořil systém 3D/stereoskopického zobrazování implementovaný hardwarově či softwarově, mohl by tvořit součást grafické karty, anebo by mohlo jít o programový kód běžící v grafickém či v hlavním procesoru, případně by se mohlo jednat o zákaznický integrovaný obvod.

Takto vytvořené 3D obrazy by se posílaly přes vhodné připojení (kabelové či bezdrátové) do vlastního 3D zobrazovače, v němž by zobrazovací rozhraní a dělič obrazu dělily 3D obrazy na dva 3D podobrazy, levý a pravý. Ty by se modulovaly v příslušných modulátorech a poté promítaly přes plátno s proměnlivou odrazivostí do levého a pravého oka pozorovatele. V mozku pozorovatele by se oba podobrazy spojily v realistický 3D obraz.

Plátno by fungovalo jako programovatelné zrcadlo tvořící prostorový filtr, světlo by do pravého a levého oka pozorovatele dopadalo rozdílně podle toho, kde by se jeho oči nacházely. Tak by se zajistilo, aby každý divák dostal vlastní obraz nezávisle na ostatních. (To ukazuje tohle schéma.)

Zjišťování polohy pozorovatele

Přesnou polohu pozorovatele vůči plátnu by navíc určoval digitální signálový procesor (DSP) ve spojení s 3D skenerem. Ten by zjišťoval takové charakteristiky pozorovatele jako polohu jeho hlavy, náklon hlavy a vzdálenost jeho očí od sebe, to vše vůči poloze plátna. Podle těchto údajů by se modulovaly příslušné podobrazy.

V některých konfiguracích by 3D skener mohl tvořit integrální součást projektoru, který by přímo osvětloval jak pozorovatele, tak plátno. Vhodně umístěné světlené čidlo by snímalo světlo odražené od pozorovatele a určovalo z něj jeho polohu vůči plátnu.

Varianta s interaktivním ovládáním

Apple dodává, že 3D skener a světelné čidlo by také mohly sloužit jako vstupní zařízení pro pozorovatele. Prostor před plátnem, v němž se pohybuje pozorovatel, by mohl tvořit virtuální 3D uživatelské rozhraní, v němž by například mohl „stisknout“ 3D obraz tlačítka.

Shrnutí

Apple na závěr své žádosti tvrdí, že takováto zobrazovací technologie je přímočará, cenově výhodná a vysoce univerzální. Dala by se snadno implementovat úpravou již známých technologií, takže je plně kompatibilní s běžnými výrobními postupy a technologiemi.

Toto zobrazovací řešení vypadá skutečně zajímavě, ovšem pokud by jeho realizace byla skutečně tak snadná, už by ho nejspíš někdo sestavil, asi zde budou nějaké háčky. (Kupříkladu je otázka, jak by se v praxi realizovalo ono plátno s proměnlivou odrazivostí.)

Celé toto řešení působí tak trochu jako sci-fi rekvizita, zvlášť interaktivní varianta silně připomíná „holopalubu“ ze Star Treku. To ovšem ještě neznamená, že není uskutečnitelné.

Možnosti autostereoskopických 3D zobrazovačů by byly velmi široké, přinejmenším zpočátku by se však asi jednalo spíše o rozměrnější zařízení, implementace pro stolní počítače nebo dokonce mobilní zařízení nejspíš tak jednoduchá nebude.

Je též třeba mít na paměti, že se jedná o patentovou žádost, nikoli o popis reálného produktu. Apple takovéto zobrazovací řešení může, ale také nemusí realizovat. Žádost však přinejmenším ukazuje, jakým směrem se Apple vydává při zkoumání budoucích možností zobrazování.