AirPort prakticky - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Seriály

Více seriálů



Periferie

AirPort prakticky

7. října 2002, 00.00 | Dneska se podíváme, co všechno AirPort umí v praxi, jak jsme byli spokojeni s jeho schopnostmi a také s pokrytím.

Minule jsme si řekli něco o teorii kolem AirPortu, resp. obecně Wi-Fi sítí, dneska se zaměříme na praktické použítí, od instalace přes konfiguraci až po naše praktické zkušenosti. Podotýkáme, že se naše povídání se týká "nové" AirPort Base Station (Snow), stará Graphite verze mnoho věcí neumí.

Instalace karet

Instalace karet je u většiny počítačů poměrně triviální - někdy je potřeba šroubovat (iMac, TiBook), někdy stačí počítač otevřít (PowerMac G4, iBook - pod klávesnicí). Všechny stávající počítače jsou vybaveny pro přímou interní instalaci AirPort karty, některé starší počítače (například starší verze iMaců) potřebují speciální převodník. AirPort karta je v podstatě PCMCIA karta (resp. PC Card), pouze místo zabudované antény se připojuje k anténě, kterou už obsahuje počítač. Pokud však například u PC uživatelů s notebookem nebo případně u starších Apple notebooků uvidíte z PC Card slotu čouhat placatou anténu, jedná se s největší pravděpodobností o AirPort/Wi-Fi kartu.

Mimochodem, pokud jste přemýšleli, kam se u TiBooku poděl druhý slot pro PC Card, je v podstatě vyhrazený právě pro AirPort kartu.

Instalace základnové stanice

Samotná instalace jednodušší být nemůže - stačí připojit napájení, telefonní šňůru, pokud budeme přistupovat přes modem nebo ethernetový kabel, pokud přes ethernet či kabelový modem (do zásuvky s "kolečkem"), případně ještě druhý kabel do zásuvky pro standardní Ethernet. Umístění je vhodné uprostřed pokrývané plochy, aby bylo pokrytí signálem co nejkvalitnější.

Základnová stanice je v podstatě postavená také kolem té samé AirPort karty, pouze má sofistikovanější funkce a jinou anténu. Část funkcí základnové stanice lze simulovat i na počítači, část však pochopitelně ne.

Konfigurace základové stanice

Především je nutné si říci, jakým způsobem bude základnová stanice v síti použitá. V předchozí verzi bylo použití omezeno buď na připojení přes ethernet nebo přes zabudovaný modem a tím v podstatě končilo. Nyní, díky přidání druhého ethernetového portu jsou možnosti použití mnohem širší. Například je možné stanici připojit hned za "výstup" z přenosové trasy, ideálně se hodí například ke kabelovému modemu, kdy zajišťuje snadné připojení bezdrátového a drátového zbytku sítě - za jednou adresou umí "schovat" všechny počítače v sítí. Totéž v podstatě platí i v případě připojení přes modem.

Pro konfiguraci se používá aplikace AirPort Admin Utility, pro snadné nastavení lze použít také "průvodce" AirPort Setup Assistant. Konfigurovat lze základnovku přes AirPort, nebo i přes ethernetový kabel.

Základní nastavení

Každá základnová stanice má přidělené své jméno, bylo by vhodné, aby bylo v rámci sítě unikátní. Dále se nastavuje i heslo pro danou stanici - pouze se znalostí tohoto hesla lze upravovat nastavení.

Je také nutné pojmenovat síť - tak se klidně může jmenovat jinak než stanice, pokud se síť bude skládat z více stanic, je to i nutné. Sítě jsou obvykle viditelné pro ostatní uživatele (byť přístupné s heslem), pokud chcete síť utajit dokonale, lze ji zcela skrýt, bude dostupná pouze po zadání přesného názvu. Kromě toho lze nastavit řadu parametrů - například na jakém kanálu bude komunikace probíhat, aby nedocházelo ke kolizím více blízkých stanic v jednom kanálu, je vhodné vyhradit i alespoň dva sousední kanály z každé strany. "Recyklace" frekvenčního kanálu je možná pokud jsou stanice od sebe více než je maximální dosah. Dále lze zvolit jakou rychlostí (ideální nechat automatické nastavení).

Nastavení bezpečnosti

Pokud chcete zabezpečit síť proti přístupu osob bez oprávnění, je potřeba zapnout šifrování pomocí WEPu - lze si vybrat, zda používat 40ti bitovou nebo 128 bitovou verzi šifry. I starší AirPort karty lze upgradovat, aby podporovaly 128bitové kóodování, starší základnovou stanici (Graphite) však nikoliv. Po zapnutí šifrování se zadá heslo, kteří ostatní uživatelé AirPortu musí zadat při připojení, pro uživatele PC je možné v menu Base Station zobrazit podobu hesla v hexadecimální podobě.

Kromě toho lze používat další nastavení pro omezení přístupu - buď přímo přes AirPort, kde se dají nadefinovat MAC čísla karet, nebo pomocí externího Radius serveru.

Připojení k internetu

Stále ještě poměrně častým způsobem připojení bude připojení celé sítě přes modem. Nastavení je v podstatě shodné, jako u normálního dialupu, rozdíl je pochopitelně v tom, že připojení k sítí k dispozici více počítačům. Kromě toho lze nastavit, jak dlouho má zůstat AirPort připojený - buď je možné mít nastavené připojení neustále, nebo odpojení po určitém časovém intervalu. Pokud se AirPort odpojí, po požadavku ze strany některého klienta se opět připojí.

Obdobně snadné je i nastavení připojení přes Ethernet - podle dostupných parametrů se základnová stanice nakonfiguruje, například aby získávala pro sebe IP adresu přes DHCP, nebo ji lze nastavit vlastní pevnou adresu - záleží opravdu na konfiguraci sítě. Důležité je použít správný port.

Připojení sítě

Zde si lze zvolit více méně ze dvou možností - zda AirPort bude fungovat pouze jako rozšíření sítě a veškerá konfigurace bude na obsluze/správci počítačů, nebo zda bude mít vlastní "inteligenci". První volba (vypnutí distribuce adres) je ideální, pokud je AirPort pouze rozšířením stávající sítě, zabezpečuje pouze připojení a například přidělování adres funguje přes firemní DHCP server. Toto pochopitelně bude fungovat u připojení přes Ethernet, přes dial-up nikoliv.

Druhou volbou je nechat distribuci adres na AirPort základně, zde je možné si zvolit, jak se bude v praxi chovat. Jedna možnost je použití DHCP a NAT, kdy se celá síť (jak počítače připojené bezdrátově, tak přes Ethernet LAN port) tváří ven jako jedna IP adresa a správa adres probíhá čistě v režii AirPort stanice. Tento způsob je vhodný například pro připojení domácí sítě přes kabelový modem - poskytovatel obvykle v ceně poskytuje pouze jednu IP adresu přidělovanou přes DHCP a tak "maskování se" za jednu IP adresu je jediným způsobem, jak připojit celou síť.

V případě, že připojujeme síť přes modem, síť se samozřejmě bude ven tvářit pouze jako jedna IP adresa, přidělená poskytovatelem a správu vnitřní sítě necháme na AirPortu.

Je evidentní, že nejlépe možnosti AirPortu využijeme v okamžiku, kdy ho připojujeme například ke kabelovému modemu či jinému "předávacímu rozhraní" - AirPort zajistí díky NATu a DHCP připojení celé AirPort i ethrnetové sítě, díky NATu je k tomu celá síť chráněná proti neoprávněnému průniku.

Zajímavostí je možnost dial-in: pokud nepoužíváte modem pro připojování k internetu, je možné ho připojit k telefonní lince a přes modem se připojovat k AirPort stanici a tím i do celé lokální sítě. V našich podmínkách to bude asi zřídka využívaná funkce, ale může se někdy hodit.

Konfigurace karty

Příklady jsou prováděné na Mac OS X, v Mac OS 9 je však situace velmi podobná, některé funkce však nemusí fungovat.

V panelu pro nastavení sítě se objeví nová položka, AirPort, která se už z principu nastavuje velmi podobně jako standardní Ethernet - rozdílem je pouze nastavení připojení do bezdrátové sítě. Je dobré si zapnout AirPort menu v nabídce (pod OS X, v Mac OS 9 ještě jako položka v Control Stripu), kde se snadno vybírá s흡do které se chcete připojit, dokáže zobrazit také podrobnosti o připojení základnové stanice přes modem. Přes toto menu lze také snadno vytvořit computer-to-computer network, tedy propojení dvou počítačů mezi sebou bez nutnosti základnové stanice.

Mac OS X má také další funkci navíc - sdílení připojení. Dokáže tak sdílet připojení k internetu mezi různými síťovými rozhraními - například se připojíme přes modem a nabídneme připojení k internetu všem ostatním počítačům na Ethrnetu. Analogově jde postupovat i s AirPortem, takže buď můžeme připojit AirPort síť přes počítač napojený na internet, nebo naopak připojit zadrátovanou síť pomocí AirPortu - a v tom případě může být na síti klidně připojená základnová stanice, která bude poskytovat připojení dalším počítačům. Základnové stanice totižto samy o sobě se neumí propojovat bezdrátově mezi sebou, je potřeba takováto "obezlička". Naopak, pokud vytvoříme z počítače "základnovku", naprosto bez problémů ji dokážou využít ostatní počítače vybavené AirPort kartou.

Kooperace s PC

Spolupráce AirPort - PC je poměrně bezproblémová. Pokud se chceme s Macem připojit do standardní Wi-Fi sítě, kterou uvidíme v menu, jde to snadno, pouze pokud je síť chráněná, je nutné si sehnat heslo - buď v textové nebo hexadecimální podobě. Pokud zadáváme heslo v hexadecimální verzi, je potřeba na začátek umístit znak dolaru "$". Jestliže se budeme chtít připojovat z PC na AirPort, jde to také snadno, ze základnové stanice se dá získat WEP heslo v hexadecimální podobě tak, jak bylo popsané na začátku. Z PC by mělo být možné nastavovat AirPort Base Station pomocí programu přímo od Apple, který najdete na této adrese.

Praktické využití

V praxi jsme zkoušeli AirPort v různých konfiguracích, s Macy i s PC, připojovali jsme se přes vytáčenou linku, přes ethernet, kabelový modem, tedy snad všechny standardní situace. Po technické stránce asi není AirPortu co vytknout - je to velmi propracované a funkčně bohaté řešení, se kterým se připojíte opravdu takřka kdykoliv a kdekoli. K tomu je díky strategii Apple možné připojovat nejen z přenosných počítačů, ale i ze stolních počítačů a díky možnosti routování v Mac OS X 10.2 není problém na takto připojené počítače připojit další přes kabel. V tomto směru tedy AirPortu asi není moc co vytknout.

S čím jsme byli výrazně méně spokojeni, bylo pokrytí. Apple udává až 50 metrů ve volném prostranství, v praktickém použití jsme však například v klasickém cihlovém bytě byli bez pokrytí po necelých 15ti metrech! Proto je důležité u AirPortu dbát na správné umístění stanice pokud možno do středu vykrývané plochy. V praktickém testu proti běžné PC stanici (Askey) AirPort z našeho pohledu "pohořel", protože byl schopen pokrýt výrazně menší plochu. Jedním ze způsobů, jak pokrytí zlepšit, by bylo "hacknutí" externí antény - což už je ovšem operace pro zkušené praktiky. Z tohoto hlediska jsme byli z AirPortu zklamaní, neboť ani zdaleka nedokázal držet krok s (levnějším) Wi-Fi kolegou.

Jenom podotknu, že jsme testovali s iBookem, který má lepší příjem - PowerBook G4 Titanium díky svému titanovému obalu má s průnikem signálu trošku problém.

Pokud vám však pokrytí, které nabízí AirPort stačí, z hlediska funkčnosti získáte velmi propracované řešení, se kterým se můžete bezdrátově připojit v takřka libovolné situaci a konfiguraci. Také za ovládání a možnosti nastavení je potřeba Apple pochválit, vše je standardně snadné a přehledné.

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » Informace  

 » Rubriky  » Agregator  

 » Rubriky  » Periferie  

 

 

 

Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Apple kurzy

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: