Začínáme s - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

4. srpna 2004, 00.00 | Máte rádi, když s vámi počítač mluví vaším jazykem? Na Mac OS X to není problém. Operační systém a prostředky, které dává Apple vývojářům k dispozici totiž nejen mimořádně usnaďnují vývoj lehce lokalizovatelných aplikací, ale dokonce autory k vytváření takových aplikací podporují.

29. července 2004, 00.00 | V předminulém dílu jsme si začali povídat o tom, jaké alternativní techniky se v Cocoa často využívají namísto dědičnosti: ukázali jsme si, jak funguje delegace a zběžně jsme se seznámili s mechanismem akce/cíl; minule jsme se seznámili s využitím kategorií pro přidání jednoduchého API k již existující třídě. Dnes toto téma dokončíme ukázkou "pokročilejšího triku" vkládání objektů.

22. července 2004, 00.00 | V minulém dílu jsme si začali povídat o tom, jaké alternativní techniky se v Cocoa často využívají namísto dědičnosti: ukázali jsme si, jak funguje delegace a zběžně jsme se seznámili s mechanismem akce/cíl, jemuž se budeme daleko podrobněji věnovat začas, v rámci služeb souvisejících s grafickým uživatelským rozhraním. Dnes si ukážeme další trik, který bývá často vhodnější, než "dědění": využití kategorií pro rozšíření služeb některé ze standardních tříd o požadované API.

8. července 2004, 00.00 | Inu, třeba: na podtřídy bacha, delegát ten fachá, vkládání je řacha, tak se to rýmuje. Zatímco dědičnost se v Cocoa oproti jiným objektovým prostředím nepoužívá tak často, s výhodou se zde využívají alternativní techniky, mezi něž patří práce s delegáty či vkládání objektů.

1. července 2004, 00.00 | Je zřejmé, že rozhraní třídy (@interface ... @end) je obvykle uloženo v hlavičkovém souboru, který vkládáme do zdrojových souborů, jež s třídou pracují, pomocí direktivy #import – obvykle to vypadá nějak takto...

23. června 2004, 00.00 | V následujících několika dílech našeho seriálu se budeme věnovat tomu, jak v Objective C správně programovat: seznámíme se s řadou standardních konvencí a vzorců, jichž je vhodné používat: nejenže nám usnadní život, ale navíc zajišťují chování, jež ostatní programátoři od našich tříd a metod automaticky očekávají.

18. června 2004, 00.00 | Ačkoli Objective C na rozdíl např. od Javy nevyžaduje striktně, aby každá třída, již vytváříme, měla nadtřídu, v praxi budeme téměř vždy své třídy odvozovat od standardní kořenové třídy NSObject – nebo od tříd, jež jsou samy jejími dědici. Vyplatí se proto se hned zpočátku podrobněji podívat na metody, jež od třídy NSObject prakticky všechny objekty dědí.

10. června 2004, 00.00 | Než se pustíme do popisu správného programátorského stylu pro Objective C/Cocoa a vhodných objektových vzorů, je zapotřebí se seznámit ještě s jednou koncepcí, již Cocoa často využívá, a jež významným způsobem zjednodušuje programátorské rozhraní, aniž by jakkoli omezovala flexibilitu. Jde o koncepci tzv. sdružených tříd (class clusters) a skrytých podtříd.

3. června 2004, 00.00 | Na náš minulý rozbor toho, jak objekty vznikají a zanikají, je vhodné navázat popisem koncepce měnitelných a neměnných objektů. To proto, že kromě dosud popsaných postupů objekty mohou také vznikat jako kopie objektů dříve existujících – a způsob, jak jsou tyto kopie vytvářeny, je s koncepcí měnitelných a neměnných objektů úzce svázán.

26. května 2004, 00.00 | V minulém dílu našeho seriálu jsme dokončili popis vlastního jazyka Objective C. Dnes si řekneme více o základních vlastnostech všech objektů; stojí za to zdůraznit, že tyto služby jsou již hodně specifické právě pro Objective C v Mac OS X – pokud náhodou máte k dispozici nějakou jinou implementaci Objective C, mohou v ní pravidla pro vznik a zánik objektů být dost odlišná.