23. února 2006, 00.00 | Přenosné počítače PowerBook jsou spjaty celkem s polovinou celé historie firmy Apple. První PowerBook spatřil světlo světa před 15 lety a Apple letos oslaví 30. výročí své existence. Název PowerBook však od samého počátku neměl nic společného s procesory PowerPC narozdíl od stolních PowerMaců, první PowerBooky byly vybaveny procesory Motorola 68k. Letos v souvislosti s přechodem na procesory Intel však Apple zavedený název pro své přenosné počítače opouští a nahrazuje ho názvem MacBook Pro.
V současné době se počítače MacBook Pro teprve dostávají na trh a souběžně s nimi jsou stále nabízeny i poslední verze PowerBooku s procesorem PPC G4. Zkusme se teď na ten poslední kousek z dlouhé a letité řady PowerBooků podívat, a to ve verzi, která má současnému MacBook Pro co do rozměrů nejblíže, tedy modelu s patnáctipalcovým displejem po zhruba měsíčním provozu, a zkusme odhadnout, v čem bude nový MacBook Pro lepší a v čem nikoliv.
Samotný PowerBook není třeba nijak zvlášť popisovat, takže jen stručně. Elegantní hliníkový plášť po otevření odhalí podsvětlenou klávesnici imitující hliník a stejně tak stylizovaný trackpad, v přední části je pouze tlačítko pro otevření počítače s bílou LED signalizující úsporný režim a štěrbina optické mechaniky. Na pravé straně jsou konektory DVI, S-Video, Gigabit Ethernet, FireWire 800, Fire Wire 400, USB 2.0 a otvor pro bezpečnostní lanko. Na levé straně pak konektor pro napájení, faxmodem, USB 2.0, anologový a digitální vstup a výstup zvuku a PCMCIA slot. Po stranách pláště displeje jsou antény pro AirPort (802.11b/g) a Bluetooth 2.0. Po stranách klávesnice jsou rošty ukrývající jednak reproduktory, jednak čidla osvětlení, které pak ovlivňují úroveň podsvětlení displeje a klávesnice. V pravém je ještě tlačítko pro zapnutí počítače a pro jeho případný restart, spánek nebo vypnutí, v levém je umístěn mikrofon. Uvnitř tepe procesor PowerPC G4 o taktu 1,67 GHz, tedy nejvýkonnější, jaký se kdy vyráběl, frekvence systémové sběrnice však již před lety zamrzla na hodnotě 167 MHz. RAM je typu DDR2, avšak podtaktovaná na 333 MHz DDR frekvence, tedy na 167 MHz reálné frekvence, a lze ji rozšířit na 2 GB, v testovaném modelu je 1,5 GB. Pevný disk má kapacitu 80 GB, tedy počítáno na miliardy bajtů, skutečná kapacita v binárních řádech (1 GB = 1 024 MB, 1 MB = 1 024 KB, 1 KB = 1 024 B) je tedy 74,5 GB, disponuje 5 400 otáčkami za minutu a v případě většího zrychlení (např. při pádu) je včas odstaven senzorem pohybu. Optická mechanika kromě čtení většiny formátů CD a DVD zvládá vypalování CD-R/RW, DVD+/-R/RW a DVD+R DL. Grafická karta je ATI Radeon 9700 se 128 MB VRAM. Vstup a výstup zvuku je řešen kromě vnitřních reproduktorů a mikrofonu konektory kombinujícími analogový stereosignál s digitálním optickým vstupem a výstupem S/PDIF.
Poslední změny týkající se těchto počítačů proběhly loni na podzim a největší změna se týkala displeje. Rozlišení bylo zvýšeno z 1 280 x 854 bodů na 1 440 x 960, tedy na 117 dpi. Taktéž byl zvýšen jas podsvětlení jak displeje, tak klávesnice. Mohu-li porovnat s předchozím typem, tak kvalita displeje se opět zvýšila, řekl bych, že je čitelnější ještě z většího úhlu, než předchozí typ, na displej je vidět téměř z boku. Jas se zvýšil na tolik, že je displej čitelný i za plného slunečního osvětlení, což se u předchozích modelů říct nedalo. Podsvětlení klávesnice v plné tmě stačí mít asi na polovinu. Do podsvětlení jak displeje, tak klávesnice však většinou není třeba ručně zasahovat, systém poměrně dobře toto reguluje sám podle údajů z čidel osvětlení, řekl bych, že oproti modelu z roku 2004 byla tato funkce značně vylepšena. Osobně považuji displej za excelentní. Další změny už jsou bohužel spíše jen kosmetického rázu, a podle zkušeností z předchozím modelem mají dost malý vliv na celkový výkon počítače. Urychlení procesoru z 1,5 na 1,67 GHz (tedy cca o 11%) při zachování taktovací frekvence sběrnic zvýší výkon v průměru tak asi o 5%, což se tak nějak shoduje s tím, o kolik jsem zaznamenal urychlení časově náročnějších výpočetních operací, jako třeba DVD Authoring, o něco vyšší nárůst výkonu byl znát například u zipování cca 12 GB složky, zde se přece jen projevil i o něco rychlejší disk, předchozí typy obsahovaly disk se 4 200 otáčkami za minutu. Bohužel, pro přenosné počítače zatím zůstává pevný disk tím nejslabším článkem celého řetězu, je to daň za miniaturizaci a nízkou spotřebu, pro většinu věcí, které s počítačem provádím, je právě pomalý pevný disk tou největší brzdou. Disk v tomto počítači v několika minutovém průměru zvládal čtení a zápis v průměru rychlostí kolem 30 MB/s, což je asi o 20% více, než ve starším modelu, krátkodobé špičky se pohybovaly i přes 50 MB/s, v jednom případě se jednalo o špičku 105 MB/s, ta ale na grafu byla opravdu úzká jako jehla. Hodně záleží na tom, kolik dalších procesů běží, které mají vlastní požadavky na čtení a zápis.
Baterie je stejná jako v předchozím modelu, ale přes vyšší výkon podsvětlení displeje i klávesnice i rychlejší disk se průměrná spotřeba počítače snížila o asi 25%, opravdu teď není problém dosáhnout při nenáročné práci, například psaní textu, doby provozu na baterii kolem 5 hodin. Na nižší spotřebě se pravděpodobně příznivě podepisuje použití paměti typu DDR2, ale hlavně lepší výběr procesoru. Ve srovnání z předchozím modelem procesor méně topí, jeho teplota je při většině činností nižší až o 5 stupňů. Ventilátor procesoru se spustí až když jeho teplota přesáhne 60 stupňů, ventilátor grafické karty se spustí pouze u hraní her, běžná práce včetně práce s videem grafický čip neohřeje natolik, aby bylo nutno ho aktivně chladit. Dá se říct, že Apple ze stařičkého procesoru G4 vyždímal, co se dalo, spotřeba G4 se tak snížila na nějakých 5 - 20 W podle zatížení, čímž se dost přiblížila předchozímu zcela nenáročnému procesoru G3, který v Macích sloužil od roku 1997 až do roku 2003. Procesor G4, který se používá od roku 1999, je již dnes přece jenom zastaralý, jeho hlavními nedostatky je pomalá sběrnice (167 MHz je dnes opravdu málo) a hlavně pomalý přístup do RAM pro nepodporování DDR, což je nedostatek asi největší, a na dnešní moderní procesory ztrácí hlavně tam, kde se jedná o velké datové toky, tedy hlavně práce s HD videem. Mohu potvrdit, že jsem schválně zkoušel v iMovie import, úpravu a export videa v HD kvalitě (1280x720, import z wmv a po úpravě export do H.264, což je jediný vhodný formát pro HD), a časově to bylo utrpení. Bohužel, pro současnou práci s videem už G4 není příliš vhodný procesor, ale na vše ostatní s rezervou stačí.
A jak asi obstojí současný PowerBook G4 s novým MacBook Pro s procesorem Intel DualCore? Mám-li vycházet z nedávno zveřejněného srovnávacího testu iMacu Intel a iMacu G5 a vezmu-li v úvahu rozdíly mezi procesory G5 a G4, tak lze předpokládat, že Intel porazí G4 tam, kde může naplno pro výpočty využít obě jádra, kde může využít dvojnásobně rychlejší sběrnici (667 MHz DDR se rovná 333 MHz reálné frekvence) a čtyřnásobně rychlejšího přístupu do RAM (díky podpoře DDR lze provádět operace čtení a zápis v RAM i na sestupné hraně hodinového impulsu). Intel však prohraje tam, kde nebudou aplikace v Universal Binary a které navíc dokáží využít Altivec v G4. Navíc oproti iMacu Intel bude MacBook Pro bržděn stejně jako PowerBook pomalejším diskem. Další výhodou PowerBooku je jeho lepší technické vybavení, jak dvouvrstvá vypalovačka, tak FireWire 800, pro někoho možná může být i výhodou interní faxmodem, který už u nových počítačů chybí. A pokud má někdo PCMCI karty, při nákupu MacBook Pro musí počít s jejich výměnou za nové (díky nové technologii PCI Express), které zatím ještě ani nemusí být na trhu. Můj závěr může být asi ten, že pro letošní rok je zatím PowerBook G4 lepší volba než MacBook Pro pro toho, kdo používá počítač k profesionální práci například s aplikacemi Adobe, naopak, kdo se vyžívá videokonferencích a využije tak zabudovanou kameru v MacBook Pro a stačí mu těch pár nativních aplikací dodávaných Applem, tak ať neváhá a objednává. Trochu sporné vidím využití dálkového ovládání pro multimedia prostřednictvím Apple Remote a Front Raw. S ohledem na 15palcový displej se dá na filmy koukat tak asi z metru a půl, takže člověk v podstatě při předklonu dosáhne na počítač rukou, snad použitelné jako ovládání přehrávání hudby v iTunes, ale vzhledem k tomu, že ovladač je IR, nikoliv Bluetooth, tak je nutné už z principu dost přesné nasměrování na čidlo, tudíž se člověk nějakému tomu pohybu stejně neubrání. Osobně jsem přesvědčen, že výhody a nevýhody obou počítačů se v současné době dost stírají, i když rozdíly tu jsou, a potenciální zákazník má momentálně možnost volby, co mu bude vyhovovat více.
Vložit nový příspěvek
