SONY PSP a Mac: jde to dohromady? - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

Navigace:  » Úvodní stránka  » Rubriky  » Periferie  

3. května 2006, 00.00 | Přestože „dlouhé zimní večery“ máme již zdá se za sebou, dnešní článek by se pro ně svým rozsahem jistě hodil. Dozvíte se v něm většinu dostupných faktů nejen o moderním handheldu SONY PSP, ale především i spoustu informací z PSP světa a v neposlední řadě také to, jak jej co nejvíce využít i pokud vaším hlavním počítačem není zrovna PC. Takže, pojďme na to.

Jak jsem přišel k PSP
Před vánocemi jsem přemýšlel, co pořídit dětem jako náhradu za iPod Mini, který už nemáme. Nejprve jsem řešil dilema, jestli iPod Nano či raději nový „velký“ iPod s podporou videa. Na nějaký konkurenční (=levnější) MP3 přehrávač jsem samozřejmě velmi rychle zapomněl, tyto napodobeniny jsou, dle mé osobní zkušenosti, naprosto neintuitivní co do ovládání a pro děti tedy (dle mého názoru) naprosto nevhodné. Nejdřív mne lákal nový „velký“ iPod díky jeho podpoře pro přehrávání videa, ale pak jsem si uvědomil, že jako dlouholetý „plejstejšnista“ jsem vlastně ještě pořádně neviděl „to nové PSP, které nabízí víceméně to samé jako iPod plus hry“ (to byl můj tehdejší názor). Věděl jsem totiž, že kolegové PC-čkáři s tím kromě hraní her běžně pracují jako s přenosným diskem, přehrávají na tom filmy, poslouchají hudbu, prohlížejí fotografie a vůbec to využívají na spoustu jiných věcí. Pochopitelně mne zajímalo, jak na tom bude použitelnost s mým Macem: zda budu schopen řešit s tím totéž, zda nebudu nějak omezen. Bylo naivní se domnívat, že vám na tohle někdo ve vašem okolí fundovaně odpoví, včetně prodavačů specializovaných prodejen, kde je PSP k mání, či že najdete nějaké informace k tomuto tématu na oficiálním webu SONY. Bez šance. Jelikož mám ale rád výzvy v oblasti nového hardware, tak jsem to nakonec risknul (máme doma ostatně i nějaké to PC, takže funkčnost s mým Macem nebyla až tak dramaticky nutná) a PSP jsem zakoupil. Učinil jsem tak rovnou s 1GB paměťovou kartou značky SanDisk: bez velké karty nemá PSP totiž podle všeho smysl. A pak to začalo: prohledal jsem klasicky Internet a následně podrobil naše nové PSP rozsáhlým testům. Už na tomto místě mohu prohlásit, že zklamán jsem tedy rozhodně nebyl. Právě naopak. Ostatně především proto vznikl tento článek. Doufám, že omluvíte jeho rozsah (je vskutku poněkud delší, než tu bývá zvykem), nicméně jsem přesvědčen, že pro potenciální zájemce o PSP z řad kolegů applistů může být právě proto opravdu přínosný: na jednom místě zde naleznete soustředěné veškeré klíčové informace o PSP a jeho využití, které byste jinak museli pracně dohledávat na různých místech (a nezřídka v angličtině, kterou ne každý vládne na potřebné úrovni). Pokud patříte k netrpělivým čtenářům a chcete vědět jen opravdu základní fakta, pak si přečtěte pouze stať o technických parametrech PSP a pak přeskočte rovnou na sekci PSP FAQ na konci článku, kde najdete stručné odpovědi na opravdu nejtypičtější otázky ohledně PSP a jeho potenciálního pořízení.

PSP: následník úspěšné řady
PSP je moderní handheld firmy SONY. Zkratka vyjadřuje „PlayStation Portable“ (přenosný PlayStation) a navazuje tak na obrovsky úspěšnou řadu herních konzol SONY PlayStation, se kterou se jistě nejeden ze čtenářů tohoto serveru již setkal. Popisovat tyto stroje naprosto detailně by zabralo několik samostatných článků a je k tomuto tématu dosti informací na Internetu, proto zde pro úplnost uvedu alespoň klíčová fakta o těchto skvělých mašinkách a zmíním některé hry, které jsou pro ně k dispozici. Původní SONY PlayStation (zvaný také často lidově Playstation „jednička“ či poměrně nesprávně, ale o to častěji „PSX-ko“) spatřil světlo světa roku 1995 a jednalo se v té době díky použitému 32bitovému riscovému procesoru na cca 34 MHz, pokročilému grafickému (360 000 polygonů/s) i zvukovému (CD kvalita) subsystému i kompatibilní CD-ROM o nejlepší herní konzoli na světě, na kterou začali mnozí výrobci okamžitě chrlit hry nejrůznější kvality (dodnes jich vzniklo několik tisíc). Prodává se dodnes za cenu okolo 3 tis. Kč (případně za 4 tis. Kč včetně přídavného stylového aktivního LCD displeje s reproduktorky), i když mezitím už prodělala mnoho interních revizí a nakonec i komplexní vizuální a rozměrovou přestavbu: v roce 2000 byla konzole zmenšena a nadále prodávána jako „PS One“. Jestli se nepletu, byla také první konzolí, která použila technologii „Force Feedback“ (zpětná vazba síly) a to ve svém vibračním analogově-digitálním joypadu „DualShock“ (1998). K nejslavnějším hrám této konzole patří například dnes už legendární: Gran Turismo, Metal Gear Solid a Crash Bandicoot.

V roce 2000 přisla nová PlayStation2 (PlayStation „dvojka“, nejčastěji však „PS2-ka“) a znamenala v té době pro dosavadní uživatele „jedničky“ vysloveně revoluci. 128bitový riscový procesor Emotion Engine na cca 300 MHz, 6.2 Gflops FPU, přímý rychlý přístup do paměti, skvělá grafika (150 MHz, 66 mil. polygonů/s, 45 GB/s přenosy) i zvuk (DAT kvalita) a kompatibilní DVD-ROM mechanika, která umožňovala spolu s optickým digitálním audio výstupem mimo jiné používat PS2 jako klasický DVD přehrávač pro domácí kino. Součástí dodávky byl i vylepšený DualShock 2, který měl zjemněné analogové ovládání i tlakocitlivá tlačítka. Výhodou také bylo, že na rozdíl od následně vydané konkurence X-BOX od společnosti Microsoft umožňovala PS2 spustit veškeré hry z původní PlayStation. Postupem času i PS2 prodělala změny ve formě interních revizí a posléze i miniaturizaci, stejně jako PS One. Dnes ji můžete zakoupit pod názvem PS Two, je malinká skoro jako tlustší obal na DVD. Neobsahuje už Firewire konektor jako původní PS2, zato má standardně FastEthernet a IrDa port. Cena je také zajímavá: činí okolo 4,5 tis. Kč. Také na ni existuje už nyní několik tisíc her a poměrně hodně emulátorů nejrůznějších jiných (slabších) konzol a handheldů: http://ps2emu.dcemu.co.uk/ (levý sloupec, obsahuje také emulátory pro původní PlayStation). Pro PS2 byl později k dispozici také originální síťový adaptér pro hraní her online (obsahoval Ethernet a modem), ten také umožňoval připojení standardního IDE harddisku. Protože PS2 obsahovala FireWire konektor a 2x USB konektor, dala se k ní připojit celá řada periferií (i když jejich využití bylo často diskutabilní). V průběhu času byl také k dispozici takzvaný Linux Kit, který kombinoval síťový adaptér, stylovou USB klávesnici a myš, pevný disk, instalační média jisté distribuce Linuxu a možnost připojit PS2 k monitoru. Z PS2 se tak stal plnohodnotný Linux počítač. http://www.us.playstation.com/peripherals.aspx?id=SCPH-97047 http://www.linuxdevcenter.com/pub/a/linux/2004/03/25/ps2_linux.html

Sony postupem času představila ještě dva různé modely, nazvané stručně PSX (které jsou svým názvem hodně zavádějící vzhledem ke zlidovělému označení „jedničky“ viz výše). Jednalo se v podstatě o DVD/HDD rekordéry uvedené pod označením DESR-5000 a DESR-7000, které byly primárně zaměřeny na „home entertainment“: umožňují nahrávání TV pořadů, jakož i připojení k BroadBandu. Díky hardware, které převzaly z PS2, mají sympatické GUI a samozřejmě umožňují hraní PS2 i PlayStation her. U nás se s nimi díky regionální politice Sony nesetkáme. Přečíst o nich si můžete detailněji např. zde: http://playstation.about.com/od/psx/a/PSXDetails.htm

Výhledově je nyní v plánu Playstation 3, která má spatřit světlo světa někdy v listopadu tohoto roku a to jak v Japonsku, tak rovnou i ve zbytku světa. Hardwarové parametry jsou více než impozantní a zahrnují (ve zkratce) například: brutální Cell procesor s PPC jádrem na 3.2GHz + 7 nezávislých jednotek, každá s výkonem 218 GigaFlops a 256kB cache, celkový výkon konzole tedy až 2 TeraFlops (!), RSX GPU na 550 MHz (1.8 TeraFlops, duální výstup v nejvyšší HD kvalitě atd.), 5.1 + DTS soundsystem, 256MB XDR RAM (na plných 3.2GHz), 256MB GDDR3 VRAM (na 700MHz), interní 2.5“ HDD (podle všeho 60GB) a mechaniku Blu-Ray, kvůli které se ostatně opozdilo vydání konzole jako takové. Konektivita zahrnuje až 7 BlueTooth ovladačů, 4x USB2, WiFi (g) i BlueTooth 2. Na Internetu již nyní kolují videa z připravovaných her a musím říci, že při jejich sledování se člověku zatají dech … to tu opravdu ještě nebylo. Více detailních parametrů této superkonzole naleznete například zde: http://ps3.ign.com/articles/614/614682p1.html . Mimochodem, už teď se spekuluje, jak dobře by na takovémto stroji asi běžel OS X :-) a je dost dobře možné, že se toho opravdu (více či méně oficiálně) dočkáme, navíc SONY se v tomto ohledu již také vyjádřila a podle všeho o tom minimálně uvažují (prohlásili něco ve smyslu, že hardwarová architektura konzole bude umožňovat běh operačních systémů, jako jmenovitě například OS X společnosti Apple). Nu, při předpokládané ceně konzole 500 – 600 EUR by se jistě jednalo o „dream machine“ pro nejednoho stávajícího applistu ;) Na reálný výsledek si ale budeme muset ještě počkat, prohlásit pro lačné novináře v rámci předběžné neoficiální reklamní kampaně na konzolu lze (nezávazně) jaksi cokoliv, že ano … Zatím se alespoň pokochejte některými screenshoty z připravovaných her a dalšími zvěstmi okolo konzole: http://www.ps3land.com/ , videa z her můžete nalézt například zde: http://ps3.ign.com/index/videos.html

PSP: technické parametry
Nyní již ale k PSP, představené 24. prosince 2004 v Japonsku a od 1. září 2005 dostupné také v Evropě. Tento pokročilý handheld o rozměrech 170 x 74 x 23 mm a váze 260 g nabízí dnes asi nejkvalitnější a největší aktivní LCD displej (v porovnání s konkurencí typu Nintendo DS, GamePark GP2X či Zodiac) o úhlopříčce 11 cm (4,3“), poměru stran 16:9 a rozlišení 480 x 272 při 16 milionech barev a 200 cd/m2. Displej má čtyři nastavitelné úrovně podsvícení (čtvrtá, nejjasnější, je k dispozici pouze při provozu na síťový zdroj, aby se zbytečně nevybíjela baterie), už první úroveň je ale naprosto dostatečná a už třetí je v porovnání s konkurencí vyslovený luxus. Takový displej jsem v handheldu opravdu ještě neviděl.

Uvnitř nalezneme 128bitový procesor MIPS R4000 na 333 MHz s funkcí softwarového nastavení taktování, 32 MB RAM, 4 MB eDRAM a 2 MB VRAM, adaptér IEEE802.11b (WiFi), díky němuž lze přenášet data, hrát hry s až 15 dalšími podobně „postiženými“ jedinci či přistupovat na Internet přes sympatický browser s virtuální klávesnicí, který je standardně k dispozici od verze firmware 2.00 (přečíst si recenzi na něj můžete v angličtině například zde: http://psp.ign.com/articles/637/637308p1.html ). Standardně dodávaná baterie je typu Lithium-Iont a má kapacitu 1 800 mAh. Na povrchu se pak nachází analogový joystick, digitální joystick, čtyři klasická akční tlačítka a tlačítka Select a Start jako u všech ostatních PlayStationů a dvě další akční tlačítka vepředu (na ostatních PlayStationech s joypady řady DualShock jsou čtyři). Jsou zde také nová tlačítka Home (slouží pro přepnutí z libovolného software do základní nabídky), tlačítka pro +/- hlasitosti vestavěných sterereproduktorů (nehrají špatně) či sluchátek, tlačítko na přepínání úrovně podsvícení, tlačítko zvuku a na levém boku pak zapnutí/vypnutí interního WiFi. Co do konektorů a rozhraní, je zde jedno standardní miniaturní USB 2.0 rozhraní pro připojení k počítači (podporuje Target mode, takže z PSP máte přenosný disk), IrDa rozhraní a vespod také specifický konektor 5V napájení a kombinovaný konektor pro obyčejná sluchátka (standardní 3,5“ jack) či speciální Sony sluchátka s DO. Na pravém boku nalezneme zapínací/vypínací/uspávací spínač a nahoře/vepředu pak šoupátko pro otevření mechaniky. Mechanika je typu UMD, což je poměrně málo známý unikát, použitý dosud podle všeho jen a pouze v tomto handheldu. Jedná se o Universal Media Disc, který je patentem firmy Sony a na němž jsou distribuovány veškeré hry i filmy v DVD kvalitě. Technicky jde o dvouvrstvé malé DVD s technologií Red laser s vlnovou délkou 660 nm, průměrem média 60 mm a kapacitou 1,8 GB. Umí AES 128bitové šifrování, UMD Audio (kodeky ATRAC3plus, PCM, (MPEG4 AVC)) i UMD Video (kodeky MPEG4 AVC, ATRAC3plus, Caption PNG).

Paměťová karta je typu Memory Stick PRO Duo a je k dispozici v nejrůznějších kapacitách, setkal jsem se dosud s variantami s 32/64/128/256/512/1024/2048 MB. Paměťovou kartu PSP používá nejen k ukládání pozic her, ale i k uskladnění vašich fotografií, videí či hudby a (v neposlední řadě) také dalších aplikací a dat, o kterých se zmíním později. Firmware PSP je pochopitelně updatovatelný a majitel si tak může pozdějším flashnutím přidat nejrůznější vymoženosti a funkce, které třeba ještě nemá verze, se kterou handheld zakoupil. Standardní baterie poskytuje 4 – 6 hodinovou životnost, závislou samozřejmě na aktuální činnosti handheldu a typu podsvícení (ověřeno) a udává se u ní výdrž 1 000 dobíjecích cyklů. A cena ? Aktuálně lze PSP pořídit ve variantě Value Pack (obsahuje kromě handheldu také 32 MB kartu, měkké tlustší pouzdro, speciální hadřík na displej, sluchátka s DO, koženou bezpečnostní objímku na ruku a demo-médium UMD) za 7 tis. Kč, musíte však vzít v úvahu, že budete zřejmě chtít větší než standardně dodávanou 32 MB paměťovou kartu a cenu karty tedy připočíst, stejně jako cenu USB kabelu (pokud nemáte čtečku na tento typ karet, osobně ale doporučuji kabel: USB2 je rychlé). Můžete také ovšem sáhnout po variantě Giga Pack, která obsahuje 1GB kartu a USB kabel již v ceně a je pouze o 1,5 tis. Kč dražší. Osobně však doporučuji koupit si paměťovou kartu + kabel zvlášť: kupodivu jsou originální Sony karty o hodně pomalejší než například konkurenční SanDisk. Cenový rozdíl je přitom zanedbatelný.

Funkčnost a použitelnost PSP
Musím konstatovat, že handheld PSP je vskutku sympatický „všeuměl“. Je jen velmi málo věcí, které byste čekali, že bude umět a které by nezvládl. Zvládá ovšem mnohem víc, než většina lidí tuší. Zde jsou popsány nejtypičtější oblasti využití PSP:

1) hraní originálních PSP her z média UMD:
Zde je jediným problémem, že hry vždy vyžadují určitý specifický firmware (nebo vyšší), což se může ukázat jako problém skutečný v případě, že chcete používat také tzv. homebrew software (viz dále). Pokud vám o homebrew nejde, nemáte problém, protože můžete aplikovat poslední firmware z Internetu a máte vystaráno. Sympatické je, že v oblasti her NENÍ dělení na světové regiony a budou vám tedy fungovat hry klidně i z U.S.A. či Japonska . Hry pro PSP jsou technicky pokročilé a dá se v globále říci, že se naprosto vyrovnají hrám pro PS2, jen s menším rozlišením obrazu a poněkud horší možností ovládat striktně-3D hry (chybí druhý analogový ovládač). Zde je několik příkladů zajímavých her: METAL GEAR ACID – GRAN TURISMO MOBILE – HARRY POTTER 4 – PRINCE OF PERSIA:REVELATIONS – GTA:LIBERTY CITY STORIES – STARWARS:BATTLEFRONT 2 – L.O.T.R.:TACTICS. Veškeré PSP hry i s recenzemi a screenshoty jsou k nalezení například zde: http://www.gamespot.com/psp/index.html

2) Přehrávání originálních UMD Video disků:
Naprosto bez problémů, nezávisí na verzi firmware. Bohužel Sony má svět klasicky rozdělen na regiony a tak přehrajete jen filmy pro region, souhlasící s regionem firmware, v našem případě jde o region 2. Zajímavé je, že handheld samotný region „natvrdo“ podle všeho nemá (kupříkladu já mám stroj původem z Japonska) a záleží tedy opravdu jen na regionu aplikovaného firmware. Nicméně kvůli sledování filmů pro jiný region si asi nikdo firmware flashovat tam a zpět nebude. Podání filmu je nádherné díky famóznímu širokoúhlému displeji, velmi dobrým sluchátkům a možnosti zapnout si CZ titulky (film s dabingem pro PSP jsem zatím nikde neviděl). Opravdu skvělé ukrácení času, jsme-li nuceni někde čekat.

3) Přehrávání hudby:
Opět naprosto bez problémů. Stačí příslušné MP3 zkopírovat do adresáře Music a spustit pak přehrávání ze základního rozhraní handheldu. Přehrávání samotné je komfortně ovladatelné jak z tlačítek přístroje, tak z DO Sony sluchátek. Co do MP3 formátů, netestoval jsem, jaké zvládne nejvyšší kmitočty, s mými stávajícími MP3 (i s VBR) fungoval PSP bez problémů. Kromě MP3 zvládá ještě MP4, WAV a ATRAC3plus (opět v závislosti na verzi firmware). Přiznám se, že toto jsem už netestoval, žádný z těchto formátů nepotřebuji. Co se applovského AAC týče, tohle PSP neumí, opět ale platí, že jakoukoliv hudbu exportovanou jako MP3 zvládne bez problémů, což většinou plně dostačuje.

4) Prohlížení fotografií:
Opět zcela bez problémů. PSP zobrazuje fotografie přes vestavěný prohlížeč, stačí si soubory nakopírovat do adresáře Photos. Podporovány jsou formáty JPG, TIF, GIF, BMP, PNG (záleží na verzi firmware, v novějších verzích bývají k dispozici další formáty, v základní verzi 1.50 je pouze JPG, což ale drtivé většině lidí předpokládám dostačuje). Prohlížeč je poměrně intuitivní, pro pohyb na další/předchozí fotografii se používají levé a pravé přední tlačítko a přes „trojúhelník“ můžete vyvolat transparentní menu, ve kterém můžete fotografii zoomovat či rotovat. Lze také zvolit (v globálních předvolbách PSP), zda bude rovnou zobrazováno i jméno fotografie. Zobrazování je dostatečně rychlé, jen při zoomingu chvíli trvá, než PSP překreslí novou velikost kvalitně, zoomuje totiž implicitně jen v hrubé kvalitě, zato hodně rychle. Na zvětšené fotografii můžeme také rychle a totálně plynule provádět panning a to analogovým ovladačem.

5) Přehrávání videa:
PSP podporuje přímo ve firmware přehrávání videa ve formátech UMD Video, MP4 SP a MP4 AVC/H.264 (opět záleží na verzi firmware, například H.264 přibylo až od firmware 2.00), s pomocí PSP Media Player-u (homebrew software) je však možno přehrávat i běžný formát DivX/XviD. Zde jsou obecně potenciálním problémem pouze titulky, které se většinou nedají zobrazit „běžným“ způsobem známým ze stolních počítačů a je třeba je zakódovat přímo do obrazu (stejně jako při výrobě videí pro iPod). Pokud byste chtěli tuto proceduru dělat na PC, pak se podívejte zde (naleznete zde vše potřebné): http://andrewsm.net/psp/multimedia.htm , pokud se rozhodnete zvládnout to na Macu a nejde vám o titulky (máte videa s českým zvukem), máte možnost využít například novinku Popcorn 2.0 firmy Roxio (50 USD), která přidává právě přímou podporu konverze videí do formátů pro iPod, 3G telefony a PSP. Více o tomto programu zde: http://www.roxio.com/en/products/popcorn/index.jhtml . Dále můžete sáhnout i po freewarových utilitách, jako je například populární Handbrake, kterou najdete například zde (včetně návodu k použití): http://handbrake.m0k.org/ . Bohužel přímou podporu pro PSP zatím neobsahuje, autor to ale již slíbil pro další verzi. Na druhou stranu ale umí „vypálit“ titulky přimo do obrazu, což se jistě hodí pro cizojazyčké filmy: jakmile přibude přímá podpora pro PSP, bude se jistě jednat o „No.1“ ulititu. Dalším adeptem je zde jistě populární shareware (15 USD) ffmpegX, který v aktuální verzi 0.0.9v nabízí i PSP podporu. K nalezení je zde: http://homepage.mac.com/major4/ . Tento jinak skvělý software bohužel také neumí zahrnout titulky a tak si je musíte do videa „vypálit“ už před jeho použitím.

6) Spouštění homebrew software (především emulátorů) a zálohovaných ISO her
Zde je situace komplikovanější. Zcela otevřeně musím říci, že spouštět plnohodnotně homebrew či ISO zálohovaných her lze jen na firmware 1.50. Pokud jste tedy milovníci nejrůznějších emulátorů, kterých je pro PSP přehršel, či toužíte po tom, „nehoblovat“ si originální UMD hry (či pokud snad nemáte originální médium, ale jen ISO kopii – přičemž nelegálnost tohoto jednání zde komentovat nebudu, ta je všem předpokládám jasná !), pak si neupdatujte svou PSP výše, než na 1.50. Pokud budete potřebovat na tomto firmware spouštět originální UMD hry, které vyžadují firmware vyšší (typicky 2.00), pak k tomu můžete využít šikovnou utilitku RunUMD, která tuto možnost nabízí. Najdete ji například zde: http://files.psphacks.net/details.php?file=107 . Samozřejmě druhou možností je pro tuto specifickou činnost upgrade na firmware 2.00. Z této verze firmware je totiž stále ještě „cesta zpět“ a to formou downgraderu, který je k dispozici například zde: http://andrewsm.net/psp/files_psp.htm . Pokud si tedy flashnete firmware ve verzi 2.01 či libovolnou vyšší (kvůli funkcím, které nabízí navíc), pak již máte v oblasti homebrew smůlu: zatím z nich není žádná cesta zpět ! Co se emulátorů týče, jak už jsem uvedl, je jich vskutku hodně a mimo jiné čítají i nám blízké stroje, jako je Apple II (Apple II Portable) či samotný Macintosh (Basilisk). Já sám jsem si vyzkoušel ty, které jsou mému kdysi 8-mi a 16-ti bitovému srdci nejbližší a to konkrétně: Sinclair ZX Spectrum - Commodore C64 - Commodore Amiga - Nintendo GameBoy - Nintendo GBA - SEGA Megadrive – SNES. Emulátory běží většinou skvěle, jen u složitějších strojů (Amiga a podobně) není zatím běh úplně plynulý, autoři samozřejmě slibují další optimalizace a zrychlení emulací. Emulátory jsou opravdu dost často updatovány. Veškeré emulátory pro PSP lze nalézt například zde (vlevo níže sekce „Emulators for PSP“): http://psp-news.dcemu.co.uk/ . Pokud by někdo chtěl naopak emulovat PSP na svém počítači a podívat se, jak vlastně vypadá jeho prostředí, pak doporučuji tento link na (velmi raný) PSP emulátor pro PC: http://psp-news.dcemu.co.uk/pspe.htm . Emulátor je sice k dispozici (zatím ?) jen pro PC, nicméně od čeho máme na Macu PC emulátory, že. Běží-li vám PC emulace dostatečně svižně, pak můžete klidně zkusit i PSP emulátor v PC prostředí. Mimochodem, drobná rada: provozujete-li VirtualPC, pak doporučuji použít pro maximalizaci rychlosti operační systém Windows 2000 SP4 (čtete dobře) a paměti přidělte jen 256MB, ne více. A to jen za předpokladu, že máte fyzicky alespon 2x tolik RAM + přičtěte ještě emulovanou VRAM PCčka. (Několik příkladů: máte-li jen 256MB RAM, pak přidělte PC jen 96MB, máte-li solidních 512MB RAM, pak přidělte PC 192MB, máte-li však obecně více než 512MB RAM, přidělte PC ideálních 256MB !). Tento postup poradili na Internetu kdysi samotní lidé z Connectixu (souvisí se stránkováním paměti a strukturou emulátoru) a opravdu se mi osvědčil: oproti typicky využívaným Win98 je to úplně o něčem jiném.

7) Synchronizace Maca s PSP s užitím iSync
Zde jednoznačně kraluje shareware PocketMac for PSP (10 USD). Naleznete jej zde: http://www.pocketmac.net/products/pmpsp/indexg.html . Software vám po nainstalování umožní přidat PSP jako klasické iSync zařízení a dle libosti synchronizovat vaše kontakty, hudbu a fotografie (myšleno směrem do PSP, zpětný směr nemá smysl: PSP nemá plnohodnotné vstupní zařízení, na kterém byste mohli v terénu data nějak modifikovat). PSP můžete k iSyncu připojit buď přímo (přes USB) a nebo stačí s pomocí patřičné čtečky karet připojit paměťovou kartu z PSP, PocketMac umí pracovat s obojím. Příjemné je, že v oblasti kontaktů nabízí PocketMac i synchronizaci kontaktů z programu Entourage, což jistě potěší jeho uživatele. Co se hudby a fotografií týče, PocketMac si vytvoří svůj adresář v programech iTunes a iPhoto, do kterého prostě přetáhnete data, která budete chtít synchronizovat, nemusíte tak synchronizovat vše (což by se do PSP ve většině případů zřejmě ani nevešlo).

8) Multiplayer přes Wifi a Internet
Multiplayer přes WiFi (802.11b) funguje v tzv. AdHoc módu a lze pomocí něj spojit až 16 strojů PSP. Některé hry však umí jen méně hráčů, typicky jen 2 (FIFA, NBA, …) nebo 8 (TWISTED METAL, WIPEOUT PURE, …). Na všech strojích musí být hra se stejným regionálním kódem (v multiplayeru se regionální kód uplatní, na rozdíl od single playeru, který funguje bez omezení). Přes Internet můžete hrát hry, které podporují takzvaný Infrastructure multiplayer a to s pomocí WiFi AP (Access Point). Druhou možností hraní přes Internet je hraní běžného multiplayeru v AdHoc režimu s použitím jedné z podporovaných WiFi karet a programu XLink Kai, pro ostatní vzdálené kolegy jste jakoby v lokálním WiFi režimu. Linky jsou zde: http://texas.teamxlink.co.uk/forum/viewtopic.php?t=11469&sid=6afc4a38951234e619f717e0ba8fef17 http://www.teamxlink.co.uk/

9) Další užitečné prográmky pro Mac, které usnadní život s PSP
Jak je dobrým zvykem, stačí trošku zapátrat na VersionTrackeru či MacUpdate. Zde jsou výsledky vyhledávání slova PSP v sekci OSX na obou serverech: http://www.versiontracker.com/php/search.php?mode=basic&action=search&str=PSP&plt%5B%5D=macosx&x=0&y=0 , http://www.macupdate.com/search.php?keywords=PSP&os=macosx&button.x=0&button.y=0 . Mimo jiné zde naleznete programy, jako je PDF 2 PSP, Filemanager PSP, myPSP, PSPWare a další. Tuto informaci berte prosím jen jako návod, kde to najít, osobně jsem tyto programy neměl zatím možnost testovat (neměl jsem žádný reálný důvod) a také pozor: mezi výsledky vyhledávání jsou i jiné programy, než pro spolupráci s PSP (je třeba pečlivě číst).

Doplňky k PSP
Pro PSP existuje v dnešní době spousta zajímavých doplňků, jako jsou například nejrůznější pouzdra, kryty displeje či baterie a paměťové karty a většinu z nich můžete nalézt včetně patřičných recenzí v anglickém jazyce na stejné stránce, jako emulátory (vpravo dole sekce „Hardware Reviews“). Osobně mne zaujaly například tyto doplňky: - MAX 4GB HDD + X2 battery (3 600 mAh) + USB transfer kit … firma Datel (vše za 180 USD) - 1 800 mAh přídavná baterie, až 12 hod a umožní i 4. úroveň podsvícení (15 USD) - 3 800 mAh přídavná baterie, až 18 hod a umožní i 4. úroveň podsvícení (25 USD) Je tam však uvedena celá řada dalších, doporučuji v případě zájmu v klidu projít. U nás můžete řadu z nich zakoupit na nejrůznějších online obchodech, většinou však za ceny poněkud vyšší (klasika). Nechci a ani nemohu dělat těmto obchodům reklamu, proto prosím zapátrejte v případě zájmu sami na Internetu.

PSP FAQ
V této sekci naleznete stručné odpovědi na nejčastější dotazy potenciálních zájemců o PSP:

Otázka: Mohu na PSP přehrávat MP3, prohlížet JPG a dívat se na filmy třeba i v DivX ?
Odpověď: Ano. Pouze v případě filmů musíte nejprve provést jejich konverzi, viz sekce 5) výše

Otázka: Dám do PSP MiniDVD ? Bude mi hrát ?
Odpověď: Ne, MiniDVD je 8cm médium, v PSP je 6cm UMD mechanika. Nejsou kompatibilní.

Otázka: Jak připojím PSP ke svému počítači ?
Odpověď: Jednoduše přes USB kabel, PSP má USB2 rozhraní. Potřebujete A-Bmini kabel. PSP se vám namontuje v TargetDisk módu jako jakékoliv jiné Mass Storage Device. Druhou možností je připojení přes WiFi, které má PSP standardně vestavěno. Můžete z PSP také vyndat paměťovou kartu a dát ji do čtečky, připojené k počítači (tohle je ale nejpracnější a zbytečné).

Otázka: Existují pro Maca nějaké rozumné utility pro práci s PSP ? Nebo je to jen doména PC ?
Odpověď: Ano, existují. V článku je naleznete. Umožní vám například synchronizovat vaše kontakty z Address Booku nebo Entourage a také hudbu a fotografie z iTunes a z iPhoto. Dále jsou pro Maca nejrůznější konvertory videa nebo diskové managery. Samozřejmě OS X je zde nutnost, často v poměrně soudobé verzi.

Otázka: Budou mi na PSP fungovat i hry z U.S.A. nebo Japonska ?
Odpověď: Ano, PSP nemá regionální ochranu pro UMD hry. Pouze si dejte pozor, jestli daná hra poběží na vašem aktuálním firmware (viz sekce 6) výše).

Otázka: Budou mi na PSP fungovat i filmy z U.S.A. nebo Japonska ?
Odpověď: Z U.S.A. bohužel ne, zde se uplatňuje regionální kód, který je jiný než pro Evropu. Paradoxně Japonsko má stejný regionální kód jako Evropa a tak si filmy z Japonska pustíte.

Otázka: K čemu je Game Sharing, který mám v menu ?
Odpověď: Game Sharing je technologie hraní jedné zakoupené kopie na více strojích najednou (v módu multiplayer). Hra se přes WiFi zkopíruje do ostatních strojů (přetáhne se jen to nejdůležitější, takže to dlouho netrvá). Po vypnutí se hra sama smaže ze všech ostatních strojů kromě toho jediného s legální kopií.

Otázka: Jak je to s webovým prohlížečem v PSP ?
Odpověď: Webový prohlížeč má PSP standardně od verze firmware 2.00. Přistupovat k Internetu můžete přes libovolný dostupný WiFi AP, včetně veřejných zdarma.

Otázka: Koupil jsem si PSP s firmware 2.01, proč nemůžu spustit žádný emulátor ?
Odpověď: Nepotěším vás: máte vyšší firmware, než je možno vůbec nějak (alespoň v současné době) downgradovat na verzi 1.50, potřebnou pro spouštění emulátorů a dalších homebrew věcí. Budete muset počkat. V současné době lze downgradovat nejvýše verzi firmware 2.00.

Otázka: Kdo se má v těch firmwarech vyznat ? Kde to najdu, když si půjdu koupit PSP ?
Odpověď: Tak předně: veškerá balení GigaPack mají již firmware 2.01 (alespoň pokud je mi známo), takže ty můžete rovnou pominout. Baleni ValuePack mívají firmware 1.52 a přiložený UMD disk s update na 2.00. Chcete-li mít jistotu, spusťte daný PSP, jděte do menu „Settings“, pak do „System Settings“ a nakonec do „System Information“. Zde najdete informaci o aktuálním firmware. Každý normální obchodník vám tohle umožní. Pokud ne, jděte jinam ;)

Otázka: Kde seženu hry na PSP ?
Odpověď: V každém dobrém kamenném či internetovém obchodě. Nelegální software tento server nepodporuje, k tomu jsou nejrůznější P2P servery. Ještě jednou upozorňuji na nelegálnost takovéhoto jednání ! Samozřejmě bavíme-li se o hrách typu homebrew nebo o hrách pro emulátory (většinou už minimálně abandonware), pak stačí trošku hledat na Internetu, jistě něco najdete. Primárně doporučuji http://psp-news.dcemu.co.uk/ pro stažení příslušných emulátorů, hry už si budete muset najít sami.

Otázka: Můžu si sám vypálit nějaké hry nebo filmy na UMD ?
Odpověď: Ne. UMD je proprietární SONY formát a jedině SONY tyto disky lisuje. A na tom se asi ani v budoucnu nic nezmění, je to ostatně jediná lehce dostupná a nadmíru spolehlivá ochrana proti softwarovému pirátství. Potřebujete-li přenést do PSP nějaká data, kupte si pořádnou paměťovou kartu (1GB nebo 2GB by měla naprosto dostačovat) a přeneste na ni data přes USB kabel.

Otázka: Musím používat Memory Stick Pro Duo, když obyčejný Memory Stick je levnější ?
Odpověď: Bohužel ano. Existuje sice konvertor, který se umisťuje vzadu na PSP, není to ale pohodlné.

Otázka: Jaká je v PSP baterie ? Kolik vydrží a musím ji vždy úplně vybít ?
Odpověď: PSP má 1 800 mAh Li-Ion baterii, která vydrží 4 – 6 hodin provozu podle činnosti. Můžete ji nabíjet kdykoliv, i v průběhu používání PSP. Není nutné ji explicitně vybíjet.

Otázka: Jak se instalují do PSP aplikace homebrew ?
Odpověď: Na tohle není triviální odpověď, zde je tedy alespoň návod pro PSP s nejtypičtějším firmware 1.50: vytvořte v PSP dva adresáře v X:\PSP\GAME\, jeden se musí jmenovat JMENO a druhý JMENO%. V každém musí být jeden soubor EBOOT.PBP. Pokud máte aplikaci, ve které je pouze jeden EBOOT.PBP, je nutno ji převést pro firmware verze 1.50. K tomu nám na Macu poslouží program HomebrewPSP Converter, který je k nalezení zde: http://kaisakura.com/homebrew.php . Zde pozor ! V PSP se vám zobrazí po zkopírování adresářů JMENO a JMENO% položka "Corrupted Data", tu nemažte, je to normální chování, jinak vám aplikace přestane fungovat.

Pokud by snad měl nějaký zvídavý čtenář nějaké další dotazy, neváhejte je dát pod článek. Dle možností na ně odpovím. Na závěr této sekce ještě odkaz na PSP How-To podle serveru SmashWorld: http://www.smashsworld.com/2005/03/sony-psp-survival-guide-facts-links.php

PSP nebo iPod ?
Tak do této polemiky bych se opravdu velmi nerad pouštěl, i když cítím, že se to ode mne na tomto místě víceméně očekává. Takže předně: je dobré si uvědomit, že iPod je primárně osobní MP3 přehrávač a PSP spíše rodinný herní handheld. To, že umí oba „něco navíc“ je jistě příjemné, ale nedělá to z nich automaticky rivaly, přestože PSP bylo v době jeho vypuštění takto vnímáno (získalo v začátku dokonce podtitul „iPod killer“ – vyšlo totiž v době, kdy iPod Video byl zatím jen v laboratořích firmy Apple). Já osobně to tak nevnímám: u mne zvítězilo pouze momentálně v pořadí pořízení PSP, ale je třeba si uvědomit, kvůli čemu jsem jej pořídil: nejen kvůli přehrávání hudby, prohlížení fotografií či přehrávání videí: to vše umí samozřejmě i patřičný iPod, byť na mnohem menší obrazovce, ale o to více mobilně a stylově. PSP si zkrátka už „do kapsy“ nedáte a kupovat si jej hlavně jako osobní MP3 přehrávač je nesmysl. PSP nabízí dle mého soudu více pro někoho, kdo je schopen to ocenit a především oželí jistou dávku mobility. Pro mne to byly hry pro děti, širokoúhle podané filmy, UMD Video, ale především skvělé emulátory (přece jen: jsou zdarma a u her jde ve velké míře minimálně o abandonware) přesně to pravé, co mne oslovilo. Navíc jsem už v minulosti inklinoval k nejrůznějším handheldům, před PSP to byl např. GamePark GP32, který jsem delší dobu vlastnil (uměl také emulátory, na PSP ale výkonnostně neměl). Ostatní, dnes už „běžné“ věci, kterými disponuje iPod i řada více či méně podařených „kopií“ konkurence, mne prostě až tak primárně nezajímají a považuji je v podstatě už opravdu za standard. Pro mnohé z ostatních tomu tak ale jistě není: ne každý potřebuje, aby jeho zařízení umělo spoustu „zbytečností“ a zajímá ho více například špičková mobilita, skvělá výdrž na baterie/akumulátor a v neposlední řadě také vynikající intuitivní iPodovské ovládání. Jednoznačně říci, co se mi jeví jako lepší, je opravdu jen velmi subjektivní názor daný mými zájmy či zájmy mé rodiny a proto prosím berte mou současnou volbu s respektem i rezervou. Tohle si zkrátka už musí rozhodnout každý sám. Znovu opakuji, že i přes koupi PSP stále pošilhávám do budoucna po iPodu (teď už jednoznačně Nano), který by mi především pro děti vyřešil s ryze applovskou jednoduchostí opravdu jen a pouze ony základní funkce všude tam, kam nemá smysl brát si s sebou větší a těžší PSP, jako je třeba typicky na vycházky do přírody nebo v létě někam k vodě. Také je pravdou, že „udržovat“ iPod je naprosto bezproblémové, kdežto PSP už přece jen vyžaduje (alespoň pokud ho míníte plně využít) vedle várky nejrůznějšího freeware a shareware i nezanedbatelnou dávku specifického know-how, která může být pro méně zkušeného uživatele potenciálním problémem. Na druhou stranu, pokud zamýšlíte na handheldu přehrávat hodně často video, pak je pro vás zřejmě PSP to „pravé ořechové“, ostatně k tomuto závěru dospěl i renomovaný časopis MacWorld: http://www.macworld.com/news/2005/11/11/pspipod/index.php . Ale jak říkám: sto lidí, sto chutí. A podle mého názoru je jen dobře, že máme z čeho vybírat. Jak a co, to už je na každém z nás. Nakonec, kdo ví, co nám přinese další iPod ? Už teď se spekuluje o obrovské obrazovce a podobně, takže … třeba to nakonec bude všechno úplně jinak …