27. dubna 2005, 00.00 | Díky firmě Cables&Simms, která zařízení laskavě zapůjčila, se dnes podíváme na jednu z hezkých moderních hraček – bude to externí "videodisk" (nebo jak takovou věc vlastně správně nazývat) silverscreen od firmy LaCie. Jak uvidíte (a jak už ostatně naznačuje i titulek), zatímco externími disky LaCie, jež jsem před časem testoval, jsem byl nadšen, z tohoto zařízení mám poněkud smíšené pocity.
Díky firmě Cables&Simms, která zařízení laskavě zapůjčila, se dnes podíváme na jednu z hezkých moderních hraček – bude to externí "videodisk" (nebo jak takovou věc vlastně správně nazývat) silverscreen od firmy LaCie. Jak uvidíte (a jak už ostatně naznačuje i titulek), zatímco externími disky LaCie, jež jsem před časem testoval, jsem byl nadšen, z tohoto zařízení mám poněkud smíšené pocity: základní myšlenka je výborná, ale v konkrétním provedení je tu a tam nějaký drobný nedostatek, a zařízení je trochu příliš moc zaměřeno na uživatele Windows.
O co vlastně jde?
LaCie silverscreen vypadá na první pohled jako celkem obyčejný externí disk USB – jak je u zařízení LaCie zvykem, v celkem elegantním "kabátu" se zajímavě přiznanou elektronikou pod průhledným plastovým krytem; jakkoli já osobně preferuji "hliníkový" vzhled ostatních zařízení, za silverscreen se rozhodně – co do vzhledu – nikdo nikde stydět nemusí.
Specialitou zařízení silverscreen oproti jiným externím diskům ovšem je to, že je lze připojit přímo k televizi (či k jinému audio/videozařízení), a audiovisuální obsah disku rovnou presentovat: hudbu či video přehrávat, statické snímky zobrazit jako "slideshow".
Jde tedy o naprosto skvělé zařízení pro příležitosti, kdy chceme "u známých promítnout video z dovolené" či "ukázat fotky", a nejsme si jisti, zda je na místě k dispozici počítač či přehrávač DVD (a i kdyby přehrávač DVD k dispozici byl, zda si dokáže poradit s médii -R či -RW, jakkoli kompatibilita s DVD-R je v současnosti již takřka bezproblémová).
Vzhledem k tomu, že si v průběhu následujícího textu budu do jisté míry na silverscreen stěžovat, sluší se předeslat, že vše funguje skutečně bez problémů a na první pokus: pro připojení k počítači nejsou zapotřebí žádné ovladače, připojení k videosystému bylo také zcela bezproblémové.
Silverscreen jako externí disk
Podívejme se nejprve, jak si silverscreen stojí, díváme-li se na něj jako na externí pevný disk. Kapacita je docela slušná; máme na vybranou ze dvou modelů – 40 GB za 6 950 Kč, nebo 80 GB za 9 320 Kč (obě ceny jsou uvedeny bez DPH). Poměr ceny a kapacity je poměrně vysoký, ovšem to je samozřejmé, neboť platíme navíc nemalou přidanou hodnotu – schopnost přímo přehrávat multimediální data –, jíž se budeme podrobněji věnovat v příštím odstavci.
Zásadním problémem však je rozhraní: sice chápu, že kvůli nešťastným uživatelům wintelů, u nichž FireWire není standardní výbavou každého počítače, má smysl podporovat rozhraní USB; je pro mne však naprosto nepochopitelné, jak vůbec může někoho napadnout dělat disk o větší kapacitě, než pár set mega, bez rozhraní FireWire. Jakkoli připojení disku prostřednictvím USB 1.1 je možné, nemá smysl – celovečerní film bychom na něj ukládali tak dlouho, že by nás mezitím přešla chuť se na něj dívat. To ovšem znamená, že potenciální uživatel – není-li náhodou šťastným majitelem PowerMacu G5 – si k silverscreenu musí přikoupit také kartu s rozhraním USB2.
Ani tak se z disku nestane žádný rychlík – jakkoli USB 2.0 je nominálně rychlejší, než FireWire 400, ve skutečnosti je daleko pomalejší: USB nebylo navrhováno jako rozhraní pro velkokapacitní zařízení, nýbrž pro klávesnice a myš. Na výkonech disku je to vidět; testoval jsem silverscreen s kartou LaCie Combo (již mi firma Cables&Simms laskavě zapůjčila také) na stejném počítači, na němž jsem testoval externí disky LaCie a Formac. Podívejte se na výsledky (zahrnuji jen disky připojené prostřednictvím FireWire 400; disky připojené prostřednictvím FireWire 800 by byly v ještě docela jiné lize):
Další drobnost, indikující příliš velké zaměření na trh PC – v tomto případě ale, na rozdíl od rozhraní, jde skutečně o drobnost – je to, že silverscreen je předformátovaný na FAT32, tedy na diskový formát, který nesnese víc, než čtyřgigabytový soubor! To je u zařízení, zaměřeného především na video, dost tristní... Důvod je zřejmý: právě FAT32 je společným bodem Windows i Mac OS X, oba s ním dokáží pracovat stejně dobře. Tento problém se ovšem dá přesnadno léčit; stačí přeformátovat disk na formát HFS+, a vše je v pořádku.
Mezi klady patří jednoduchá a přehledná disková struktura – na disku je prostě čtveřice složek se smluvenými jmény, jež obsahují firmware (jejím prostřednictvím lze provést update; zde je mírně nepohodlné, že pro update firmware je nutné disk připojit k televizi, ovšem z technického hlediska je to pochopitelné: výrobce nemusí dodávat a podporovat programy pro různé operační systémy), hudební soubory, video a obrázky. Mimo tyto čtyři složky si můžeme na disku dělat co chceme.
Silverscreen jako multimediální přehrávač
Jako přehrávač připojený k televizi či jinému aduiovisuálnímu systému je silverscreen zařízení velmi šikovné a pohodlné, ale i zde narazíme na nějaké drobné mušky a problémy. Jejich závažnost je asi tak na půl cestě mezi zcela zásadním a v podstatě neopravitelným nedostatkem, jakým je neexistující rozhraní FireWire, a naprostou drobností, jíž je předformátování FAT32: jakýkoli nedostatek ve službách přehrávače totiž lze odstranit vylepšením firmware, ovšem záleží na firmě LaCie kdy a jaký nový firmware vydá.
Propojení s audiovisuálním systémem nabízí daleko bohatší paletu možností, nežli ono nešťastné USB na "počítačové" straně: s dodanými kabely lze využít jak obyčejné kompositní propojení, tak i S-video; silverscreen zvládá i profesionální složkový výstup či výstup VGA – s obrazovým rozlišením "natvrdo" nastaveným na 1 024 x 768 bodů –, pro ty však je zapotřebí přikoupit speciální kabel. Zařízení podporuje NTSC i PAL (mezi nimiž lze snadno přepínat prostřednictvím nastavení), a dokonce zvládá i tři standardní formáty HDTV (480p, 720p a 1020i). Audio kromě standardního dvoukanálového linkového výstupu podporuje i digitální SPDIF pro přímé připojení k receiveru či dekodéru.
Po připojení k televizi se objeví celkem příjemná výchozí obrazovka se základní nabídkou služeb:
Ovládání je intuitivní, jednoduché a zřejmé: součástí dodávky je docela standardní infračervený dálkový ovladač, jehož prostřednictvím se můžeme v nabídkách pohybovat a volit požadované služby. Ovladač je pohodlný a není problém se na něm vyznat; snad jedinou výhradu bych měl proti umístění tlačítka "Video Output", jež přepíná různé režimy videovýstupu, přímo na ovladač, nadto na exponované místo v levém dolním rohu: pokud je omylem zmáčkneme, na obrazovce televize najednou neuvidíme nic...
Prvé tři položky – Movies, Music a Pictures – vždy zobrazí seznam souborů v odpovídajících složkách; kterýkoli soubor můžeme vybrat a přehrát (pokud samozřejmě jeho formátu silverscreen "rozumí"). Je možné procházet i podřízenými složkami a u obrázků si můžeme vyžádat náhled na kompletní obsah složky stejně dobře, jako "přehrání" všech obrázků, jež v ní jsou. Seznamy jsou jednoduché a přehledné, ovšem trochu v nich chybí něco na způsob posuvníku – prostá informace v levé části obrazovky "1/6" není nejšikovnější, když je souborů hodně:
Zde se ovšem dostáváme k první výhradě, již vůči (současnému) firmware silverscreen mám: ovládání je v některých chvílích snad až příliš jednoduché a málo flexibilní. Konkrétní příklad – spustíme-li přehrávání nějakého souboru, nelze se zařízením dělat nic jiného, dokud přehrávání zase neukončíme; speciálně u hudebních souborů to není příliš šikovné. Bylo by jistě příjemné moci spustit přehrávání vybrané hudby jako doprovod ke "slideshow", nebo třeba jen jako zvukové pozadí po dobu, kdy zařízení nastavujeme prostřednictvím služby "Settings"; možné to ale bohužel není.
Vlastní služby jsou slušné, ale neoslňují: silverscreen si dokáže poradit s diskovým image DVD Video a přehrát jej jako DVD – nerozezná jej však, pokud nemá příponu .iso (takže pozor na přípony .dmg, .img,...) a neumí přehrát přímo složku VIDEO_TS (lze sice přehrávat soubory VOB jež jsou v ní uloženy, to ale není právě vrchol pohodlí při sledování filmu). Titulky u filmů DivX lze přemísťovat na obrazovce nahoru a dolů; musejí však být kódovány v Unicode. Zařízení podporuje i standard DivX VOD (Video on Demand).
Kompatibilita... nu, zkusil jsem z QuickTime vyexportovat všechny možné i nemožné standardní formáty, včetně MPEG4 a nejnovějšího AVC/H.264, jenž je standardem pro HD-DVD. Kdepak, smůla: naprostou většinu souborů (.mov, .mp4 apod.) silverscreen vůbec "nevidí"; vidět byl sice soubor AVI, avšak silverscreen jej nedokázal přehrát pro "nekompatibilní formát" (a to jsem použil zcela standardní Cinepak), a přehrát sice šel soubor MPEG2, ale silverscreen k němu nedokázal ze stejně pojmenovaného souboru .aif načíst zvukový doprovod. Na druhou stranu, všechny "ripy" DivX, jež jsem zkoušel, silverscreen přehrál bez problémů.
Poslední nepříjemný nedostatek, který snad stojí za zmínku: silverscreen dokáže ve videu rychle vyhledávat, avšak jakmile najdeme požadované místo a stiskneme tlačítko Play, resynchronizace přehrávače trvá strašlivě dlouho: natolik, že zrychlené vyhledávání je prakticky nepoužitelné.
Suma sumárum
Disk/přehrávač silverscreen je v principu moc hezká hračka, jež se může každou chvíli hodit; vzhledem ke službám, jež nabízí, mi cena připadá slušná a sám bych i přes výše popsané nedostatky současného firmware skorem o její koupi uvažoval – nebýt toho nešťastného a nepochopitelného opomenutí rozhraní FireWire: osobně jsem přesvědčen, že by v dnešní době u jakéhokoli velkokapacitního záznamového zařízení mělo být přinejmenším FireWire 400, ne-li rovnou FireWire 800, zcela standardní a základní výbavou.
U zařízení, jehož primárním účelem je obsahovat dočasné videosoubory, je docela běžné, že se často přehrávají a mažou desítky giga (zrovna teď při testování, zatímco píši, nahrávám na silverscreen asi 30 GB videa), a přes USB to skutečně trvá hodně, hodně dlouho.
Vložit nový příspěvek
