Command & Conquer: Generals - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Soutěž

Sponzorem soutěže je:

IDIF

 

Odkud pochází fotografka Anne Erhard?

V dnešní soutěži hrajeme o:

Seriály

Více seriálů



Hry

Command & Conquer: Generals

10. února 2006, 00.00 | Po krátké přestávce se opět setkáváme nad šálkem horké kávy a herní recenzí. Tentokráte nás čeká hra Command & Conquer: Generals.

Realtime strategie se od své první manifestace v píscích pouštní planety Duna dočkaly jen minimálního vývoje. Od klasické ptačí perspektivy jsme se dostali k plně trojrozměrnému pohledu, jen proto, abychom se záhy vrátili k ptačí perspektivě (byť založené na 3D engine); od přímé kontroly jednotek jsme se krátce odpoutali a vyzkoušeli si nejrůznější formy pomocné AI, jen proto, abychom se zase vrátili zpátky k původnímu konceptu. A tak žánr prošel jen pozvolnou evolucí a odvážné experimentální zásahy do herních mechanismů se jen málokdy vyplatily (čestnou výjimku, potvrzující pravidlo, tvoří například Warcraft III).

Ačkoliv se tedy dodnes občas najde vizionářský tým, schopný vytvořit revoluční strategii a otřást tak základy tohoto herního stylu, obecně se dá říct, že recept na dobrou „realtimovku“ je stále stejný – a tvůrci Command & Conquer: Generals se jej drží velmi přesně.

Místo uceleného příběhu, obvyklého u předchozích dílů série, se hra snaží zachycovat vývoj fiktivní války s tzv. „Global Liberation Army“ (GLA), teroristickou organizací lokalizovanou někde na středním východě. Zaměření na současnou situaci je zde zcela očividné; události tohoto konfliktu jako by z oka vypadly zprávám na CNN. Ústřední aktéři i bojiště se střídají doslova každých pár misí a hráč navíc postupně přechází kampaněmi mezi jednotlivými stranami, takže rozhodně neočekávejte silnou dějovou linii. O příběh ale ve hrách, jako je tato, přece nikdy nešlo. Každý se těší, až bude moci v záplavě efektních explozí ničit nepřátelské tanky a zdlouhavé, rádoby hlubokomyslné úvahy zkrátka do tohoto herního žánru nepatří a nikdy nepatřily.

Čí tanky a především jak, že to tedy budeme ničit? Inu, herní strany jsou zde celkem konzervativně 3, což je, jak víme ze zkušeností získaných mnoha lety pokusů, tak akorát. Jak už je poslední dobou samozřejmostí, každá strana je zcela unikátní co se arsenálu, taktiky i vizuálního ztvárnění týče. Asi nejsnáze se hraje za megalomanskou čínu, jejíž válečná mašinerie, sestává převážně z pomalých, ničivých obrněnců a do značené míry se zakládá na početní převaze. Suveréní pozici v otevřeném boji mají také jednotky Spojených států, obdařené špičkovou technikou a chirurgickou přesností. Obě tyto frakce jsou relativně tradiční a povětšinou nepřekvapí ničím skutečně nečekaným.

Pravděpodobně největší zábavu si ale užijete při hře za již zmíněnou GLA. Arsenál této partyzánské organizace sestává z větší části ze zbraní nakradených z nepřátelských jednotek a z biologických zbraní (v době vydání hry se celý svět bál Antraxu – v Generals si jej tedy užijete do sytosti). Schopnost budovat maskované budovy a podzemní tunely se pak krásně doplňuje například s vhodně použitou jednotkou sebevražedných teroristů. Ačkoliv tedy GLA ani zdaleka nedisponuje hrubou silou, vlastní jejím protivníkům, je v rukou inteligentního hráče stejně mocná, ne-li mocnější.

A právě inteligence hráče, přesněji počítačem řízeného hráče, je v Generals tak trochu problém. To, že člověkem ovládané jednotky nejsou schopny držet nic, co by alespoň náznakem připomínalo vojenskou formaci (nebo třeba jen obyčejnou řadu), by se dalo překousnout. I naprostá neschopnost chumlu tanků, najít si vlastní cestu z jedné strany pole na druhou, pokud jim v cestě stojí malá vesnička a tři stromy, je tolerovatelná. Konec konců, těch pár kliknutí myší navíc ještě nikomu neublížilo. Pokud ale stejným handicapem trpí i jednotky spadající do jurisdikce vašeho počítačového oponenta, nabývá situace na tristnosti.

Ne že by AI byla úplně hloupá, to zdaleka ne. Ale chytrá také není a ve většině případů se dá poměrně jednoduše oblafnout, obejít nebo jinak přelstít za použití absolutně primitivní taktiky, kterou během pěti minut ovládne i malé dítě. Kupříkladu likvidace 10× větší nepřátelské přesily se dá docílit prostým odlákáváním jednotek po malých skupinkách a jejich následné likvidace ze zálohy. Nemusíte se bát, jejich kamarádi, bratři nebo soudruzi (to podle toho, proti komu bojujete), vzdálení více než 5 metrů od místa střetu, budou jen nečinně postávat, přihlížet a čekat, až na ně dojde řada. Blbé.

Jedním z hlavních taháků Generals je bezpochyby systém generálů. V každé kampani se hráč chopí funkce jednoho takového generála, skrze kterého potom ovládá svou armádu a v závislosti na dosažených úspěších získává bonusové body. Za ně si potom může dopřávat nejrůznější speciální vylepšení, bonusové jednotky nebo ničivé schopnosti, které mu usnadní další postup. Například americký generál může krátce po začátku získat přístup k velmi užitečnému tanku Paladin, Čína disponuje atomovou bombou a GLA zase může vyhlásit odměnu za každou nepřátelskou hlavu. Těchto generálských schopností je ve hře celá řada a, ačkoliv žádná z nich není rozhodující, jejich vhodné použití vám může vyhrát i ztracenou bitvu.

K této funkci, mimochodem poměrně bezostyšně vypůjčené z Age of Mythology, potom ještě autoři přidávají poměrně příjemný způsob získávání surovin. Ty jsou zredukovány na prosté peníze (nekoná se tedy žádná složitá těžba železa, dřeva, křemíku, oveček, koberců, kabelových potahů, průmyslové rtuti ani modrozelených dilithiových krystalů), které frakce získávají po svém. Například Spojené Státy staví zásobovací letiště, do kterých je jim následně pravidelně letecky shazován příděl vojenských zásob. Tento přístup výborně sedne akční, útočné povaze hry a také lehce přidává na neotřelosti celého herního mechanismu.

Grafická úroveň je lehce rozporuplná. Na jednu stranu je engine schopný vykreslit relativně atraktivní speciální efekty a bezproblémově si poradit i s rozsáhlou bitevní scénou, na druhou stranu hra občas překvapí až nečekanou ošklivostí některých grafických prvků a nízkým počtem detailů. Vzato absolutně, je grafická stránka Generals rozhodně nadprůměrná, ale na Ačkový titul to není nijak oslnivý výkon – vždyť i o dost starší Warcraft III často vypadal lépe.

Rovněž nepotěší absence podpory širokoúhlých rozlišení (jako například 1 280×800), která jsou u dnešních Maců nejčastější. Hra podporuje pouze tradiční „televizní“ poměr stran 4:3, takže na širším monitoru je obraz lehce roztažený do stran, aby vyplnil celou plochu obrazovky. Nejedná se o nic tragického, zejména uvážíme-li, že v době vydání hry ještě formát obrazovky 16:10 nebyl zdaleka tolik obvyklý jako dnes; trochu nepříjemné to ale je.

Kolem a kolem, Generals možná nejsou tou nejkrásnější, nejinovativnější nebo nejoriginálnější hrou, ale jsou velmi dobrou realtime strategií, u které se budete bavit ještě dlouho po dohrání kampaní pro jednoho hráče. Jsou Generals novátorské? Rozhodně ne. Jsou dobře odvedenou prací? Rozhodně ano. Pokud vás tento herní žánr ještě neomrzel, mohu poslední přírůstek do rodiny Command & Conquer (a jeho datadisk) jedině doporučit.

Za zapůjčení testovacího iMac G5 děkujeme čajovně V síti.

Za zapůjčení recenzované hry děkujeme společnosti Tauer Computer.

7/10

Command & Conquer: Generals
Výrobce
Aspyr
Demoverze
Na Aspyr.com (326 MB PowerPC)
Shrnutí
Kvalitní real-time strategie, která určitě na dlouhou dobu zabaví nejednoho příznivce žánru. Kampaně pro jednoho hráče jsou vyvážené a zábavné a síťová hra je ještě lepší. Jako menší zápor by se mohla jevit špatná podpora širokoúhlých monitorů (které jsou ve všech dnešních Macích kromě iBooků) a lehce připitomělá umělá inteligence.
Podobné hry
Warcraft III: Reign of Chaos
Rise of Nations (recenzováno na MujMacu)
Civilization 3
Kde koupit?
Platformy
PowerPC
Hardware nároky
CPU: G4 1GHz
Paměť: 256 MB, doporučeno 512 MB
Grafická karta: 32 MB VRAM, doporučeno 64 MB VRAM
Testovali jsme na
iMac G5
CPU: G5 1.8 GHz
Paměť: 512 MB
Grafická karta: GeForce 5200, 64 MB VideoRAM

Hra funguje bez větších potíží, i s vysokým nastavením kvality.

Obsah seriálu (více o seriálu):

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » Zábava  

 » Rubriky  » Agregator  

 » Rubriky  » Hry  

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: