Zip_iconka
Zip_iconka
6. září 2000, 00.00 | Jak se pracuje s disketami, cédéčky, Zipy, Jazzy či dalšími výměnnými disky? Proč se v tomto ohledu MacOS tak liší od Windows? Prostě je intuitivnější...
S výměnným diskem se v některé z jeho podob setká skoro každý. Disketová jednotka, CD-ROM, ZIP, Jazz, SyQuest - to jsou jen některé nejčastější příklady zařízení, do kterých můžeme vkládat výměnné disky. Zatím není vůbec důležité, zda jde o zařízení externí (s vlastní více čí méně elegantní krabičkou), nebo interní, tedy pevně zabudovaná do skříně počítače. Stejně tak nám prozatím budiž jedno, zda je možné na médium ukládat informace jen jednou, nebo vícekrát (přepisovatelná média).
Nás totiž bude pro dnešek zajímat, jak se výměnné disky (dovolme si to zjednodušené označení) v systému chovají, a jak s nimi v MacOS vůbec pracovat. Nejprve se podívejme na vlastnosti, které jsou společné všem kategoriím.
Předpokládejme, že pohonná jednotka (co kdybychom psali jen drive čí mechanika?) je správně zapojena a nainstalována. Dokud v ní není médium, nic zvláštního se neděje. Přesněji řečeno není na rozdíl od Windows skoro ani vidět (ostatně, k čemu by vám byl, že?). Samozřejmě se lze o přítomnosti mechaniky přesvědčit v systému, potřebné informace (typ atd.) nabízí třeba položka Informace o počítači (tak se jmenuje nyní, v moderních systémech, pravděpodobně ji asi najdete v menu pod jablíčkem), nebo některé speciální utility.
Situace se změní po vložení disku (média) do mechaniky (do příslušného "šuplíku"). Je - li médium naformátováno a čitelné, operační systém disk najde a "připojí" (anglicky mount). Po připojení se disk objeví na ploše - obvykle vpravo, často vpravo nahoře, pod ikonou vnitřního disku. Přesná poloha ikony výměnného média záleží na tom, jak je plocha obsazena ikonami, kdo má na ploše větší zmatek, bude muset občas médium hledat - naštěstí je jeho ikona po vložení označena, a tedy tmavá. Pokud je disk naopak z nějakého důvodu nečitelný, zobrazí se systémové hlášení a systém nabídne možnost disk formátovat (inicializovat) - příkaz pro formát ale nehledejte, pokud nepoužijete některou ze speciálních utilit, formátuje se příkazem Smazat disk (v menu Ostatní, jako příkaz Vysypat koš).
Pamatujme si, že pokud je náš Mac správně nainstalován (standardní instalace), umí přečíst jak své disky, tak i disky z platformy PC, použité pod Windows či DOSem. V naprosté většině případů takový disk snadno poznáme, jeho ikonka je označena písmeny "PC". A protože umí Mac přečíst PC disky, nemělo by nás překvapit, že je umí i naformátovat (ovšem, že jen ty, které umožní zápis). Pozor, to že disk otevřeme ještě neznamená, že budeme moci otevřít i každý soubor na něm - nemusí totiž být k dispozici příslušná aplikace či převodní utility.
Ikony výměnných disků se objevují vždy jen a jen na ploše. Disky MacOS mívají většinou pěkné ikonky, disky pocházející z PC bývají označeny ikonou standardní. Při otvírání souborů v nějakém programu se k souborům na výměnném disku dostaneme nejrychleji tak, že v dialogovém okně klikneme na tlačítko Plocha (anglicky Desktop) - výměnný disk bude v nabídce hned pod pevnými disky (až poté následují soubory na ploše). V nových operačních systémech (8 a výše) jsou otevírací okna přepracována. Jejich přesné využití se může u aplikací lišit, ale za normálních podmínek tu můžete v dialogovém okně ještě hledat (vpravo nahoře) tlačítko Zkratky (tlačítko s ikonou ruky) - to v nabídce zobrazuje vnitřní disky, výměnné disky, síťové složky apod. Často je ale nejpohodlnější zvolit nejdříve příkaz Otevřít (Open), a až poté disk zasunout. Operační systém otevře zasunutý disk sám a hned.
Velkou novinkou pro čerstvé majitele Apple je, že (již tradičně) nemívají mechaniky žádné vysouvací tlačítko (až na výjimky, potvrzující pravidlo). Mechaniky vysouvají médium samy, po odpojení disku a jeho odstranění z plochy. Záměrně to píšeme trochu neobratně, tato akce může totiž mít více scénářů.
V principu je možné výměnný disk odstranit z plochy dvěma způsoby. Můžeme jej z plochy vysunout (tedy i z počítače, samozřejmě), a nebo sklidit. A jak sklizení od vysunutí rozeznáme? Jednoduše. Když mechaniku opravdu sklidíme, vysune se z počítače, zmizí z plochy a počítač o něm "neví". Když ale disk (médium) jen vysuneme (anglicky eject), vysune se sice z počítače, ale na ploše jen přestane být aktivní. Počítač si jej dokonce pamatuje, i když potom do mechaniky vložíme jiné výměnné médium. Na ploše jsou potom dvě ikony, jedna "neaktivní" (vysunutá) a druhá, patřící nově vloženému disku. Pozor na to, může to mít nepříjemný důsledek. Pokud vyvoláme operaci, která má za následek požadavek na přístup na vysunutý disk (a to je častý případ třeba různých kopírování), systém vás bude do omrzení vyzývat ke střídavému zasouvání obou médií - pamatujete na kopírování disket na starých PC? V praxi se na novějších strojích s popsaným rozdílem asi nesetkáte, pokud ano, používejte vždy raději sklizení.
Pro vysouvání disků lze použít různé klávesové zkratky a triky. S přehledem nejpoužívanějším způsobem je asi uchopení ikony disku myší, a vhození ikony do koše. Pokud není žádný soubor z disku používán, disk se po vhození do koše hned sklidí (bez obav, nic se tím nesmaže).
Podle verze MacOS a typu disku (mechaniky) si vyzkoušejte i chování při těchto "sklízecích" zkratkách (předtím je nutno ikonu disku označit):
- Command (jablíčko) + E
- Command + Option + E
- Command + Shift + 1 (jen u floppy disku)
Skvělým pomocníkem je zkratka Command + Y (pozor na verzi klávesnice). Ta umí sklidit označené médium, to ale není vše. Už jste někdy táhli soubor z nějaké vnořené složky kamsi jinam, nelépe na ikonu aplikace přes celou plochu? Jak to sem patří? Pokud ano, tak určitě znáte situaci, kdy se vám těsně před cílem zachvěla ruka, následkem čehož soubor někam upadl a museli jste ho nejen znovu vhodit na ikonu, ale ještě vrátit zpátky do původní (a třeba hodně zasunuté) složky. Nyní už víte, jak na to … ano, Comamnd + Y ho tam vrátí za vás. Hezky tuto funkci vysvětluje Martin Sluka (díky) - disk se vrátí do ruky, soubor do složky.
Vložit nový příspěvek
