Call of Duty 2 - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Seriály

Více seriálů



Zábava

Call of Duty 2

29. června 2006, 00.00 | Pro počítače Macintosh vychází v poslední době více kvalitních her, než tomu bylo v minulosti. Potvrzením budiž i tato recenze na vynikající druhý díl titulu, který si vydobil ocenění Hra roku 2003: Call of Duty.

Trocha historie: první díl hry

Původní titul Call of Duty i jeho pozdější datadisk United Offensive si získal mnohé hráče z řad uživatelů Apple strojů. Nebylo se v podstatě čemu divit: hra zobrazovala (na svou dobu) slušně realistickým, akčním způsobem hráčsky obrovsky „vděčné“ období světových dějin, Druhou světovou válku. Navíc byly její nároky na hardware uživatelů přiměřené: oficiálně hra vyžadovala OS X 10.2.8, G4 867MHz, 256MB RAM, DVD-ROM, 2.4GB místa na disku a Radeon 7500 nebo GeForce 2MX. Z praxe mohu dodat, že kolegovi s G4/450MHz, 768MB RAM a GeForce 2MX běhá dnes její hratelné demo (v základním rozlišení) naprosto hratelně: jistě především proto, že je provozuje pod současným OS X 10.4.6, který je ve srovnání se svým o dvě generace starším předchůdcem výrazně rychlejší a že je jeho Mac vybaven dostatečným množstvím operační paměti, která - jak všichni dobře víme - pomůže stroji „dýchat“ mnohem volněji. Pro případné zájemce uvádím i odkaz: zde si může stáhnout hratelné demo původního Call of Duty (256,4 MB).


Jaký je druhý díl ?

Druhý díl Call of Duty 2 je klasicky členěn do tří nezávislých spojeneckých kampaní: ruské, anglické a americké. Zpočátku je k dispozici pouze ruská, která začíná obranou Moskvy (1941). V průběhu hry se pak postupně zpřístupní obě zbývající kampaně. Děj jednotlivých kampaní má atraktivní spád a zahrnuje mimo jiné obranu Moskvy, boj o Stalingrad, bitvy s Rommelovými oddíly v Severní Africe, americký Den D a další populární témata. Hráč přijímá v každé kampani totožnost právě jednoho ze tří vojáků, se kterými projde postupně epizody všech tří kampaní: ruského vojína, anglického vojáka a amerického desátníka, což dále podtrhuje atmosféru skutečného příběhu.


Hráč postupuje jednotlivými epizodami většinou „po vlastní ose“, v anglické kampani se mu však dostane i možnosti bojovat v tanku (toto je zároveň jediná výjimka v personifikaci hráče, představuje zde odlišnou osobu). K dispozici je hráči průběžně velké množství dobových zbraní, včetně sniper pušky i realisticky zpracovaných kouřových granátů, jejichž využití je v některých úsecích hry naprosto nezbytné. Je možno ovládat také lafetované zbraně („turrets“), které jsou v jednotlivých levelech logicky rozmístěny a děj s jejich užitím místy přímo počítá. Hráč také samozřejmě může odnímat zbraně padlým spolubojovníkům i nepřátelům a zastřílí si tak např. i z populárního německého samopalu MP-40. Co do počtu současně nesených zbraní, ten je omezen na dvě a je tedy třeba pečlivě uvážit, která dvojice bude v danou chvíli nejvíce ku potřebě.


Zajímavým způsobem je řešeno „zdraví“ hráče: namísto klasického systému „lékárniček“ a neustálého hlídání ukazatele zdraví je zde tato otázka vyřešena poměrně inovátorsky: pokud hráč dostává zásahy, okraje obrazovky na chviličku zrudnou. V takové chvíli je dobré se na moment ukrýt, jinak hráči hrozí, že bude usmrcen. Pokud se však před dalšími nepřátelskými střelami skryje (stačí opravdu na chviličku), může zase pokračovat v boji živ a zdráv, jako před tím. Jedná se o další zajímavý herní prvek, který jsem zatím v jiných FPS hrách nezaznamenal (FPS = First Person Shooter). Samozřejmě se jistě najdou ortodoxní zastánci dosavadního klasického způsobu, kteří budou tento způsob považovat za nešťastný (není totiž evidentně příliš realistický), ale na druhou stranu: copak systém „lékárniček“ je do důsledku realistický ? Čili asi tak nějak.


Co se ukládání hry týče, to probíhá zcela automaticky (do zvoleného profilu hráče, samozřejmě) systémem „checkpointů“ (důležitých milníků každé epizody, klíčových bodů). Na rozdíl od her například ID Softu (Doom 3, Quake 4, …) si tedy nemůžete hru uložit naprosto kdekoliv, což je evidentně prvek, zvyšující dále dramatičnost hry - dostat se přes některé checkpointy dá opravdu „fušku“. Systém checkpointů mohl být zaveden z prostého důvodu: hra je v podstatě „lineární tunelovkou“, kde hráč vždy přesně ví, co se od něj dále očekává: směr mu indikuje hvězda na kompasu, která jej navádí na další úkol a může se také podívat (TAB) na seznam úkolů v textové podobě. Celá hra je plánována na asi 15 hodin zábavy, nicméně musím konstatovat, že mně osobně trvalo dohrát ji poněkud déle (hrál jsem na typickou „Regular“ obtížnost) a myslím, že bych se ke hře díky její skvělé atmosféře rád kdykoliv vrátil (patrně na ještě vyšší nastavenou obtížnost „Hardened“).


Inteligence počítačových postav

Umělá inteligence (AI) jednotlivých počítačem ovládaných postav je jedním slovem vynikající: ať už jde o protivníky či spolubojovníky, hráč je neustále obklopen poměrně velkým počtem ostatních vojáků, kteří dělají přesně to, co by člověk „normálně“ očekával: postupují nebývale organizovaně, vzájemně se kryjí a vůbec pracují v týmu. V tomto směru bych chtěl hru opravdu vyzdvihnout: tak dobře provedené AI jsem tedy podle všeho ještě v žádné FPS hře na Macu neviděl.


Vizuální stránka hry a ozvučení

Hra disponuje pokročilým 3D enginem, který se spolu s velmi hezkou grafikou a vynikajícím ozvučením podepisuje na skvělém celkovém zážitku. Obrázek si samozřejmě můžete udělat už z otisků obrazovky, které jsou ve článku zahrnuty. Kouře, mlha, déšť, realistické odrazy v kalužích a další jsou naprostou samozřejmostí (některé prvky klasicky závisí na nastavení detailů). Hra také podporuje širokoúhlé displeje, což je příjemné a v poslední době naštěstí čím dál více užívané.


Prostorové ozvučení hry samo o sobě si zaslouží jen chválu: veškeré zvuky bitvy a především pestré „hlášky“ spolubojovníků i nepřátel jsou jedním slovem perfektní. Jednoznačně nejvíc mne dostaly samply v ruské kampani - hlášky typu „Vorsicht – komunisteeen !!“ či „Good shot, Comrade !“ jsou prostě nezapomenutelné a skvěle podkreslují dění na obrazovce a vůbec celkovou atmosféru hry.


Zajímavým prvkem jsou také dobově dokumentaristicky pojatá intra do jednotlivých kampaní i některých epizod, která byla evidentně připravena s užitím amerického Military channel a která opět o další kousek posouvají skvělou atmosféru hry.


Multiplayer

Hra podporuje multiplatformní multiplayer (omlouvám se za tento paskvilně znějící, ale jinak veskrze pravdivý výrok), takže si můžete zahrát nejen proti kolegům s Apply, ale i proti PC oponentům, jak je ostatně v poslední době také již jistým nepsaným pravidlem. Módy multiplayeru zahrnují klasické Deathmatch, Team Deathmatch a Capture the Flag (myslím, že po nesčetných herních recenzích už opravdu není třeba vysvětlovat – pokud někdo přece jen dosud „netuší“, najde je například v mém článku o Quake 4).

Další (nový) multiplayer mód v Call of Duty 2 se jmenuje Headquarters a jeho cílem je někde na mapě založit základnu a tu co nejdéle bránit.


Hardwarové nároky

Co mne osobně šokovalo, jsou velmi vysoké nároky hry, ostatně posuďte sami:

Minimální konfigurace:
OS X 10.3.9
PowerPC G5 nebo Intel procesor na 1,8GHz
512MB RAM
4GB na pevném disku
Radeon 9600 / GeForce FX5200, min. 64MB VRAM
vysokorychlostní připojení (broadband) pro multiplayer přes Internet
DVD-ROM

(dále hra podle Aspyru podporuje následující grafické karty: nVidia GeForce 5200, 6600, 6800, 7800, ATi Radeon 9600, 9650, 9700, 9800, X600, X800, X850, X1600 – jelikož podle mne některé z nich pro Maca nejsou vůbec k dispozici, nebudu to raději komentovat …)

Doporučená konfigurace:
OS X 10.4.5
2,0 GHz CPU
128MB VRAM

Musím říci, že osobně dost dobře nechápu, proč tvůrci macovského portu (Aspyr) zcela diskvalifikovali G4 stroje – ještě nedávno jsem jeden dvouprocesorový vlastnil a mohu tak srovnávat například z chování již zmíněného Quake 4 (jel v podstatě stejně na obou mých konfiguracích – na G4 jsem měl podstatně lepší grafickou kartu Radeon 9800Pro/128MB, která podle všeho sama o sobě vyvážila mé současné lepší procesory). Opravdu nechápu, kde viděli problém. Hra jede na mé současné 2xG5 2,0GHz / 1GB RAM / Radeon 9600 Pro s 64MB VRAM naprosto plynule v nejvyšším možném rozlišení, které hra nabízí (1024x768) při užití druhých nejvyššších detailů a lepšího z obou způsobů vykreslování. Myslím, že v nižších grafických módech by se u rychlejších G4 strojů žádná „tragédie“ nekonala. Vskutku podivné rozhodnutí.


Hodnocení

Hodnotit hru takovéhoto formátu je v podstatě velmi jednoduché: perfektní grafika, zvuk, atmosféra i hratelnost si říkají o 10 z 10. Nebýt opravdu ojedinělých chybek typu nepřirozeně umístěné mrtvoly, zcela chybějících stínů (čehož jsem si všimnul spíše náhodou – hra vypadá i bez nich dost dobře) a hlavně přehnaně vysokých nároků hry na náš hardware, asi by to tak i dopadlo. Nicméně dávám 9 z 10.


Závěr

Call of Duty 2 je nejen parádní nástupce prvního dílu, ale po všech stránkách skvěle udělaná hra, která mne přímo vybízí vzít zpět můj nedávno pronesený výrok na adresu Quake 4 (nejzdařilejší FPS současnosti, které si na Macu můžeme vychutnat). Jak je vidět, výroky tohoto typu nemívají obvykle dlouhé trvání a do budoucna se jich proto raději vyvaruji ;). Srovnávat obě hry však dost dobře nemůžeme – každá je svým zaměřením někde úplně jinde. Quake 4 bude vyhovovat sci-fi a hi-tech fandům, Call of Duty 2 zase zastáncům her z Druhé světové války s perfektní atmosférou, které mají navíc nespornou apriorní výhodu obrovské hráčské popularity. Je každopádně dobře, že i na Macu si dnes již můžeme vybírat. Není to sice stále ještě zdaleka to, na co jsou zvyklí naši PC kolegové, ale přesto musím opět konstatovat, že situace v oblasti herního software pro námi preferované stroje se rok od roku zlepšuje a opravdu dobré a především komerčně úspěsné tituly si dříve či později cestu na naši platformu najdou - a pokud snad nikoliv, pak je tu ještě BootCamp,tedy alespoň pro ty z nás, kteří vlastní nějaký ten IntelMac, které se těší čím dál větší oblibě uživatelů.

Zajímavé linky na konec:
Pokud máte s hrou problémy, můžete použít cheaty.
Hra bohužel na rozdíl od prvního dílu nenabízí hratelné demo, ale pouze trailer.

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » Zábava  

 » Rubriky  » Agregator  

 » Rubriky  » Hry  

Poslat článek

Nyní máte možnost poslat odkaz článku svým přátelům:

Váš e-mail:

(Není povinný)

E-mail adresáta:

Odkaz článku:

Vzkaz:

Kontrola:

Do spodního pole opište z obrázku 5 znaků:

Kód pro ověření

 

 

 

 

Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Apple kurzy

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: