7. března 2003, 00.00 | Jako připomenutí nedávného výročí ukončení této kapitoly minulosti Apple jsme pro vás připravili článek o tomto slavném PDA, které podle všeho jako první definovalo kategorii PDA. Přečtěte si o historii vývoje Newtona i o jeho konci, ale také o tom, že pro své uživatele stále nezemřel.
Vzhledem k tomu, že minulý týden uplynulo 5 let od doby, kdy byl definitivně "zabit" Newton, a tento týden pro změnu médii prošla zpráva o návratu duchovního otce Newtona zpět do Apple, můžeme to vzít jako dobrou příležitost se na tuto již mrtvou kapitolu historie Apple podívat. Jak si však ukážeme na konci, Newton stále ještě není mrtvý!
Pouze drobnou poznámku - Newtona jsem nikdy nevlastnil ani nijak déle nepoužíval, a tak vycházím z kusých vzpomínek a hlavně řady informačních zdrojů (především Apple Confidental od Owena Linzmayera). Proto budu rád, pokud se uživatelé, kteří Newtona používali, se svými vzpomínkami a zkušenostmi svěří v diskusi.
Prehistorie
Začátek projektu nazvaného Newton se datuje do roku 1987, kdy Steve Sakoman dostal "volnou ruku", aby vytvořil nový projekt v rámci Apple. Něco co bude nové, převratné, revoluční - něco, co změní svět počítačů stejně, jako to udělal Macintosh jenom o tři roky dříve. Jméno Newton bylo vybráno nejen jako odkaz na původní logo Apple, na kterém seděl Newton pod jabloní, ale především proto, že podle Sakomana Newton změnil způsob jak lidé nahlíží na věci.
Původní představou byl malý lehký počítač a komunikátor pro organizací informací a myšlenek - v ceně 2495 USD, tedy stejně, jako původní Mac. Časem se idea rozrostla do projektu Figaro - plochý počítač cca 20 x 30 cm, s LCD displejem, ovládaný perem včetně rozpoznávání psaného textu, harddisk a infraport. Cena - 6 až 8000 USD. O nějakých 15 let později podobné zařízení uvede Microsoft jako Tablet PC :).
Hlavní část firmy se na skupinu Newton dívala "mezi prsty", firma investovala peníze a nemělo to žádné hmatatelné výsledky, Sakoman tedy musel projekt bránit vůči zbytku firmy. Projekt Figaro byl považován za nebezpečí pro Macintosh Portable, který v té době nastupoval. Také díky oslabení pozice Sakomanova ochránce, Jean-Louise Gaseée, se Sakoman rozhodl odejít z firmy, stejně jak to později učinil Gassée, spolu založili firmu Be, která následně vytvořila BeOS.
Tehdy bylo také učiněno rozhodnutí, že Newton bude pokračovat - vývojáři vytvořili jakousi demoverzi, kdy displej byl připojen k Macu, a pomocí HyperCardu se ukazovalo, co by tak výsledný produkt mohl dělat. Sculley, tehdejší šéf Apple, byl nadšen - bylo to určitým způsobem ztvárnění jeho představy Knowledge Navigatoru, zařízení pro práci s informacemi, používající hlasové ovládání, bezdrátovou komunikaci a aktivní pomoc pro snadné získávání a shromažďování informací. Sculley se také domníval, že toto bude ten správný produkt, kterým Apple může opět prorazit, v okamžiku kdy se různá digitální média spojí a Newton bude ten správný produkt pro práci. Newton se měl také licencovat a stát se dalším zdrojem příjmů i touto cestou. Po schválení správní radou Sculley začal Newtona plně podporovat a také stanovil datum prodeje a cenu - 2. dubna 1992 a cena maximálně 1500 USD. Vedení projektu Newton se ujal Larry Tesler, který přišel do Apple v době vývoje Lisi z Xerox PARC a poté byl vicepresidentem Advanced Technology Group (líheň takřka všech pokrokových ideií v Apple).
Původně měly být tři Newtony - jeden velký, jako Figaro, střední a malý ve velikosti do dlaně. Zelenou dostal velký Newton Plus, jak díky již několika letem vývoje, tak díky argumentům, že je nesmysl začínat znova s malým a nevýkonným zařízením. Newton Plus by však stál zhruba 5000 USD. A tak se vývoj malého Pocket Newt odehrával trochu undergroundově.
Apple také v naprostém utajení vyvíjel nový jazyk a operační systém pro Newtona, plně otevřený a objektově orientovaný OS, vhodný pro zařízení jako byl Newton, set-top boxy a i PC, s vlastnostmi podobnými jako Java od Sunu (tehdy vyvíjená jako Oak). Tento projekt se jmenoval Ralph, později byl známý jako Dylan a nakonec se na velmi krátkou chvíli objevil na Macích.
Další komplikací bylo, že vývoj hardware počítal s použitím čipu od AT&T, optmalizovaného pro běh C kódu, nikoliv pro nový jazyk Ralph. Apple investoval do vývoje, ovšem když si AT&T řeklo o další peníze, byl zvolen jiný procesor, RISCový ARM 610 stejnojmenné firmy, ve které Apple rovnou koupil 43% podíl. Změna čipu znamenala, že většina existujícího kódu musela být přepsaná.
V únoru 1991 jeden z vývojářů, který nesouhlasil s tím, kam se projekt ubíral, podnikl riskantní kousek a přesvědčil Sculleyho, aby se místo Newtona Plus, který byl příliš velký, drahý a také moc komplikovaný na to, aby se stihlo datum uvedení na trh, věnovali Pocket Newtonu, tedy malému zařízení do ruky. Přednost tedy dostal vývoj malého kapesního Newtona, nazvaný Junior. Velká verze, Senior, se měla dokončit později.
Zajímavé je, ze na konci roku 1991 měl Apple k dispozici zařízení Swatch, které by stálo 400 USD a používalo by Mac OS. Hlava vývoje Newtona, Tesler, zuřil, ovšem Sculley byl tímto produktem zaujatý. Bohužel, jelikož Apple se právě snažil domluvit se Sharpem jako výrobce a také zájemcem o licenci, a autoři Swatche navrhli konkurenční Sony, Swatch skončil v propadlišti dějin. Jen tak pro zajímavost, vedoucí tohoto projektu měl více nápadů, které mohly změnit Apple lepším směrem - například přisel s metodou, jak do Systemu 7 zabudovat ochranu paměti a preemptivní multitasking s minimální nekompatibilitou se stávajícím vybavením.
Historie
V lednu 1992 Sculley asi poprvé použije výraz personal digital assistant, tedy PDA. Také předpovídá, že trh konvergovaných zařízení obecně bude mít na počátku 21. století hodnotu 3 bilionů, což si někteří vysvětlí jako trh s PDA. Protože pár měsíců předtím Apple uvedl své PowerBooky, které jsou velmi úspěšně, mají Sculleyho slova váhu a konkurence začíná být nervózní, nechce zůstat mimo.
Vývoj Newtona nabral nejvyšší obrátky a tak byl 29. května 2002 poprvé představen novinářům. Byla ta první alfaverze, takže do finálního produktu to mělo ještě velmi daleko. Na 600 zájemců mělo možnost být u uvedení Newtona, o kterém Apple tvrdil, že bude skutečnou revolucí. Podle Apple měl být Newton použitelný jako samostatný počítač, schopný všech důležitých základních funkcí. Novináři byli unesení možnostmi a referovali velmi pozitivně, což zvýšilo očekávání veřejnosti a ještě víc vyděsilo konkurenci. Každý začal ohlašovat své vlastní produkty.
Na podzim bylo jasné, že největším problémem Newtona bude rozpoznávání písma. Tuto část vytvořil Stephan Pachikov z ParaGraph v Moskvě, a jeho smlouva pravila, že software má mít 95% úspěšnost, což ovšem ani zdaleka nebyla pravda. Apple proto chtěl více pozornosti obrátit na komunikační schopnosti Newtona. Spolu s tím se začaly přepisovat aplikace z Dylana do Cčkového kódu. Tlak na dokončení Newtona byl obrovský, dokonce tak velký, že jeden z vývojářů pod tlakem z pracovních a rodinných důvodů spáchal sebevraždu.
Apple nakonec byl předběhnut firmou Casio a Tandy, která v červnu 1993 uvedla svůj Zoomer PDA, uvedení Newtona bylo naplánované až na srpen. To se nakonec pod velikým tlakem stihlo.
Newton MessagePad
První Newton, nazývaný Newton MessagePad, měl cca 11 x 18 cm a vážil méně než půl kila. Dotykový černobílý displej měl rozměry 240 x 336 pixelů, uvnitř byl 20 MHz procesor ARM 610, 4MB ROM a 640 kB RAM. K tomu byl k dispozici LocalTalk port, IrDA a PCMCIA II slot pro další paměť či modem. Napájení zajišťovaly 4 AAA baterie po dobu 14ti hodin. Stál 699 USD.
MessagePad uměl základní funkce PDA, tedy pracovat s poznámkami, kontakty, úkoly, správu času a podobně, s dodatečnými kartami také uměl posílat a přijímat faxy nebo pracovat s elektronickou poštou. Využití těchto funkcí však bránilo, že karty nebyly dostupné ihned a NewtonMail začal fungovat rozumně až v lednu příštího roku. Největším problémem však zůstalo rozpoznávání písma, které prostě fungovalo naprosto náhodně a nevyzpytatelně. Newton měl umět rozpoznávat rukopis pisatele a postupně se zlepšovat, ovšem to v praxi moc nefungovalo.
Těsně po uvedení Newtona odchází z Apple Sculley, předtím byly oznámeny velmi vysoké finanční ztráty. Během prvních deseti týdnů se prodalo 50 000 Newtonů, potom se však prodeje rapidně propadly. I přes známé problémy dostal Newton řadu ocenění od renomovaných magazínů.
Další nová verze, která zlepšovala špatné vlastnosti Newtona, přišla až v březnu 1994 - především díky naprostému vyčerpání vývojového týmu. Uvedeny byly modely MessagePad 100 a 110, přičemž verze 100 byl původní MessagePad, ve kterém byla ručně vyměněná ROM paměť, verze 110 měla upravený design (kryt displeje), menší displej (240 x 320), více paměti (1 MB) a také používala místo AAA větší AA baterie, díky čemuž se praktická výdrž zvedla na dvojnásobek.
Další verze Newtona, MessagePad 120 byla uvedená v Německu v říjnu 1994, v USA až na konci ledna 1995. K MessagePadu 120 se také dodávala aplikace Graffiti od Palm Computing, která pracovala na odlišeném principu (uživatel zadával jednotlivé znaky v poměrně přesně definované podobně), což bylo mnohem spolehlivější. Zajímavé je, že první PDA od PalmComputing, Pilot 1000, se na trhu objevil až v dubnu 1996. V době uvedení Newtona 120 bylo k dispozici kolem 100 aplikací od řady výrobců, i od StarCore, což byla distribuční a vývojová část Apple.
Další zlepšení přinesl operační systém Newton 2.0 (nazývaný Dante, protože vývojáři prý prošli peklem). Mezi nejdůležitější změny patřily lepší organizační a komunikační schopnosti, možnost otočit obrazovku naležato, možnost synchronizace dat s aplikacemi na Mac OS a Windows, ovšem nejdůležitější bylo nové rozpoznávání písma - pro tiskací písmena přímo od Apple (vytvořilo ATG původně pro použití na Mac OS) a také ParaGraph zlepšil rozpoznávání psaného písma. Oboje již bylo poměrně hodně přesné.
V této době opět probíhaly další změny v Apple, následník Sculleyho, Spindler, byl 5. února 1996 vystřídán Gilem Ameliem. Předpokládalo se, že tento "ostrý hoch" Newtona zruší - odhaduje se, že do té doby se do vývoje a prodeje nasypalo zhruba půl miliardy USD, s minimální šancí návratnosti. Amelio však Newtona zatím podržel.
Další inovace přišla o měsíc později, kdy byl uveden model MessagePad 130. Konečně umožňoval podsvětlení displeje a přidal další paměť na celkových 2,5 MB pro lepší práci s internetovými aplikacemi, k tomu měl systém lepší podporu pro multitasking. Cena byla 799 USD. V této době také Palm přichází s prvními Piloty, model 1000 za 299 USD a 5000 za 369. Výrazným rozdílem mezi Palmem a Newtonem bylo, že Palm byl jednoznačně zaměřen jako doplněk k počítači, zatímco Newton se snažil být náhradou.
V říjnu 1996 Apple také uvádí zcela nový hardware, doplňující Newton 2.0 OS - MessagePad 2000. S vahou kolem 700 gramů, s větším displejem (320 x 480) s podporou 16ti šedí, dvěmi PCMCIA sloty, mikrofonem pro záznam zvuku a také s řadou aplikací, včetně internetového prohlížeče je tento Newton nabízen za 949 USD. Nejvýznamnější novinkou však je nový procesor StrongARM na 160 MHz, což skutečně výrazně zrychlilo běh všech aplikací, včetně rozpoznávání písma. Prodávat se ovšem začal až v březnu 1997. Spolu s tím byl také uveden "notebook" eMate 300 za 800 USD, který ve velmi futuristickém obalu nabízel Newtona s klávesnicí. Tento produkt byl prodáván kvůli předpokládanému velkému zájmu jenom do školství. Prodeje díky novým produktům skutečně stouply, stále se však nedalo hovořit o žádném zázraku.
Začátek konce
V květnu 1997 došlo k oddělení divize Newton do samostatné firmy, kterou se Apple snažil prodat. V této době se do firmy vrací Steve Jobs a po rezignaci Gila Amelia v červenci se nakonec v srpnu rozhodne celou firmu Newton vrátit zpět jako divizi Apple. Také se předpokládá využití eMate, jako "strategického" produktu a nepočítá se s ukončením Newtona. Jako důkaz je v říjnu uveden MessagePad 2100, který podporuje také Ethernetové karty a má také větší RAM, 4MB.
Ovšem potom začíná definitivní konec - na konci roku 1997 jsou všechny práce na Newtonu zastaveny a klíčoví pracovníci utíkají do firmy 3Com, která mezitím vlastní Palm, nebo jsou převedeni do jiné divize, ve které se má pracovat na PDA postaveném na Mac OS. Spekulace o tomto zařízení, které v té době kolovaly, podle všeho také poškodily prodeje Newtona. 27. února 1998 je oznámeno ukončení vývoje Newton OS a souvisejícího hardware, jako součást dlouhodobého soustředění se na Macy a Mac OS.
Do celkem 11 let trvajícího vývoje Apple investoval zhruba půl miliardy dolarů a předpokládá se, že prodal 150 až 300 000 PDA. Jenom pro představu, Palm prodal svých Pilotů zhruba milion za prvních 18 měsíců.
Newton jako projekt Apple bohužel neuspěl, ačkoliv vybudoval novou kategorii počítačů, PDA, které také výrazně uškodil svým nevyzrálým rozpoznáváním písma. Pro Apple to byl typický "zlatý věk", kdy se pouštěl do mnoha velkých projektů, ze kterých do současnosti přežil snad jen QuickTime - ovšem o kolika mrtvých technologiích a produktech bychom si mohli vyprávět. Bohužel, ačkoliv na konci se jednalo o velmi vyzrálý produkt s mnoha možnostmi a schopnostmi, zaplatil daň za předchozí vysoké náklady a také za své pokažené jméno.
Ačkoliv je to již 5 let, co Newton oficiálně skončil, vývoj mezi vývojáři stále pokračuje - jako ukázky uvedeme například možnost synchronizace s Mac OS X, či podporu pro WiFi (802.11b). Mimochodem, pro Newtona se jednu (dlouhou) dobu připravovala i lokalizace, kde je ji konec však netuším. Možná vás ale potěší stránka jednoho plodného českého programátora pro Newton, Michela Vacíka, který se spolu s kolegy zabývá vývojem pro Newtona i pro Mac OS X.
Pokud je pro vás Newton něco víc než jen vzpomínkou na ve finále nepříliš úspěšnou část historie Apple, napište do diskuse!
Vložit nový příspěvek
