22. dubna 2005, 00.00 | V řadě našich předběžných výletů do tygří klece, již jsme zahájili lákavou vyhlídkou pro programátory – totiž technologií Core Data – je načase pro změnu věnovat se chvíli běžným uživatelům.
V řadě našich předběžných výletů do tygří klece, již jsme zahájili lákavou vyhlídkou pro programátory – totiž technologií Core Data – je načase pro změnu věnovat se chvíli běžným uživatelům.
Vlastně ale, jakýpak je mezi nimi rozdíl? Programátoři jen ovládají způsob, jak říci počítači, co a jak má na daný povel provést. Takových způsobů je řada – od velmi komplikovaného psaní plnohodnotných programů ve vývojových systémech s využitím jazyků nízké úrovně typu C, přes mnohem pohodlnější programování v jazyce Objective C a v prostředí Cocoa, ještě snazší tvorbu shellových skriptů či programů v jazyce AppleScript... a za necelých deset dní bude k dispozici způsob nový, snadno přístupný naprosto komukoli: Automator.
Jak to funguje?
Základní princip systému Automator je vlastně nesmírně jednoduchý: systém obsahuje množství předpřipravených akcí – patří mezi ně např.: "vezmi všechny obrázky, na něž jsou odkazy ve webové stránce, právě otevřené v Safari", nebo "vezmi všechny vybrané soubory z aktuální složky ve Finderu". Akce také mohou pracovat nad skupinou objektů, jež "odněkud" dostanou – takovou akcí třeba bude "ulož soubory na disk do zvolené složky", nebo "zapiš je do archivu ZIP". Konečně akce mohou objekty získat, nějak je upravit či předělat a výsledek zase předat dál – třeba "zmenši všechny obrázky, jež dostaneš, tak, aby žádný nebyl větší, než 120x120 pixelů".
Uživatel pak jen poskládá tyto akce dohromady jako kostky lega – k tomu slouží aplikace Automator. Obsah okna je jednoduchý:
V levé části okna je kompletní knihovna akcí, jež jsou v systému k dispozici. Jak je vidět, akce jsou rozděleny do skupin podle toho, jde-li o obecné systémové služby, nebo o konkrétní řízení té které aplikace. Zároveň Automator automaticky zobrazuje pro každou akci její popis (v levém dolním rohu okna), takže výběr vhodné akce pro to, co potřebujeme, je snadný.
V pravé části okna pak prostě a jednoduše myší poskládáme jednotlivé akce, tak, aby postupně dohromady zajistily požadovanou službu: obrázek ukazuje velmi jednoduchý příklad, v němž
- prvá akce vybere skupinu konkrétních souborů, určených přímo uživatelem;
- druhá akce je zkopíruje do určené složky;
- třetí na ně (pokud obsahují obrázky) aplikuje zadaný profil ColorSync – zde jde o jednoduché převedení obrázku do monochromatické "sépiové hnědi";
- čtvrtá a poslední obrázky otevře v aplikaci Preview.
Celý pracovní postup ("workflow"), složený z jednotlivých akcí, pak můžeme hned spustit – a také jej můžeme uložit do souboru, a spustit jej, už bez další práce, kdykoli znovu.
K čemu je to dobré?
Jistě, minulý příklad byl příliš jednoduchý, než aby ukázal plnou sílu Automatoru: ačkoli je pěkné, že můžeme jediným příkazem kdykoli převést čtveřici konkrétních obrázků do sépiové hnědi a zobrazit je v aplikaci Preview, nezdá se, že by to mělo praktické využití.
Síla Automatoru však je v tom, že každá jeho akce je jednoduchá a díky tomu nabízí bezpočet možností spojování s ostatními akcemi do nejrůznějších pracovních postupů, z nichž mnohé dokáží ušetřit spoustu práce: nemusíme přece vybírat vždy čtyři stejné soubory; můžeme místo toho užít soubory právě označené ve Finderu, nebo ještě lépe – soubory, vybrané dynamicky s využitím technologie Spotlight: i její služby jsou samozřejmě prostřednictvím Automatoru k dispozici.
Prakticky všechny standardní aplikace Apple také nabízejí skupiny vlastních akcí Automatoru, jejichž prostřednictvím je lze řídit – jen se podívejte na seznam aplikací v levém horním rohu minulého obrázku. Chceme něco poslat mailem? Nebo snad založit nový záznam v kalendáři, spravovaném aplikací iCal? Získat informace o skupině zákazníků, již udržujeme v adresáři Address Book? Žádný problém – odpovídající akce jsou součástí standardní nabídky Automatoru...
Pojďme si ukázat jiný, praktičtější příklad "programu" Automatoru: posíláte často e-mailem skupiny obrázků? Pokud ano, třeba by se vám mohl hodit následující postup:
- přejmenovat libovolný seznam souborů, obsahujících obrázky, standardním způsobem tak, aby jednotlivé soubory měly sekvenční čísla – třeba "ProductShot001", "ProductShot002", "ProductShot003",...
- zmenšit obrázky tak, aby žádný jejich rozměr nepřesáhl 1 280 pixelů;
- zkomprimovat je do archivního souboru;
- ... a ten odeslat e-mailem.
S Automatorem to není žádný problém – všechny potřebné akce jsou k dispozici, a odpovídající pracovní postup by mohl vypadat nějak takto:
Mimochodem, stojí za to si povšimnout, jak jsou jednotlivé akce Automatoru navrženy: jedna akce sestaví e-mailovou zprávu, obsahující zadané soubory; druhá ji odešle. Proč nejsou obě služby součástí jediné akce? Inu, samozřejmě proto, že tento přístup dává uživatelům Automatoru mnohem větší flexibilitu: existuje více způsobů vytváření e-mailů a můžeme využít kterýkoli z nich. A naopak – vytvořený e-mail nemusíme chtít zrovna odeslat: můžeme jej třeba uložit do vybrané schránky...
Standardní akce nestačí?
Mac OS X 10.4 – Tiger – standardně obsahuje předlouhou řadu akcí; kromě toho mohou další akce k Automatoru přidávat programátoři; na tuto možnost se blíž podíváme hned v příštím dílu našeho seriálu.
Vložit nový příspěvek
