Nastal čas na kakao - Šedá je teorie, zelený je strom života... - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Soutěž

Sponzorem soutěže je:

IDIF

 

Odkud pochází fotografka Anne Erhard?

V dnešní soutěži hrajeme o:

Seriály

Více seriálů



Začínáme s

Nastal čas na kakao - Šedá je teorie, zelený je strom života...

16. září 2004, 00.00 | Pojďme se tedy zase na chvilku vrátit od teorie k praxi. Vzpomínáte na triviální čtečku RSS na dvacet programových řádků z prvého dílu? Nyní si ukážeme plnohodnotnou aplikaci, jež dokáže zobrazit zároveň více RSS kanálů, jež ukazuje seznam titulků zpráv pro zvolený kanál v tabulce a po vybrání titulku ukáže vlastní zprávu, jež si naposledy vybraný kanál pamatuje pro příští spuštění a podobně.

Šedá je teorie, zelený je strom života...

Pojďme se tedy zase na chvilku vrátit od teorie k praxi. Vzpomínáte na triviální čtečku RSS na dvacet programových řádků z prvého dílu? Nyní si ukážeme plnohodnotnou aplikaci, jež dokáže zobrazit zároveň více RSS kanálů, jež ukazuje seznam titulků zpráv pro zvolený kanál v tabulce a po vybrání titulku ukáže vlastní zprávu, jež si naposledy vybraný kanál pamatuje pro příští spuštění a podobně. Vypadat by to mohlo nějak takto:

Textové pole nahoře spolu s tlačítkem "Add" slouží k přidávání nových zdrojů RSS; rozevírací nabídka pod nimi umožňuje vybrat některý z dříve přidaných zdrojů. Tlačítkem "Delete" pak tento zdroj můžeme odstranit. V tabulce jsou vidět titulky všech zpráv, jež nám vybraný zdroj RSS poskytl; po zvolení zprávy se v textovém poli dole zobrazí její obsah, a v samostatném políčku u dolního okraje okna její URL.

Snad to nikomu nebude připadat příliš složité: nebojte se, nebudeme psát více, než asi sto řádků Objective C. Vzhledem k tomu, že jsme práci s uživatelským rozhraním zatím moc "nebrali", zvolil jsem takovou aplikaci, aby kód, který budeme psát, sloužil jen pro model; kompletní uživatelské rozhraní, stejně jako controller, který vzájemně rozhraní a model váže, sestavíme v Interface Builderu.

XCode už známe... ale dnes si toho řekneme trochu víc

Se základy prostředí XCode už jsme se seznámili v prvém dílu, a mnozí z vás jej jistě průběžně používali pro testování toho, co jsme si v dalších pokračováních ukazovali. Znovu tedy XCode spustíme, a vytvoříme nový projekt; můžeme jej pojmenovat třeba RSS2 (nebo jakkoli jinak). Tentokrát použijeme typ projektu "Application / Cocoa Application": to je nejpohodlnější a nejšikovnější varianta pro aplikace s vlastním grafickým uživatelským prostředím.

Jak už víme, XCode automaticky otevře okno editoru pro každý zdrojový soubor, na který v hlavním okně projektu poklepeme myší. Ti, komu lépe vyhovuje jeden editor v hlavním okně, v němž se vždy zobrazuje aktuální zdrojový kód, si jej mohou také snadno aktivovat pomocí odpovídajícího tlačítka v liště nástrojů:

Než se pustíme do vlastního programování, řekneme si toho trošku více o možnostech a službách, jež XCode nabízí: opravdu jen trošku; XCode je nesmírně bohaté prostředí, jehož kompletním popisem bychom mohli strávit bezmála stejně času, jako popisem vlastního API Cocoa

Groups & Files

Pro orientaci v projektu slouží především levý sloupeček, nadepsaný "Groups & Files". V něm vidíme hierarchickou strukturu, v níž lze nalézt takřka všechny soubory a informace, jež dohromady tvoří projekt.

Nejdůležitější je prvá skupina, jež nese jméno projektu: v ní vidíme všechny soubory, jež jsou jeho součástí (většinou přímo, tedy uloženy rovnou v projektové složce v některých případech – typicky jde o frameworky, ale mohly by to být i jiné soubory, kdybychom chtěli – prostřednictvím nepřímých odkazů).

Vnořené skupiny – standardní "Classes", již jsme na obrázku přejmenovali na "Model", "Other Sources", "Resources",... – jsou z hlediska projektu naprosto nepodstatné; slouží jen pro naši lepší orientaci. Můžeme skupiny jakkoli změnit, zrušit či vytvořit nové, můžeme soubory mezi skupinami libovolně přemísťovat nebo měnit jejich pořadí ve skupinách (pomocí myši); na projekt jako takový to nebude mít zhola žádný vliv.

XCode se při rozhodování, jak s kterým souborem při buildování zacházet, totiž na skupiny vůbec neobrací. Namísto toho bere v úvahu typy souborů; ty se při vložení souboru do projektu přiřadí automaticky, a chceme-li, můžeme je dodatečně změnit pomocí inspektoru pro daný soubor: na inspektory se podíváme malinko později, v příštím dílu našeho seriálu.

Ostatní skupiny na nejvyšší úrovni jsou speciální: některé z nich nabízejí přístup k některým nastavením projektu a informacím o něm; jiné umožňují zrychlený nebo pohodlnější přístup k souborům. Podívejme se na jejich standardní sestavu:

  • Targets je velmi důležitá skupina: target (zhruba řečeno) representuje jeden výsledek projektu. Jednodušší projekty samozřejmě mívají jediný target, avšak není neobvyklé, že jich je více – třeba sdílená knihovna, aplikace a pomocný řádkový program. K targetům se ještě vrátíme, neboť právě jejich prostřednictvím se určuje řada důležitých atributů projektu;
  • Executables representují konkrétní výsledky targetů. Smysl mají hlavně při testování a ladění, kdy můžeme prostřednictvím této skupiny nastavit prostředí, v němž budou programy spouštěny. Pokud vytváříme třeba pomocnou knihovnu nebo plugin, můžeme právě v této skupině určit, v jaké (externí) aplikaci chceme výsledek projektu testovat;
  • Errors and Warnings prostě obsahují seznam hlášení překladače z posledního buildu; podobně Find Results obsahují poslední hledání (a po otevření skupiny zde najdeme i paměť předchozích);
  • Implementation Files či NIB Files jsou tzv. "chytré skupiny" (smart goups), jež prostě vždy automaticky obsahují seznam všech souborů z projektu, jež splňují zadaná kritéria. Umožňují tak rychlé a pohodlné vyhledání souborů určitého typu. Chytré skupiny můžeme sami vytvářet, mazat a pomocí inspektoru měnit. Mimochodem, podle mých osobních zkušeností ne vždy fungují jak by měly
  • Bookmarks je seznam značek, jež jsme umístili do zdrojových souborů (např. pomocí kontextové nabídky, službou "Add to Bookmarks");
  • SCM souvisí se správou historie projektu, což je sice skvělá služba, avšak my si jí prozatím nebudeme komplikovat život;
  • Project Symbols jsou prostě všechny symboly, jež jsou v projektu definovány.

Pravá část okna

Kdykoli v seznamu vlevo vybereme některou skupinu, v pravé části okna (nad případným editorem) se zobrazí tabulka s podrobnějšími informacemi o všech objektech, jež v dané skupině jsou. Konkrétní obsah tabulky závisí na tom, o jaký typ skupiny se jedná – my si teď ukážeme jen ty nejdůležitější informace o souborech, a nebudeme se zabývat samozřejmostmi (jako je třeba obsah skupiny "Bookmarks" či "Errors and Warnings").

Mimochodem, seznam sloupců tabulky můžeme také měnit (pomocí kontextové nabídky, vyvolané nad jejím záhlavím). V našem příkladu si ukážeme všechny sloupce vyjma SCM, jímž se zde zabývat nebudeme. Sloupce můžeme i vzájemně přemísťovat a měnit šířku těch, jež nejsou fixní. Klepnutím na záhlaví některého sloupce můžeme tabulku přetřídit.

První sloupec – vynecháme-li ikonky – obsahuje jméno souboru. Další čtyři obsahují zajímavé informace: "kladívko" znamená, že soubor je třeba znovu přeložit (vidíme tedy, že v našem případě je soubor RSS.m již přeložen, avšak soubor XMLImportCategory.m obsahuje změny). Další sloupec ukazuje velikost přeloženého kódu; následuje počet chyb nalezených při překladu (již tedy víme, proč XMLImportCategory.m nebyl přeložen: protože v něm jsou dvě chyby) a počet varování.

Poslední sloupeček je asi nejdůležitější: ten ukazuje (a můžeme v něm sami nastavit), zda je daný soubor součástí targetu nebo ne. Zdrojové soubory, jež jsou součástí targetu, se překládají a linkují do výsledné aplikace, knihovny a frameworky se linkují, běžné datové soubory, jež jsou součástí targetu, se do výsledné aplikace zkopírují (např. Info.plist). Soubory, jež nejsou součástí targetu, se prostě ignorují. Tak můžeme v projektu mít libovolné množství pomocných souborů, jež výslednou aplikaci nijak neovlivní – třeba programátorskou dokumentaci.

Malé vysvětlení si asi zaslouží frameworky: proč jsou v projektu frameworky AppKit a Foundation, když nejsou součástí targetu (takže se vůbec nepoužijí)? Inu, to je jen technický trik: jde o to, že fakticky jsou oba frameworky, Foundation i AppKit, součástí frameworku Cocoa, takže není třeba je k aplikaci zvlášť linkovat. XCode však (alespoň zatím) nedokáže se sdruženými frameworky správně pracovat; proto jsou frameworky AppKit a Foundation v projektu i samostatně, abychom je prostřednictvím služeb XCode viděli.

Obsah seriálu (více o seriálu):

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » Informace  

 » Rubriky  » Agregator  

 » Rubriky  » Začínáme s  

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: