Xcode 4: základy schémat - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Soutěž

Sponzorem soutěže je:

IDIF

 

Jaký fotograf/ka získal/a cenu za nejpopulárnější příspěvek v Nikon Photo Contest?

V dnešní soutěži hrajeme o:

Seriály

Více seriálů



Software

Xcode 4: základy schémat

2. listopadu 2011, 00.00 | Další z věcí, o nichž jsme se dříve zmínili jen zběžně, a na které je potřeba se – než dokončíme blok, věnovaný vývojovému prostředí Xcode – podívat trochu podrobněji, jsou tzv. schémata.

Jak už jsme si řekli v jednom z předchozích dílů, při práci v Xcode 3 bylo zapotřebí před sestavením zvolit, který z cílů se má sestavovat, jakou konfiguraci k tomu užít, který spustitelný program se má aktivovat pro testování, apod. Xcode 4 všechny tyto volby spojuje do jednoho "balíku", který nazývá "schématem". Prý to je mnohem přehlednější... tvrdí Apple; já ten dojem nemám, ale každý nechť si udělá vlastní obrázek.

Každopádně, "schéma" je pojmenovaná skupina nastavení a předvoleb, určující některé konkrétní detaily toho, jak se bude projekt sestavovat v různých situacích a jakým způsobem se bude s jeho výsledky dále pracovat. Takovýchto skupin můžeme mít v projektu (a jak hned uvidíme, také ve "workspace", pokud je používáme) libovolně mnoho, a můžeme mezi nimi podle libosti přepínat pomocí rozevírací nabídky v levém horním rohu okna projektu.

Editor schémat

Xcode pro práci se schématy obsahuje nový editor; můžeme jej kdykoli aktivovat příkazem "Product / Manage Schemes". Zobrazí se jednoduché překryvné okno, obsahující seznam schémat, jež jsou v daném projektu k dispozici; můžeme zde přidávat nová, rušit stávající, a také volit, zda má být schéma sdílené a zda má být zobrazeno v rozevírací nabídce:

Standardně Xcode automaticky vytvoří schéma, odpovídající každému z cílů v projektu, ve chvíli, kdy cíl do projektu přidáme; toto chování můžeme vypnout přepínačem "Autocreate", a naopak ručně si je můžeme kdykoli vyžádat pomocí tlačítka naproti.

V seznamu schémat se u složitých projektů s automaticky generovanými schématy hodí přepínač "Show", jehož pomocí můžeme schémata, s nimiž momentálně nepracujeme, skrýt, aby se nám "nepletla" při běžné práci v rozevírací nabídce.

Schéma může být "privátní" nebo "sdílené" – to volíme pomocí přepínače "Shared". Schéma, jež je privátní (přepínač je vypnut) vidíme pouze my – v projektu je uloženo do oblasti, jež je vyhrazena pro konkrétního uživatele (a každý uživatel téhož projektu má tuto oblast vlastní, nepřekrývající se s ostatními). Naopak sdílené schéma je k dispozici komukoli, neboť je uloženo ve sdílené části projektu. Tato služba přináší skutečnou výhodu proti Xcode 3, kde byla mnohá nastavení pro ladění a testování vždy neodvolatelně součástí privátní části projektu, a bylo-li zapotřebí sdílení, bylo nutné údaje dost nepohodlně kopírovat.

Konečně pak sloupec "Container" má smysl pouze užíváme-li "workspaces" (popsaných v minulém dílu našeho seriálu) – schémata jsou bezmála to jediné, co může být uloženo nejen v kterémkoli projektu, ale i přímo ve "workspace"; a zde si můžeme vybrat, kde to bude.

Pomocí standardních ovladačů při dolní okraji tabulky lze schémata přidávat, mazat, a také exportovat a importovat. Pomocí tlačítka "Edit..." (nebo prostě poklepáním na zvolené schéma) otevřeme editor obsahu konkrétního schématu.

Co schéma obsahuje?

Jak už jsme si také řekli před časem, kdy jsme se o schématech prvně zmínili, Xcode nabízí – nepočítáme-li nekomfigurovatelnou operaci "Clean" – pět samostatných operací, jež můžeme nad projektem provést:

• "Run" – sestaví cíl a spustí zvolený testovací program;

• "Test" – sestaví speciální testovací třídy (máme-li je – u aplikací se většinou nedělávají) a spustí je;

• "Profile" – sestaví cíl a spustí je pod profilovací aplikací Instruments;

• "Analyze" – spustí speciální analyzér, který se pokusí vyhledat a označit sémantické chyby;

• "Archive" – sestaví instalační balík pro přímou distribuci na testovací zařízení nebo pro odeslání na AppStore.

Kteroukoli z nich můžeme konfigurovat právě pomocí schémat; ve schématu je tedy pět samostatných bloků, z nichž každý obsahuje nastavení pro jednu z těchto operací. Navíc ještě je součástí schématu sdílený blok "Build"; v něm určíme některá další nastavení, týkající se všech pěti operací najednou.

Editor schématu a blok Build

Po otevření editoru konkrétního schématu se zobrazí překryvný panel, který vypadá zhruba nějak takto:

V horní části panelu je jméno aktuálně editovaného scématu, seznam "destinací" – tedy možných cílových zařízení; zde se automaticky zobrazí všechny aktuálně dostupné simulátory a také všechna zařízení, jež jsou zrovna připojena k počítači (v obou případech samozřejmě jen ty simulátory a ta zařízení, jež jsou validní pro daný projekt), a nakonec aktuální nastavení debuggeru ("Breakpoints").

Ve sloupci při levém okraji pak vidíme prvky zvoleného schématu: jak jsme si vysvětlili výše, je jich vždy šest – sdílený blok "Build" a pak pět bloků pro pět operací, jež Xcode podporuje. Kterýkoli z bloků můžeme klepnutím zvolit, a v pravé části okna se zobrazí jeho editor.

Aby to nebylo tak jednoduché, každý blok se ve skutečnosti skládá ze tří samostatných prvků:

• pre-actions: "akce", jež se provedou před odpovídající akcí – Xcode umožňuje zde definovat buď odeslání e-mailu na danou adresu, nebo provedení obecného skriptu. V praxi se této služby využívá poměrně málokdy;

• vlastní editor nastavení odpovídajících danému bloku;

• post-actions: přesně totéž jako pre-actions, jen se provedou po dokončení.

Za běžných okolností, kdy žádné -actions nepotřebujeme, prostě necháme bloky "zavřené" (jako je tomu na našem obrázku u těch pěti odpovídajích jednotlivým akcím), a klepnutí na kterýkoli z nich pak otevře přímo editor jeho nastavení. Pokud bychom s "akcemi" pracovat chtěli, otevřeme blok pomocí malého trojúhelníčku před jeho názvem (jako tomu je na obrázku s blokem "Build"), a pak můžeme "akce" editovat klepnutím na ně, a nastavení bloku klepnutím na jeho název uprostřed. Pokud bychom tedy na obrázku klepli v levém sloupci na řádek "✓ Build", nic se nezmění – vpravo zůstane stejný editor nastavení bloku "Build", který tam je již nyní. Matoucí? Ano. Ale dá se na to rychle zvyknout :)

Obsah vlastního bloku Build – tedy pravá část okna – je

• přepínač "Parallelize Build", jehož smysl je zřejmý (a v podstatě nikdy nemá smysl jej vypínat);

• přepínač "Find Implicit Dependences", pro nějž platí v podstatě totéž :) – vypneme-li jej, musíme každou závislost explicitně určit v závislostech každého cíle;

• tabulka přepínačů pro každý cíl – v našem projektu je jen jediný – a pro všech pěk akcí Xcode. V ní prostě určíme, které z cílů se mají pro kterou akci sestavit: je asi zřejmé, že obecně se pro "test" budou sestavovat jiné cíle, než pro "run"; můžeme zde ale zvolit u složitých projektů libovolnou kombinaci.

Zbývajícím blokům, popisujícícm jednotlivé akce Xcode, se budeme podrobně věnovat příště: jak uvidíme, bude to ještě poměrně složité povídání.

Obsah seriálu (více o seriálu):

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » Informace  

 » Rubriky  » Agregator  

 » Rubriky  » Tipy a Triky  

 » Rubriky  » Začínáme s  

 » Rubriky  » Software  

Diskuse k článku

 

Vložit nový příspěvek   Sbalit příspěvky

 

Zatím nebyl uložen žádný příspěvek, buďte první.

 

 

Vložit nový příspěvek

Jméno:

Pohlaví:

,

E-mail:

Předmět:

Příspěvek:

 

Kontrola:

Do spodního pole opište z obrázku 5 znaků:

Kód pro ověření

 

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: