Mac OS X Lion - mezi recenzí a zamyšlením - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Soutěž

Sponzorem soutěže je:

IDIF

 

Kde se koná výstava fotografií Luďka Vojtěchovského?

V dnešní soutěži hrajeme o:

Seriály

Více seriálů



Software

Mac OS X Lion - mezi recenzí a zamyšlením

Mac OS X Lion

5. srpna 2011, 00.00 | Internet se po spuštění prodeje nové verze operačního systému Mac jen hemží tipy a triky, ohlasy na to, kterak se Apple vypořádal s potřebami svých uživatelů, popřípadě s nápady, které mají lidmi být teprve oblíbeny. I my přidáme pár postřehů z toho, jak si Lva ochočit a mít jej rád.

Strategie razit prodej aplikací skrze jablečný App Store se promítla i do zcela nového způsobu distribuce a instalace operačního systému. Pro majitele minulé, leopardí verze, to představovalo na jedné straně ulehčení, na straně druhé otázku, co se bude dít, až něco v Macu selže a instalační DVD médium nebude – tak jako tomu bylo doposud – po ruce. Klady inovace ze strany Applu spočívají především v jednoduchosti a rychlosti distribuce. Nemuseli jsme čekat na to, až někdo v kamenném obchodě bude mít instalační DVD skladem, nemuseli jsme pokukovat po e-shopech a čekat na zásilku. V den zahájení prodeje bylo už jen na nás (a na našem internetovém připojení), za jak dlouho bude Lev "doma". Z řad svobodomyslných kritiků zní různé podoby frází o totalitarismu Applu a jeho uzavřenosti, App Store se ale pro iOS zařízení – zdá se – osvědčil. Existuje možnost, jak takový přístroj odemknout, čili zůstává zachována volba, zda se pravidlům podřídit či nikoliv. V případě aplikací pro Mac OS, stále máme k dispozici cestu tradiční, ale na druhou stranu – App Store tlačí ceny níž a odpadá nervozita, zda program bude či nebude fungovat a zda naše peníze neobohatí něčí konto bez odpovídající protihodnoty.

Rozhodnutí tlačit prodej operačního systému přes App Store má proto logiku – demonstruje, že právě tento způsob je ten "správný", resp. preferovaný. A předvídám, že přijde den, kdy Mac App Store bude jedinou volbou. Stejně jako tomu je u obchodu aplikací pro iOS.

Uživatel, který se vzdá myšlenek, zda to je či není pro vývojáře výhodné, a bude myslet pouze na sebe, uzná, že pro něj to výhodné bezesporu je. Ostatně, stažení celého operačního systému sice vyžadouje trpělivost, nikoliv však obavu, že po zaplacení a při případném technickém problému v procesu "sosání", by mohla nastat situace, že peníze přijdou vniveč. Jestliže někdo frflal nad objemem dat, o jejichž přenos se má jeho internetová přípojka postarat, pak by možná stálo za to položit dotaz, zda mu vadí takto "kupovat" filmy, hudbu či jiný software. Ostatně, nemalé procento majitelů systému od Microsoftu jej nemá legálně a pravděpodobně jsou i oni na online nákup a stahování systému připraveni.

Samotná instalace probíhá bez potíží a Mac OS X se kromě přímého začátku na nic neptá. A když zatoužíte instalovat systém na další stroje, můžete. Pakliže se přihlásíte se svým Apple ID z App Store.

V čem však může tento způsob prodeje vyvolávat nevoli, je fakt, že se nejedná o tzv. čistou instalaci. A bez existence poslední, nejaktuálnější verze systému, jste si mohli o lvovi jen povídat s rodinou u svíčky. Já sám jsem na MacBooku chtěl začít "od začátkuu", zformátoval disk a uvažoval, kterak tam Liona dostat, aby instalace byla co nejefektivnější. Uživatelé, říkejme jim ajťáci, našli způsob, na webu se objevilo vícero návodů, také k tomu, kterak systém zazálohovat například na flash disk či na DVD medium. Vzhledem k tomu, že jsem toho času nechtěl takové návody číst a ani řešit, instaloval jsem na zformátovaný disk, předchozí verzi systému a pomocí ní poté tu novou stáhl a nainstaloval.

Případná kritika, že Apple nemá záložní DVD, je tak vlastně vyvrácená, navíc se již před zahájením prodeje objevily informace o distribuci Lionu pro instituce a potvrdil se tedy prodej, který App Store "obchází".

iOS vládne Applu aneb Nadsázka je žurnalisticky vděčná

My, kdož nevlastníme vývojářský účet a trpělivě jsme vyčkali do oficiálního uvedení 10.7, jsme o prorokování vlivu iOS prostředí do Mac systému pouze četli z druhé (třetí...) ruky. Snímky se spuštěným Launchpadem o tom nasvědčovaly. Pro někoho dobrá cesta, pro jiné potvrzení, že Apple se nechává úspěchem iOS zařízení strhnout a křiví tak páteř systému, který vyrostl dříve a přeci jen jinak.

Na věštby mě neužije, ale dotekový iMac je spíše hloupá teze, nežli produkt, který by mi měl stát na stole. Jestliže ale bereme v potaz možnost, že Apple hodlá udělat něco jako iPad, ale velké jako iMac (na stole by to spíše leželo, popřípadě bychom to mohli postavit a používat externí klávesnici a trackpad) a mělo by to pracovat tak, jako plnohodnotný jablečný stroj, s iOS systémem by to nebylo nejvhodnější. Je tedy logické, že musejí v Applu přemýšlet, jak alespoň částečně z iOS přebrat prvky, které se pro dotekové zařízení hodí.

V Mac OS 10.7 se jich pár objevilo, přesto bych nemluvil o nějak výrazném prorůstání. Nejpatrněji to vidíme na přepínání obrazovek, resp. virtuálních ploch, které jsme dříve znali jako Spaces. Změna by se ale možná zrodila i bez iPhonů a iPadů. Posun zleva doprava je pro většinu uživatelů snadněji pochopitelný, než vytváření libovolného počtu slupců a řádků. Stížnosti na stranu nového systému plynuly do značné míry právě od těch, kteří patřili již k pokročilým uživatelům a věděli, jak se co nejefektivněji dostat z plochy číslo 1 na plochu 8 a neztratit se mezi nimi. Znám však takové, kteří Spaces zkrátka nechtěli pochopit, nyní ale listování mezi obrazovkami užívají, a to aniž by kdy v ruce drželi iOS zařízení.

Mission Control kombinují již existující funkce, Spaces a Exposé. Přepínání inspirováno listováním v iOS zařízení, dává smysl.

Mission Control, funkce, která spojuje Spaces s Exposé, je určitou daní za snahu Applu dělat věci jednoduše a pro co nejvíce uživatelů – jak často mí přátelé říkají "pro hloupé Američany". Přecházení mezi plochami může být úmorné, je-li jich více, ale pokud se naučíme, jak přecházet pomocí klávesnice (přičemž se vzdáme toho hezkého looku na listování alá iPhone/iPad), efektivní to bude stejně jako kdysi Spaces.

Launchpad působí spíše jako marketingový tah pro získání nováčků, pro efektivní využití se mu toho mnoho nedostává.

Ještě výraznější vliv mělo prostředí iOS na tzv. Launchpad. Vlastnost, která jako by měla opodstatnění kvůli PR a zvýšení prodeje Maců novým uživatelům, zvláště tedy těm, kteří mají nějaké iOS zařízení. Rozložení ikon aplikací na ploše vypadá hezky i na Macu, praktické je ale velmi málo, zvláště když program můžeme spustit buďto z Docku, nebo díky Spotlightu. U využívání klávesnice či myši musíme zapomenout na rychlost. Pokud se do systému trochu nenabouráme, Launchpad se rychle zobrazí jen s trackpadem, jinak jde o hračku, která nachází smysl snad jen tehdy, když chceme ukázat někomu, jaký software na disku máme. Při spuštěném Launchpadu je naše plocha neostrá (narozdíl od iOS zařízení, kde wallpaper vidíme), skrýt ikonu nelze a odstranit můžeme zase jenom ty, které jsme pořídili přes App Store.

Na gesta jsme byli zvyklí již z minulé verze a mohlo jich být více, pakliže jsme využili některé ze speciálních aplikací. Do značné míry stejně ale záleží na hardwaru.

Posledním prvkem, který bych ve vztahu iOS a Mac OS X zmínil, budou nová gesta. Ta naopak – máme-li trackpad – fungují výborně a systém jako takový obohacují. To, že se na gesta bude Apple soustředit i v Mac OS bylo zřejmé již od dob, kdy touchpad na Macboocích skládal z větší dotekové plochy a menších tlačítek a obešel se – narozdíl od řady konkurenčních notebooků – bez toho zavšiveného malého kulatého doplňku, jímž měl uživatel pohybovat kurzorem do všech úhlů. Jakmile se v Applu tlačítka odstranili úplně, bylo všem jasné, že gesta budou kvantitativně růst, jak to jen naše ruce dovolí. V tomto směru ale vlastně pro mnohé nejde o závratnou novinku, gesta tu byla a ještě za časů Leoparda existovalo několik aplikací, jimiž jsme si mohli gesta sami vytvářet a nadefinovávat napříč systémem a jednotlivými aplikacemi.

Změna je život aneb Síla jednoduchosti

Vždycky jsem měl rád změny a čekal jsem pochopitelně, co mi Lion nového nabídne i co do uživatelského prostředí. Na hezký design si potrpím a u programů jsem spíše preferoval jednoduché, až minimalistické řešení. Mac OS, zvláště od své "hliníkové éry", minimalismus tlačí – a to i do ovládacích prvků, do rozhraní, s nímž denodenně pracujeme. Jestliže by zvolil cestu nablýskaného pozlátka, všemožných hejbátek, barviček, průhledností, odlesků a lištiček, nejenže by to systém zatěžovalo, ale po krátké chvíli stejně bylo okoukané – a tedy nefunkční. Minimalismus není jen o jednoduchosti, ale také o funkčnosti. V tomto Apple boduje. Lion se zříká pestré barevné škály, převládají odstíny šedé. Pro někoho pochmurné, pro jiné nerušivé řešení. Grafika ikonek (včetně Finderu) je jemnější. "Tvrději" naopak může působit změna tlačítek – oblé hrany nahradily tradiční ostré.

Jestliže se Apple vydal ještě hlouběji do světa minimalismu, o to více překvapí jeho iCal a Adresář. Aplikace, kterým by slušelo všechno jiné, než kabát, který mají. Schizofrenní pocit, který nastává při každém spuštění Adresáře, mi vnucuje otázku, zda v Applu "neudělali soudruzi chybu". Přetavení UI z iOS systému by samo osobě nevadilo, v Mac OS Lion však působí jako pěst na oko. Nevadily by mi ani tak ovládací prvky těchto aplikací, naopak vítám například přepínání kalendářů, zobrazení ročního přehledu, nebo v Adresáři přestup mezi skupinami a kontakty. Asociování papríových, trhacích a vázaných bloků či kalendářů ve valné většině spíše působí jako útrpná snaha kopírovat něco, co má stejně naprostou jinou "konzistenci". Už na iPadu tyto dvě aplikace patří mezi ty, na které nerad koukám. Ve Lvovi působí vyloženě nevkusně.

Ačkoliv je to věc vkusu, jedno je jisté – nová verze iCalu a Adresáře jde svým pojetím do přímého protikladu s rozhraním systému.

Pošťák zvoní vždycky pětkrát

Nejnovější, pátá verze jablečného poštovního klienta doznala spousty změn. Konečně zde najdeme tlačítko Archivovat, funkci, kterou nejen majitelé Gmail účtu ocení. Zobrazení konverzací vychází z řešení v iOS, má ještě o něco "vymazlenější" grafiku a pokud klepneme na Zobrazit související zprávy, je vlákno doplněno o další dopisy – usmítěné v různých složkách.

Věčná potíž Mailu je s implementací Google účtu. Proč? Protože při správě pošty se jedna a tatáž zpráva ocitne například ve schránce Doručená a Všechna pošta. Když k ní ještě k tomu přidáme nějaký štítek, může počet schránek stoupat. V minulé verzi, při dohledávání konkrétního mailu, došlo k tomu, že se zobrazil ve výsledcích třeba pětkrát. Tentokrát už to naštěstí takto neční – Mail 5.0 ukazuje číslo s počtem duplikátů, které můžeme, ale nemusíme zobrazit.

Mail ve verzi 5.0 udělal kus cesty, zvládá archivovat a ukazovat korespondenci jako vlákno. V podstatě ale spíše Apple dohání to, co uměly alternativy Mailu už dávno.

Mail se snaží zůstat spíše jednodušším zástupcem poštovních klientů na trhu, štítky v něm nenajdeme, pouze barevné vlaječky. Ale alespoň rozšířil možnosti vyhledávání a jeho ukládání do podoby tzv. dynamických schránek.

Prostředí – přes jednoduchost programu – na mě, přičemž jde o subjektivní dojem, stejně ale působí méně přehledně než webové rozhraní Gmailu nebo přes co do funkcí našlapanější Postbox 2.5. Zatím nemám dostatečně dlouho odzkoušeno, ale Mail vykazoval také nedostatky při pamatování si hesla – stávalo se, že se po čase zase a zase ptal na "šifru", která mi umožnila komunikovat s příchozím či odchozím serverem.

Zajímalo by mě, zda se v budoucnu počítá (jakmile ožije iCloud) se synchronizací nastavení Mailu. Jde o podpisy, pravidla či dynamické schránky.

Soustředění nade vše – Fullscreen

Režim celé obrazovky – stejně jako gesta a vlastně ani Mission Control – nepředstavuje ve vývoji žádnou revoluci. Vlastnost, kterou některé aplikace měly, usnadňovala nerušenou práci, současně nefungovala často tak, jak bych si přál. I takové iPhoto fullscreen sice od své poslední verze mělo, ale po přepnutí na jiný program, zobrazení přešlo do toho tradičního. Nejinak v Pages či konkurečním Wordu. Obliby se dočkaly textové editory, které naopak s celoobrazovkovým režimem pracovaly funkčně. Nyní totéž umí všechny "domácí" aplikace a s aktualizacemi přicházejí další a další vývojáři. Fullscreen v Lionu dává smyslu už kvůli využití Mission Control, vícero ploch, kdy každý program po přepnutí do tohoto zobrazení jako by se stal další plochou. Bohužel nejde jejich pořadí měnit, což je hendikep, který by v Applu měli změnit.

Fullscreen neumožňuje, abychom se při práci s programem dostali do Docku či Finderu. Takže při přesouvání souborů z Finderu do iTunes, nebo obrázků z webového prohlížeče či příloh z Mailu na disk pouhým tažením musíme na celoobrazovkové zobrazení zapomenout. Je to však logické a spíše jde o zvyk, než se naučíme rychle fullscreen spouštět a vypínat.

Don`t worry, be happy

Jestliže Launchpad je spíše lákadlo pro nováčky, Mission Control relativně podařeným skloubením dvou existujících funkcí, tak Lion má i tři funkce, které rozhodně za upgrade stojí.

Starost spojená s neustálým ukládáním odpadá – vlastnost Auto Save se o to totiž postará. Ačkoliv při pádu aplikace v momentě nějaké změny dokumentu tyto změny vyruší, v běžných podmínkách stačí vyloženě jenom několik málo sekund na to, aby případný pád nic nového neohrozil. Ano, byly aplikace, které se o automatické ukládání v pravidelném intervalu staraly sami i předtím, když je ale taková vlastnost skryta přímo v systému a není závislá na nějakém intervalu ale přímo na změnách v dokumentech, můžeme být rozhodně klidnější.

Versions – jedna z velmi užitečných vlastností systému, kvůli které se oplatí přejít na Lva.

A k našemu pohodlí přispěje i funkce Versions. Při práci s dokumenty, kdy můžeme porovnávat a dohledávat jeho starší verze, zobrazit je vedle aktuální podoby, dopisovat, přepisovat a kopírovat text, takovou vlastnost ocení snad každý. Ovládání navíc vychází z Time Machine, takže nic nového pod sluncem, je dostatečně srozumitelné.

V neposlední řadě potěší, že takové Safari se po opětovném spuštění umí otevřít všude tam, kde do té doby bylo, ale především při vypnutí přístroje (a tedy i systému) můžeme po něm chtít, aby se všechny aplikace a všechna okna spustila a vše bylo tak, jako před vypnutím.

Když se na tyto tři novinky podíváme, utvrdíme se v tom, že právě zde a v těchto "maličkostech" myslí v Applu primárně na funkčnost, praktičnost a na uživatele. Všemožná gesta či virtuální plochy mohou zefektivnit práci, ale ne každý si je oblíbí a ne každý je bude využívat – resp. bude asi muset se je naučit mít "rád". Lion je ale ve valné většině o tom, že došlo k systémovým změnám, které se starají o bezpečí a pohodlí.

Už jen na okraj

Na oficiálních stránkách se uvádí číslice 250. Tolik, spíše prý více, má mít nový systém v sobě inovací. Každého napadne, že jen desetinu z nich postřehne na první pohled, jiné objeví, pakliže se v systému a jeho aplikacích "šťourá" nebo je přímo srovnává s minulou verzí. Není náhoda, že Lion rozdělil jablíčkáře na více táborů razantněji, než to udělal Snow Leopard. V Applu zjednodušují – ovlivněni prodejností iOS zařízení – a určité zažité návyky najednou padají pod stůl a my musíme navyknout něčemu novému, občas ne tolik "customize" jako tomu bylo doposud.

Na souzení nového systému je ale přece jen docela brzy. Při následujících aktualizacích se poodhalí jeho chyby (o kterých často normální smrtelník ani neví – a je otázka, zda je to dobře či ne), ukáže se, zda nové verze aplikací budou schopné efektivně pracovat a zda my si lva ochočíme tak, aby co nejméně zlobil. Vyvstává otázka, jak by mohl vypadat systém další. Nedostatků má ten stávající určitě dost (například nemožnost přecházení ve Finderu z jednoho fullscreen rychlého náhledu na druhý), takže půjde o jejich eliminaci. Invence může přijít z využívání iCloudu, byla by škoda, kdyby spočívala ve větší míře jen z vývoje v iOS.

Směr je ale udaný dost zřetelně – novinka jako AirDrop, Resume, Versions či Auto Save mají nejen zefektivnit, ale zjednodušit práci a především pak umožnit pohodlí, kdy obyčejný uživatel toho mnoho neřeší.

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » Informace  

 » Rubriky  » Agregator  

 » Rubriky  » Software  

Poslat článek

Nyní máte možnost poslat odkaz článku svým přátelům:

Váš e-mail:

(Není povinný)

E-mail adresáta:

Odkaz článku:

Vzkaz:

Kontrola:

Do spodního pole opište z obrázku 5 znaků:

Kód pro ověření

 

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: