macos_prax_1k
macos_prax_1k
11. května 2001, 00.00 | Jak moc vadí, když se Unix neovládá jako Unix.
Mac OS X přináší sílu Unixu do tradičně přívětivého prostředí Mac OS. Zhruba tak nějak Apple mluví o svém novém systému, a je to jistě pravda. Ale ne celá.
Mac OS X nám kromě síly Unixu přináší Unix. To je možná podivná myšlenka, má ale racionální jádro. S Unixem přichází nejen technologie, ale i myšlenky, způsob uvažování a samozřejmě i jejich nositelé.
Jak moc vadí, když Unix není Unix
Mac OS a Windows jsou většinově vnímány jako operační systémy, stojící ve vzájemné opozici. Unix se vždy vymezoval proti oběma; a spíš než o systémech bychom přirozeně měli mluvit o uživatelích, případně vývojářích. Na tom nic nemění fakt, že proti Mac OS existují ze strany Unixu jiné argumenty, než proti operačním systémům Microsoftu.
Lze ale s úspěchem najít rys, tendenci, která je společná jak Unixu, tak Windows, a kterou v prostředí Mac OS vidíme jen ve velmi zředěné formě, pokud vůbec. Tou tendencí je organický sklon k vytváření nepostradatelných elit.
Elity v podobě IT managerů a správců sítí pečlivě budují a udržují své výsadní postavení. Není přirozeně pochyb o tom, že dostat se do tohoto postavení vyžaduje (ve většině, výjimky potvrzují pravidlo v každém oboru lidské činnosti) nemalé úsilí.
Snaha o udržení pozice pak ale s sebou nenese jen nutnost stálého doplňování znalostí. Prakticky nutnou podmínkou zachování existence je logicky i tendence k aktivnímu mlžení, k izolaci „těch ostatních“, snaha vyřešit složitější problém bez vysvětlení jeho podstaty, snaha závislost „podřízených“ uživatelů cíleně vytvářet a pěstovat.
Historicky je popsaný jev zřejmě více příznačný pro Windows; a historicky se přece právě jako protest zrodil Linux, produkt volného a svobodného spojení vynikajících mozků.
Ovšem elitářství je o velkém byznysu, o boji o lukrativní místo na slunci. A Unix, nebo Linux, může být sice bezpečnější (stabilnější, výkonnější apod.) než Windows – výrazně jednodušší ale pro řadového uživatele není. Nutně a nezbytně se proto nemůže vyrůstání elit vyhnout.
Mac OS tradičně těm, kdo by chtěli popsaný model napodobit, nemálo ztěžuje život. Je známo a celkem mimo diskuzi, že uživatel Mac OS je schopen, vzhledem ke koncepci a funkci systému, provést sám úspěšně řadu úkonů (nastavení sítě apod.), ke kterým si zhruba stejně erudovaný uživatel Windows musí vyžádat pomoc správce síťě nebo i pomoc externí.
Mac OS X nyní více, než kdy jindy, otvírá dvířka ke stavu, kdy si obyčejný, nikoliv systémově orientovaný, uživatel jen obtížně vystačí bez pomoci specialisty. Je úkolem Apple (a dalších vývojářů) snadnou nastavitelnost a provozní údržbu předchozích systémů uchovat; všichni společně se pak musíme mít na pozoru před snahami odlišnosti a specifika systému démonizovat, před vytvářením mlhy namísto jejího poctivého a trpělivého, názorného vysvětlování.
Jak moc odpustíme změně, že je změnou
Zásadní roli tu budeme hrát my, každý jeden majitel a uživatel Maca. Není přece sporu o tom, že Mac OS
X je zásadně jiný, že přináší zásadní změny. Ale stejně přineslo v osmdesátých letech zásadní změny uvedení Macintoshe (a na druhé straně skok z DOSu na Windows).
Pracovat s doplňky systému a ovládacími panely jsme se také museli naučit, nebyly tu odjakživa. Změny jsou hluboké pro nás, kteří jsme roky zvyklí na strukturu a způsob práce s klasickým operačním systémem; kdo si ale troufne říci, že naučit se pohodlně a příjemně pracovat s Mac OS X bude pro zítřejší nováčky obtížnější, než bylo pro nás zvládnutí dnes odcházejících systémů?
Apple jistě mohl vytvořit nový, na Unixu založený operační systém, který by byl více méně bezbolestným pokračováním linie Mac OS 9. Ale rozhodl se jinak, a žehrání na změny je neplodnou ztrátou času. Rád souhlasím s těmi, kdo si občas nostalgicky vzpomenou na Systém 7 (a nemyslete si, leckdo si podobně vzpomene a dodnes udržuje knihovny ještě starších systémů a příslušných aplikací), ale dovolme vývoji, ať probíhá. Vnímám výhrady těch, kteří Mac OS X vyčítají desítky odlišností od klasických systémů – nicméně s tím nesouhlasím.
Když se Unix vůbec neovládá jako Unix
Jak jsem řekl, o peníze (a vliv) jde až v první řadě. V prostředí Windows dostoupila vzájemná symbióza výrobců hardware, software a zejména operačního systému s IT manažery, konzultanty a správci sítí skoro obludných rozměrů.
Základní desky nekompatibilní se standardní instalací Windows (i když třeba díky nespornému výkonnostnímu vylepšení vůči konkurenci), nepřeberné množství opravných patchů, záhadné a tajemné zákruty operačního systému. Masy uživatelů sice hlasitěji i potichu reptají, ale ti, kdo by mohli situaci měnit, na tom nemají ekonomický zájem.
Školní síť, čítající stovku Maců, mohou pohodlně spravovat a udržovat jeden až dva učitelé na vedlejší úvazek. Ale pro koho, kromě těch učitelů a jejich studentů (a školní pokladny) je to dobré? Pro nikoho, na rozdíl od podobné síťě PC, která v pohodě uživí menší IT oddělení.
Připravme se na to, že nutně musí přijít snahy, prezentovat Mac OS X jako především Unix. Jako ten Unix, který přece vyžaduje omezení práv na každé stanici, u kterého je přece nemyslitelné, aby se každý „obyčejný a hloupý“ uživatel volně hrabal v počítači; nejlépe, když získá dojem, že se nemá příliš snažit systém hlouběji prozkoumat a zvládnout. Příkazy Unixu a příkazová řádka jsou středobodem vesmíru, grafické rozhraní Mac OS X je neodpustitelným hříchem a neúnosným zatížením počítače; co na tom, že to zdaleka neplatí.
Netroufám si zatím soudit, jak daleko z pohledu uživatelské přívětivosti již současný Mac OS X došel, naše fixace na klasické systémy je velká. Ale vnímám ohlasy (vesměs zahraničních, ale nejen) uživatelů, kteří již dnes s Mac OS X rutinně pracují. Ano, jsou tu profesní skupiny, kterým zatím Mac OS X nenabízí tolik, kolik by mohl (a kolik za čas nabízet bude). Ale nejsou to skupiny jediné, ani nejdůležitější – možná hlasitější.
A tak to dnes možná ani nebylo jen a jen o Mac OS X, nemyslíte?
Vložit nový příspěvek
