Copak procesor, s pamětí je to horší - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Soutěž

Sponzorem soutěže je:

IDIF

 

Jaký fotograf/ka získal/a cenu za nejpopulárnější příspěvek v Nikon Photo Contest?

V dnešní soutěži hrajeme o:

Seriály

Více seriálů



Software

Copak procesor, s pamětí je to horší

24. října 2002, 00.00 | Minule jsme si ukázali příklad špatně napsaného programu, který využívá "příliš mnoho" procesoru (a řekli jsme si i jak takový program "zabít"). V praxi ovšem takovéhle programy většinou žádný problém neznamenají.

Minule jsme si ukázali příklad špatně napsaného programu, který využívá "příliš mnoho" procesoru (a řekli jsme si i jak takový program "zabít"). V praxi ovšem takovéhle programy většinou žádný problém neznamenají.

Mac OS X totiž má tzv. preemptivní multitasking s dynamickým přídělováním priorit. Zhruba řečeno, znamená to, že

  • operační systém může kdykoli kterýkoli proces přerušit a dát CPU "někomu jinému";
  • každou chvilku přesně to také dělá;
  • výběr "někoho jiného" závisí na tom, zda jde nebo nejde o aplikaci, která je právě v popředí.

Na úrovni, na které se zde operačním systémem zabýváme, nemá smysl popisovat více podrobností; praktický efekt ale je ten, že — pokud programy, běžící na pozadí, nejsou mimořádně špatně napsané — kdykoli aplikace v popředí chce CPU (třeba pro zpracování toho, že uživatel stiskl klávesu nebo tlačítko myši), ihned jej také dostane, a procesy na pozadí si prostě počkají.

Důsledkem je, že až na naprosté výjimky nám procesy, které zabírají příliš mnoho času procesoru, moc nevadí: ten čas si vyberou v době, kdy by procesor beztak nic rozumného nedělal.

Úplně jinak tomu ale je s pamětí: proces, který s ní špatně zachází, může operačnímu systému a ostatním procesům opravdu uškodit. Abychom si vysvětlili jak a proč, musíme si nejprve říci něco o tom, jak se vůbec s pamětí v Mac OS X pracuje.

Fyzická a virtuální paměť

Každý počítač má nějakou paměť — zařízení, do kterého můžeme ukládat informace a zase je číst. Kvalitní operační systémy vždy dokázaly pracovat se dvěma typy paměti: tzv. virtuální a fyzická.

Fyzická paměť je prostě skutečná paměť, kterou je počítač osazen. Programy samozřejmě v principu mohou pracovat přímo s fyzickou pamětí, a v hračkových operačních systémech jako je MS DOS nebo klasický Mac OS tomu tak také většinou bylo; přináší to ale řadu nevýhod: mezi dvě nejhorší patří

  • možnost programů vzájemně zasahovat do svých úseků paměti, a tak se nežádoucím způsobem ovlivňovat;
  • paměti není nikdy dost.

V kvalitních operačních systémech proto programy, s výjimkou některých speciálních systémových ovladačů, přímo s fyzickou pamětí nepracují. Namísto toho využívají paměť virtuální: její popis ale není tak docela jednoduchý, a proto si jej necháme na příští díl.

Obsah seriálu (více o seriálu):

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » Informace  

 » Rubriky  » Agregator  

 » Rubriky  » Software  

Poslat článek

Nyní máte možnost poslat odkaz článku svým přátelům:

Váš e-mail:

(Není povinný)

E-mail adresáta:

Odkaz článku:

Vzkaz:

Kontrola:

Do spodního pole opište z obrázku 5 znaků:

Kód pro ověření

 

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: