Společnost DSound a svět Apple - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

3. ledna 2006, 00.00 | Dnes vám MůjMac přináší poněkud neobvyklý článek: ukazuje cestu, jak se česká softwarová firma dostala na světový hudební trh, rozšířila své programy pro statisíce uživatelů. Nemusíme ani zdůrazňovat, že tento software je napsán i pro Mac OS X. Firma se jmenuje DSound, odpovědi na několik otázek nám poskytnul její vývojář Lubor Přikryl, který má na starosti právě vývoj pro Mac OS X.

Dnes vám MůjMac přináší poněkud neobvyklý článek: ukazuje cestu, jak se česká softwarová firma dostala na světový hudební trh, rozšířila své programy pro statisíce uživatelů. Nemusíme ani zdůrazňovat, že tento software je napsán i pro Mac OS X. Firma se jmenuje DSound, odpovědi na několik otázek nám poskytnul její vývojář Lubor Přikryl, který má na starosti právě vývoj pro Mac OS X.

MM: Tak vezmeme to od začátku?

LP: Ano, ale úplný začátek se odehrál beze mne. Bylo to nějak tak, že dva manažeři firmy DISK vzali dost velký balík z firemního rozpočtu, něco si i půjčili, našli si čerstvé absolventy jako programátory, zapojili známé známé muzikanty. Vytvořili sadu opravdu hezkých hudebních efektů. Pak se jeden z nich, vlastně duchovní otec celého nápadu, vydal s krabicí softwaru a s velkým očekáváním do Los Angeles na největší americký hudební veletrh, aby našel distributory a trh pro nový software.
Proč se to nepodařilo a proč jsem vlastně do firmy přišel já, to jsem pochopil, až jsem se na tento veletrh, zaštítěný asociací amerických muzikantů NAMM, poprvé dostal.
První sada efektů byla totiž jen pro PC. Fanoušek Maců si na veletrhu NAMM Show připadá jako v ráji. Asi 60-70% počítačů jsou tady totiž Macy, firmy, které vyrábějí obouplatformní software, vystavují buď na obou platformách, někdy dokonce jen na Macích. Dokonce i taková firma Sony, která koupila výrobce u nás hodně známého

hudebního software pro Windows, firmu Sonic Foundry, měla na stánku PC na Vegas a pak se promítala obrazovka z Maca s pluginami Sony Oxford... Macy jsou ve stánku s internetem, jako kiosky s informacemi, na prohlížení katalogů.

MM: Takže to přimělo firmu pustit se do Macovského vývoje?

LP: Přesně tak. Kromě toho se ukázala ještě jedna věc, kdy jsme se předtím málo poučili od Apple. Naše první efekty byly strašně složité. Dalo se na nich nastavit cokoliv celkem libovolně, což znamenalo, že pro běžného muzikanta, který netrávil většinu času bádáním u počítače, byly nepoužitelné. My jsme tady v Česku pořád tak nějak pod vlivem představ, že čím víc ovládacích prvků, tím je software lepší. Pak vymyslel kolega sadu jednoduchých kytarových krabiček, nyní už pro obě platformy...

MM: A od té doby máte tedy úspěch...

No, záleží, čím ten úspěch měříte. Na hudebním trhu není zdaleka tolik peněz a řada lidí, především studentů, je ochotná naprogramovat poměrně slušné věci jen ze zájmu, někdy i jako diplomové práce na univerzitách. Kromě toho úbytek peněz z prodeje CD se projevuje i na neochotě nahrávacích studií platit za software. Ale asi jsme se s těmi krabičkami opravdu trefili. Jako první za mnou přišel šéf MOTU, firmy, která vyrábí jedny z nejlepších zařízení pro provozování hudby na počítači a vynikající nahrávací software pro Macy, jestli bychom nemohli přepsat naše efekty pro jejich systém, byli ochotní to samozřejmě zaplatit. Bohužel v té době jsem nebyl schopný odbočit od našeho vývoje a prostudovat audio systém MOTU, dnes bych to asi řešil jinak.
Teprve dost dlouho po nás se začaly ostatní firmy zajímat o kytaristy. Nahrávání a klávesy, to všechno bylo na počítači běžné, ale kytarové zvuky ne. Začalo se o nás povídat, že jsme byli první a hlavně že nám to prostě zní lépe, než ostatním, tak nás začaly brát i další firmy vážně a nabízet spolupráci. Na obrázcích z výstavy je vidět, že naše programy běží na mnoha stáncích různých firem.

MM: Proč ostatní firmy? Neprodávali jste svůj software samostatně?

Prodávali, ale nebylo to úplně ono. Tehdy jsme prodávali přes distributory krabice s CD, což je pro pár hudebních efektů dost nevýhodné. Taky jsme zjistili, že když si někdo koupí nějakou aplikaci, doplňky do ní chce mít zadarmo. Tak jsme si napsali první vlastní aplikaci, RT Player. Byl to asi první program, který byl určený na živé hraní, udělaný podle toho, na co jsou zvyklí hudebníci, spíš než počítačoví nadšenci. Spoluprací s firmami se nám podařilo dostat program mezi lidi, museli jsme například i lokalizovat do japonštiny, aby nás japonský výrobce kytar dostal na jejich trh, ale to byla ta správná cesta, je jasné, že počet japonských kytaristů, kteří by se o nás dozvěděli jen z webu, by byl mnohonásobně menší...

MM: Jste sami muzikanti?

Ano, to je asi dost důležité. Kromě toho jsme zapojili hodně vynikajících aktivních muzikantů, aby nám pomohli v nastavení zvuků, zkritizovali ovládání a podobně... Pokud někdo chce slyšet naše zvuky a sám nehraje, na titulní stránce M-Audio je klip s JamLabem a naším playerem, na stránce FastTracku jsou nějaké MP3, taky u nás v galerii.

MM: Řekneš nám jména? Kdo ze známých hudebníků váš program používá?

Tak tady asi můžeme mluvit o úspěchu. Jeden z prvních, komu se efekty líbily, byl Mike Rutherford z Genesis. Tehdy odešel od PC a koupil nové Titanium. To vás na MůjMacu bude zajímat - oni mu to v Apple UK nebyli schopní asi 14 dní dodat, i Mike musel čekat, i když ho pak hned dali na stránky Apple Euro, ale tu svou neschopnost tam neprezentovali. Pak se to dostalo na všechny servery Apple. Přeložili to i třeba do norštiny...
Další, ke komu se tehdy dostal RT Player a kdo ho chtěl používat, byl David Gilmour z Pink Floyd. Ten hrál taky přes Maca. Já jsem měl tehdy RT Player úplně v první verzi, tak nám jeden z techniků napsal, že jsou s tím nějaké problémy na vícekanálových kartách, proto to nakonec David nepoužil. Vidíš, že i ostudu si můžeme udělat celkem snadno.
Teď už se o celebritách dozvídáme celkem běžně, někdo napíše do fóra nebo na support, pak zjistíte, že je to kytarista Neila Diamonda, jak se to stalo před pár dny, Se Stevem Walshem jme si psali o různých vylepšeních, než jsem si všimnul, že hraje v hodně známé skupině Kansas. Je o tom něco na našich, popravdě řečeno, hodně zaostávajících stránkách.

MM: A na čem ještě pracujete?

Máme nové členy Playerové rodiny, nejznámější je GT Player, program nabízející mnoho možností pro živé hraní na kytaru. Ten je v Express verzi přidáván ke všem zvukovkám od firmy M-Audio, s možností upgrade na plnou verzi v internetovém obchodě.
Protože M-Audio je opravdu gigant pro trochu slušné audio vybavení, dostává se náš program ke statisícům uživatelů jejich hardware, důležité je, že hodně z nich si koupí plnou verzi.
Od nového roku bude počet bundlovaných programů několikanásobně rozšířen, chystáme něco pro hráče na klávesy. Mimo to jsme napsali různé další programy pro další firmy, drivery, ovládací panely, také docela úspěšně prodáváme emulaci lampového předzesilovače pro akcelerační karty PowerCore.
Opravdu největší ctí bylo, že za námi přiletěli dva vývojoví manažeři z YAMAHY, nabídli nám, abychom se podíleli na novém standardu pro audio komunikaci. Zatím s nimi nespolupracujeme, ale že nám přiletěli ukázat, co YAMAHA dělá a ať se k tomu vyjádříme, to bylo neuvěřitelné.
Kromě vývoje teď měníme zastaralé stránky a obnovujeme informace o našich programech na webu. V tisku máme pěkné recenze, ale na webu je to o několik verzí pozadu.

MM: Vraťme se od Japonců trochu blíž. Prodáváte úspěšně i v ČR?

Není to tak hrozné, jak by se mohlo očekávat. Máme tady celkem prestižní klienty, ale to jsou naši dlouholetí známí, tady nejde o peníze za prodanou kopii, ale o to, že nám dají mnoho informací z testování, různých nápadů a podobně. Jinak se tady samozřejmě mnohem víc prodávají PC verze.
U nás v ČR je to takové pomotané, když se řekne zvukovka, myslí se tím většinou SoundBlaster nebo něco podobného. Pořád dokola musíme lidem vysvětlovat, proč jim kytara přes cokoliv od Creative hrát dobře prostě nebude. Důvodů je mnoho, drivery, konektory, špatná impedance... Lidé si kupují to, co jim někdo prohlašuje za standard, nestačí jim, že můžou mít před desíti lety dvoumilionové studio za 40 tisíc, chtějí to mít za 15, do toho se navíc nevejde už žádný software, tak se "někde stáhne". Stejně i náš software, který za tři čtyři tisíce udělá víc, než 24 kytarových krabiček a kombo a ještě k tomu třeba magnetofon, to by stálo tak kolem šedesáti tisíc, se zdá někomu drahý. No, vono je to na naše platy nepřiměřený, slyšíme od českých uživatelů software, ale ještě jsem to neslyšel, když si někdo kupoval třeba mikrofon nebo bicí, vždycky jenom ty programy.

MM: Když už mluvíš o SoundBlasteru, co si mají uživatelé Maců koupit, aby jim to dobře hrálo?

Nemám na to téma někdy raději napsat samostatný článek?

MM: Výborně, souhlas, už se těšíme... Tak tedy jiná, poslední otázka. Když už je to rozhovor pro MůjMac, co je na vašem vývoji specifického pro naši platformu?

Skoro všechno, my máme jen asi třetinu kódu společného. Ale tak to asi nemyslíš. Tady v Česku člověk zrovna není obklopený lidmi, kteří by programovali pro Macy. Naštěstí, Apple se opravdu stará, dokonce za mnou přišli a řekli, že mají o vývoj našeho softwaru pro jejich platformu zájem, tak mě poslali na WWDC. Tam už jsem se mohl poptat na ty věci, které se v dokumentaci a na webu nedají najít. Radost, kterou jsem měl, když jsem pak v Apple Storu uviděl krabici s naším programem, to bylo něco. Kolega, který programuje pro Windows a který tam byl se mnou, mi to mohl jen tiše závidět.

A nakonec ještě něco našim bojovníkům. Myslím, že všichni ve firmě vidíme do hodně velké hloubky Windows i Mac OS X. Nejenom vidíme, když píšeme drivery, kde běží o nanosekundy a priority threadů, tak se do hloubky i dostáváme. Taky děláme servis opravdu náročným zákazníkům, střižny videa, audio a televizní studia, známe jejich problémy s Macy i s Windows. Přesto, nebo možná právě proto, jsme dvouplatformně nezaujatí, já mám doma asi 9 Maců a jedno PC (a Atari Falcon, jestli to má být kompletní), kolega windowsář má pár PC a iBook, další kolega vyvíjí algoritmy na PC a na PowerMacích, šéf pracuje na PC, ale má samozřejmě i Maca. Na hádky, co je lepší a co je horší, nemáme čas. Vývoj není politika, abychom se hádali, která strana je lepší, musíme se domluvit a někdy i ustoupit, když něco na druhé platformě není k dispozici, a pak to v klidu a míru napsat pro obojí stejně.

MM: Díky za rozhovor

Taky díky, ahoj.