Interface II: Jádro pudla - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Soutěž

Sponzorem soutěže je:

IDIF

 

Jaký fotograf/ka získal/a cenu za nejpopulárnější příspěvek v Nikon Photo Contest?

V dnešní soutěži hrajeme o:

Seriály

Více seriálů



Polemiky

Interface II: Jádro pudla

19. září 2003, 00.00 | Další zamyšlení nad paradoxy a nejednotou, Dockem a plochou. Aneb proč si myslím, že při navrhování nového systému došlo k chybám a proč je mnozí nechtějí vidět.

Další zamyšlení nad paradoxy a nejednotou, Dockem a plochou. Aneb proč si myslím, že při navrhování nového systému došlo k chybám a proč je mnozí nechtějí vidět.

Ačkoli se to několika čtenářům nelíbilo, nebyl jsem v prvním dílu příliš milosrdný (zřejmě proto, že nemám rád zbytečné eufemismy:o). To se v dohledné době zřejmě nezmění, zato se vás pokusím přesvědčit, že náš systémek není tak dokonalý, jak rádi tvrdíme, že je to, co se UI týče, mnohdy krok zpět a že by se o nedostatcích mělo mluvit, byť bych třeba někoho odradil od používání tohoto báječného systému, což rozhodně není mým záměrem. Takže nakupujte iBooky, nové PowerBooky atp. - já do nového stroje nedávno také investoval a můžu odpřísáhnout, že onoho rozhodnutí nelituji. Budiž to všem doporučení.

Historie a radikalismus
Pýcha uživatelů jablíček tkví především v systému, přestože hardware na ní má také svůj neodmyslitelný podíl. Devítkové (a možná už osmičkové) systémy postupně ztrácely naše sympatie, protože ať jsme si to přiznávali, nebo spíše nepřiznávali, systém byl zaostalý, nestabilní a občas obtížně konkurenceschopný vůči jinému systému, který není třeba jmenovat. Ani nechci vidět vlnu urážek, kterými mě v diskusi zahrnete, ale věřím, že řada z vás mi dá jistě zapravdu.

Příchod OS X byl většinou přivítán jako návrat Applu do sedla a vytvoření náskoku před konkurencí na dlouhou, dlouhou dobu. V mnohých ohledech je toto tvrzení 100% pravdivé, ale uživatelské rozhraní, odvěká doména Apple, dostalo pěkně zabrat. Radikální inovace Apple však byly mnohokrát v zárodku drtivě kritizovány a nakonec se ukázaly jako vizionářské velemyšlenky, a tak OS X kritiku vidělo spíše z dálky, přestože první verze měly k funkčnosti zřejmě dál, než si většina uživatelů připouští.

Rychlost odezvy systému a "akceschopnost" obecně se ale zvyšovala verzi od verze, stejně přibývalo i nových funkcí, zato díry v konceptu ovládání systému stále postrádají záplaty a revoluční změny se sice chystají, ale zřejmě jen zlomek soudných je přesvědčen, že budou k lepšímu (ba naopak). Ostatně jak mnoho z vás napsalo, máme již vychozené cestičky, které oklikou obchází všechny podivnosti, kterých je ovládání plné. Ostatně Windows jsou důkazem, že je možné zvyknout si na cokoliv:), ale vždycky je tu ta otázka, jakou cenu jsme ochotni za naši excentricitu zaplatit.

Proč jsme ale tak nekritičtí? Nejsme fanatici (nejméně většina z nás), ale naše touha lišit se a sklon k obhajobě všeho, co jen připomíná jablko, nám občas reflexivně přivírá oči nad věcmi, které jsme nedávno kritizovali na jiných systémech, popřípadě které by nás ani nenapadlo obhajovat (např. nejednotnost ovládání se najednou zamlouvá překvapivě mnoha lidem).

Dnes dojde jen na dva bonbonky (a několik menších cukrátek), které dotvoří můj názor na základní ovládání systému. Příště se již nezadržitelně vrhnu na aplikace, abych vás snad seriálem nezačal nudit (když už jsou mnozí z vás snad bezmála znechuceni). Opět připomenu, že se dívám na uživatelskou stránku ovládání počítače - nepiště mi proto, prosím, že nejsem odborník, protože neříkám, co je kakao, co carbon nebo co je Aqua, Finder, Quartz, etc. Vycházejme pro jednoduchost z toho, že to ví málokdo, respektive že bych to k ovládání systému neměl potřebovat vědět. Jinak piště samozřejmě co nejvíce, protože podobná témata jsou především o diskusi a mě navíc váš názor neobyčejně zajímá.

Dock
Začnu vzpomínkou na devítku - měl jsem zástupce na důležité aplikace na ploše a zbytek byl rozptýlen do záložek. Pokud člověk potřeboval něco ze záložky, musel vždycky kliknout nejméně jednou navíc, aby viděl její obsah, to mi teď odpadlo - mám všechno na dosah na první kliknutí. To je ovšem málo platné, pokud nevím, na co klikám. Obsah Docku se neustále přesouvá podle toho, jaké aplikace máte spuštěny a jaké dokumenty minimalizovány (pomocí tlačítka - ne žádným jiným způsobem), takže pokud umíte Photoshop v devítce spustit poslepu, tak v desítce to zvládne spíše jen proutkař. Dock není statický a statiku ani nepřipomíná, což bohužel pro většinu uživatelů, kteří raději ví, kde přesně se co v danou chvíli nachází, není výhodou. Také práce s okny pomocí Docku není šťastná, jak z důvodů zmíněných minule, tak pro bůh ví proč nepohodlnou dosažitelnost seznamu aktivních oken (déle podržet ikonu v Docku).

Absence jakéhokoli odlišení složek a dokumentů vede k tomu, že se Dock používá jen na skladování zástupců aplikací. Volby jako schovávání Docku nebo jeho umístění na stranách působí více problémů než užitku. Možná, že umístění na straně je vhodné pro majitele drahých širokoúhlých displejů, kteří Dockem přichází o mnohem větší část své investice než ostatní smrtelníci (všichni ztrácí příliš místa, jen někteří víc). Již dříve zmíněna šílená minimalizace přidává ikonku s náhledem hned vedle koše. Identifikace obsahu onoho náhledu může být často obtížná.

Mnohdy kritizovaným motivem je i démonizovaný obláček, který se objeví, když nějakou položku vytáhnete z Docku na plochu. Na uživatele to může působí tak, že je dokument nebo složka pryč, že se vypařil. To samozřejmě není pravda, rozhodně to tak ale působí. Rozumnější by zřejmě bylo uživatele nutit, aby položky přesouvali do koše, což má ale podobný mystifikační význam. Proč není patrné, že v Docku jsou jen zástupci? Proč není jasné, jakou akci provádíte? To ani nemluvím o tom, že v Docku "kontextové menu" vyvoláte i podržením ikony, což ovšem není možné kdekoli jinde.

Již zmiňované paradoxy nastavení zobrazení oken Dock také prohlubuje - když si do Docku umístíte například zástupce aplikací a stejného zástupce máte i v panelu nástrojů okna Finderu, pak otevření aplikací pomocí těchto dvou voleb může otevřít okno ve dvou různých zobrazeních. Ale nemusí. Tuto chybu se mi bez velkého snažení podařilo vyvolat i na čisté instalaci verze 10.2.5/6, stejně jako posledně zmíněnou chybu zobrazení, která nastává při opakovaném použití maximalizačního tlačítka u okna se sloupečky. V Applu OS X nepoužívají, aby si chybek všimly?

Když se opět vrátím k devítce (nebo osmičce), zavzpomínám na Application switcher, který měl navíc několik různě rozměrných variací a přepínání mezi aplikacemi bylo pohodlné. Nenabízel nic víc a v tom je právě ten spor - mít jednu věc s mnoha účely nebo více prvků s precizně dotaženými prvky. V Xku je v mnoha věcech chaos, ačkoli bude řada z vás jistě argumentovat, že jim Dock skvěle vyhovuje a nevadí jim, že zabírá místo, etc.

Paradox plochy
Plocha mi již půl roku leží hluboko v žaludku a pořád ji nějak nemohu strávit. Proč je najednou plocha vnořená složka zakopaná kdesi hluboko v souborové struktuře? Plocha slouží k odkládání "bordelu" (ta macovská je k tomu snad víc náchylná, než jakákoli jiná:) a třeba dokumentů s krátkým datem spotřeby, které chce mít uživatel pohodlně po ruce. Kde ta plocha ale je? Je ve složce uživatele, kde ovšem byla i v devítce a přesto mohla být vždy naspodu posloupnosti složek.

Abych problém ještě více přiblížil, použiji parafrázi příměru, který Apple v osmdesátých letech používal k výuce práce se systémem. Před sebou máte pracovní plochu, na které máte šanony (disky), ve kterých máte složky. V Mac OS X ovšem máte svou pracovní plochu jak před sebou tak v jedné ze složek (jak kdy), což je v jakémkoli jiném případě (než tomto virtuálním) téměř nepředstavitelné a zavání to nejrůznějšími teoriemi paralelních prostorů. když máme více uživatelů, musíme přepínat i mezi více plochami, ale znova se ptám: Proč nemůže být plocha vždy výchozí?

Přitom vrátit vše do devítkových kolejí by snad nemusel být velký problém, protože to, co Finder vidí, není problém změnit. Opět se nejedená o problém, který by ze systému dělal nepoužitelnou kreaturu, ale je to novinka, která nic nepřináší a může několik měsíců znepříjemňovat život.

Podivná cukrátka nakonec
Finder je nabit funkcemi, které sice nabízí volbu, ale žádná není ta správná - můžete si vybrat, jestli nová složka ukazuje "Domov" nebo "Počítač", ale nad tím, proč si tam nemůžete nastavit Dokumenty, nebo jakoukoli jinou složku, už jen zůstává rozum stát. Stejně tak scrollovací šipky - chcete mít jednu nahoře a druhou dole nebo obě dole? A co takhle obě dole i nahoře? Smůla. Fungování volby "Zobrazení - Volby zobrazení" a Předvoleb Finderu, jsou pro mě takovým tajemstvím, že se o nich raději nebudu ani rozepisovat, abyste mě dnes už náhodou neukamenovali.

Okno v desítce sice vypadá mnohem elegantněji, ale už jej neuchopíte za libovolný okraj (jako dříve), ale pouze za jeho horní část, což práci v žádném případě neurychlí. Okno za okraje bohužel nelze ani roztahovat (jako v XP). Máme tedy nejhezčí okno, ale je více na koukání než k použití.

Jádro pudla
Když jsem v posledním Týdnu četl článek Karolíny Vránkové o nedávném úmrtí Jiřího Rathouského (T38/03, str. 96), známého grafika let minulých, zaujala mě věta citovaná z brožury československo-sovětského přátelství, která do značné míry charakterizuje celou jeho tvorbu: metro má v sobě "moderní estetičnost, působivou, ale neokázalou krásu" (Rathouský navrhl grafické symboly pražského metra, ale také třeba loga Albatrosu atp., pozn. autora). A v tom mi to došlo! Prostředí Mac OS X je okázalé až až, bylo ale vyrváno z kořenů a chybí mu jednotný styl. V tom je jeho problém. Nijak zásadně to nemění jeho použitelnost - Metro by jezdilo, a jezdilo by stejně kvalitně, i bez piktogramů a barevně odlišených tras - ale ovlivňuje to pocit, který nás provází při jeho používání. Mnohé drobnosti zaplácne pompéznost, na jiné si zvykneme a se zbytkem se naučíme žít. Nikdy se však nesmíme přestat ptát, proč je to takto a ne nějak jinak.

Obsah seriálu (více o seriálu):

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » Informace  

 » Rubriky  » Agregator  

 » Rubriky  » Polemiky  

Poslat článek

Nyní máte možnost poslat odkaz článku svým přátelům:

Váš e-mail:

(Není povinný)

E-mail adresáta:

Odkaz článku:

Vzkaz:

Kontrola:

Do spodního pole opište z obrázku 5 znaků:

Kód pro ověření

 

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: