Další zajímavé informace ze zprávy iSuppli - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

23. ledna 2007, 11.00 | Zpráva iSuppli, odhadující výrobní náklady iPhonu, obsahuje další zajímavé informace, které vám tady předkládám.

Novinky nepřicházejí jenom k iPhonu (přestože to tak někdy vypadá), objevily se také další zajímavé zprávy k novému bezdrátovému hardwaru Applu (a vlastně též softwaru – k tomu se za chvíli dostaneme).

Časopis Macworld se podrobněji podíval na nový přístupový bod AirPort Extreme Base Station. Velká část jeho zjištění se shoduje s informacemi z mého předchozího článku. Ovšem samozřejmě redaktoři Macworldu přišli na řadu nových věcí.

Nejprve připomínají, že první AirPort zařízení uvedl Apple na trh už před sedmi a půl roky, v létě 1999. Od té doby proběhla řada změn – z původního standardu 802.11b (s teoretickou maximální rychlostí 10 Mb/s) přešel na 802.11g (teoretické maximum 54 Mb/s), ale k posledním větším změnám došlo již v roce 2004. Za tři roky předchozí AirPort Base Station přirozeně dost zastarala a rostoucí požadavky na přenosovou kapacitu sítě, zvlášť širší využívání videa, si vynutily nasazení výkonnější technologie – 802.11n. Nebudu se opakovat, základní vlastnosti tohoto standardu i nové AirPort Base Station najdete v předchozím článku. (Pokud vám nevadí angličtina, najdete na Macworldu pěkný související přehled vlastností jednotlivých bezdrátových standardů, ostatně se na něj zde budu sám odvolávat).

A nyní už k tomu, co zjistili nového. Airport Extreme pochopitelně používá technologii MIMO s více anténami, konkrétně jde o tři vnitřní antény. To bývá obvyklý počet antén u přístupových bodů 802.11n. Díky umístění uvnitř Apple zachoval elegantní vzhled přístroje, nemluvě o tom, že vám odpadají starosti s jejich nastavováním.

Důležitější ovšem je, že přístupový bod nyní využívá dvě frekvenční pásma. Trochu jsem to nakousl již minule, zde si však toto téma zasluhuje rozvést. Oba standardy (802.11b a 802.11g ) pracují v pásmu 2,4 GHz. To je tzv. nelicenční pásmo – bezdrátová zařízení v něm můžete provozovat bez zvláštního povolení, jestliže splňujete základní požadavky. Není divu, že v něm pracuje všechno možné (včetně mikrovlnných trub), což samozřejmě vede ke značnému rušení. Jako jedno z možných východisek byl navržen další bezdrátový standard, 802.11a, který užívá pásmo 5 GHz. To původně vyžadovalo licence, ale pak ho regulační úřady začaly v určitých částech uvolňovat. Standard 802.11a dosahuje stejného teoretického maxima 54 Mb/s, avšak ve svém frekvenčním pásmu nabízí více prakticky použitelných kanálů, a měl by být odolnější vůči rušení (ale má většinou menší dosah). Na Applech jste se s ním však zatím setkat nemohli, protože Steve Jobs ho prohlásil v roce 2003 za mrtvý. (Kolem pásma 5 GHz vznikaly problémy s povoleními od regulátorů rádiového provozu, např. náš ČTÚ dlouho povoloval zařízení 802.11a pouze pro použití uvnitř budov, teď už by to však mělo být uvolněno). Předběžný standard 802.11n volitelně podporuje obě pásma a Base Station to umí. (Ovšem vzhledem ke svým dřívějším prohlášením tohle Jobs příliš nezdůrazňuje). Nově tedy Apple ve svých bezdrátových zařízeních podporuje rovněž práci na 5 GHz, a vlastně tak i standard 802.11a. (Avšak čistě „a“ řízení se více ujala pouze v podnicích, proto u Maců se s ním setkáte jen zřídka. A na PC dnes nejčastěji najdete kombinaci „a/b/g“). To znamená, že v „n" režimu lze využívat obě pásma, takže budete-li mít se sítí potíže v pásmu 2,4 GHz, nabízí se jako možné řešení přepnutí na 5 GHz (zdá se, že obě pásma nelze používat současně a zřejmě se to nastavuje ve správním softwaru). Za normálních podmínek sice obvykle bez potíží vystačíte s 2,4 GHz, tato dodatečná možnost však určitě nikomu vadit nebude.

Redaktoři Macworldu přirozeně také podrobně prozkoumali funkci AirPort Disk (její základní popis najdete v mém předchozím článku). Ta vlastně dovoluje z přístupového bodu udělat NAS (síťově připojené úložiště) zařízení připojením libovolného USB disku (musí být zformátovaný pod HFS+ nebo FAT32, pro síťovou komunikaci se užije protokol AFS nebo SMB). Specializovaná NAS zařízení se sice začala zlevňovat, přesto za ně stále zaplatíte docela dost. Naopak externí USB disky se dají sehnat hodně levně, jde tedy o vítané řešení. (Náročnější NAS zařízení samozřejmě mají lepší redundanci a zálohování, jenže to se pohybujeme v jiné kategorii vybavení.) Vlastně to nemusí být pouze pevný disk, flash disk poslouží stejně; obecně cokoli, co se jako pevný disk tváří, tedy nevýměnný svazek, Naopak takto nejde nasadit optickou mechaniku a pravděpodobně tedy ani žádné jiné výměnné zařízení (to celkem dává smysl, v síti by takové výměny nadělaly dost zmatek). Jak již víte, po napojení USB rozbočovače na AirPort Extreme lze připojit současně tiskárnu a dokonce i více disků a tiskáren současně. Vše, co připojíte, se objeví v lokální síti a utilitou AirPort Disk Utility nastavíte přístupová práva pro jednotlivé disky nezávisle na sobě. Redaktoři Macworldu se domnívají, přestože to Apple výslovně nepotvrdil, že takto připojený USB disk půjde použít pro zálohování Time Machine v chystaném Mac OS X Leopard. Například pro zálohování notebooku by to bylo skvělé. Už jen tyto vlastnosti ospravedlňují cenu Base Station – je o něco vyšší než u přístupových bodů 802.11n jiných firem. Budete-li chtít stejné funkce, nakonec zaplatíte velmi podobnou částku jako 179 USD za Base Station. A to jsme pořád ještě neprobrali všechno.

Nový přístupový bod má čtyři Ethernet porty, z toho jeden pro WAN připojení (na Internet nebo obecně dálkovou síť) a tři pro lokální síť. A nejenom to, tyto tři porty jsou navzájem propojeny přepínačem (pro ty, co už zapomněli česky „switchem“). Takže například po připojení Airport Extreme k Internetu budete moci připojení přenášet nejenom bezdrátově, ale též ke třem dalším zařízením v pevné Ethernet síti; ušetříte tedy za další Ethernet rozbočovač či přepínač. Někomu by však mohlo vadit, že jde o porty typu 10/100, podporující maximální přenosovou rychlost 100 Mb/s. Přitom všechny nové Macy nesou adaptér pro gigabitový Ethernet. (Apple TV však nabízí pouze 10/100 port). Applu k tomu Macworldu řekl, že 10/100 Ethernet poskytuje dostatečný výkon pro domácí sítě, včetně vícenásobných videoproudů. Jistě se dají najít situace, kdy 10/100 porty zahltíte (třeba pokud připojíte k Base Station dva Macy s gigabitovými porty a začnete mezi nimi vyměňovat data), avšak ty se vyskytnou velmi zřídka. A bezdrátové připojení sice teoreticky v „n“ režimu rychlostí přesahuje Fast Ethernet, ovšem ve skutečnosti jen velice vzácně dosáhnete 100 Mb/s, takže tady úzké místo nevznikne.

Když jsme u nedostatků, brzy zdánlivě najdete jeden další. Na rozdíl od předchozích přístupových bodů Applu nemá nová Base Station port pro externí anténu. Nejde však o důkaz zapomnětlivosti konstruktérů, ale o důsledek nasazení víceanténové technologie MIMO. Normální jednoduchá externí anténa by ve skutečnosti výkon zhoršila, protože by neuměla obstarat více současných přenosů. Samotná „n“ technologie by měla zajistit větší dosah bezdrátového připojení, čímž hlavní důvod pro nasazení externí antény odpadá.

Z novinek odhalených Macworldem ještě zmíním možnost časového řízení přístupu. Už dříve bylo možné omezovat přístup podle MAC adres (jednoznačných identifikátorů jednotlivých sítových zařízení, většinou klientských síťových adaptérů), nově přibyla možnost určovat doby, v nichž půjde Base Station používat. Dá se to využít například pro omezování přístupu dětí jen na určité hodiny.

Tím bychom měli nejdůležitější vlastnosti AirPort Extreme Base Station vyřízené. Bude však ještě třeba zdůraznit jednu věc: maximálního výkonu bezdrátového připojení dosáhnete pouze v „čistém“ režimu daného standardu. Ano, jednotlivé bezdrátové standardy jsou zpětně kompatibilní (přinejmenším ty pro pásmo 2,4 GHz), avšak pokud do sítě zapojíte zařízení nižších standardů, výkon sítě tím degradujete. To platilo už pro 802.11g – jestliže jste nasadili též „b“ klienty, poklesl výkon téměř na úroveň „b“ standardu. Stejná situace nastane, přidáte-li k přístupovému bodu 802.11n „g“ klienta. Degradace výkonu bude spíš ještě horší, protože nepůjde využít technologie MIMO. (To je i odpověď na některé dotazy z komentářů. Ano, starší Macy s novou Base Station lze hladce používat, jenže jenom na rychlostech, jaké jejich hardware dovolí).

A tak se dostáváme k další záležitosti kolem bezdrátových novinek Applu. Téměř všechny nové Macy hardwarově standard 802.11n podporují, avšak budou potřebovat software, který tyto jeho schopnosti „odemkne“. Značný rozruch proto vyvolaly zprávy, že tento software sice dostanete zdarma s Base station, ale pokud si ho budete chtít pořídit samostatně, budete muset zaplatit. Zpráva se potvrdila – mluvčí Applu uvedla, že za software 802.11n Enabler for Mac se bude vybírat poplatek 1,99 USD (něco přes 40 Kč), namísto původně zmiňovaných 4,99 USD. Software bude možné si stáhnout od Applu, ovšem až po zaplacení. Apple výběr poplatku zdůvodňuje nutností dodržet obecně přijímané účetní předpisy (GAAP). Tvrdí, že v době nasazení nového „n" hardwaru ještě nebyl standard natolik ustálený, aby bylo možno dodat příslušný software. Avšak všechny příjmy za prodej těchto notebooků už zanesl do účetnictví, a když teď softwarem dodal novou významnou funkci, musí ji nějak ocenit, aby neporušil účetní předpisy.

To pochopitelně vzbudilo vlnu nesouhlasu, celou záležitost podrobně rozebírá článek na News.com. Oslovení účetní experti říkají, že Apple by ve skutečnosti poplatek chtít nemusel, ale působilo by mu to značné potíže. Současné americké účetní předpisy opravdu požadují, aby se příjmy z produktů skládajících se z více částí prodaných v různých dobách (a za další část se považuje i významná softwarová aktualizace) příslušně rozdělovaly. Článek to vysvětluje na předplatném časopisů, které sice zaplatíte za celý rok najednou, ale vydavatel si ho do účetnictví rozepisuje podle jednotlivých čísel. Jenže u předplacených časopisů přesně víte, kolik bude částka za jedno číslo. V případě softwarové aktualizace na volném trhu prodávaných počítačů to dopředu pochopitelně nezjistíte. Apple by tak zřejmě musel odložit zapsání všech příjmů za příslušné prodané Macy až do vydání aktualizačního softwaru. Tím by se mu snížily vykázané příjmy a „papírově“ by si zhoršil své tak skvělé finanční výsledky. Nepříliš lákavá možnost, že? Další možností by prý bylo uzavřít „nové ujednání“ se zákazníkem. Také velmi „pohodlné“ řešení. Celkově vzato, pro Apple prostě vychází poplatek (a jeho výše svědčí o tom, že jde o symbolickou částku) jako nejjednodušší řešení a nejvýhodnější pro akcionáře. Navíc stále probíhá šetření komise SEC ohledně akciových opcí, takže teď bude Apple dvojnásob opatrný. Jak velmi dobře známe z naší domácí praxe, dobře míněné kroky byrokratů vyvolají někdy velmi zvláštní důsledky. Zřejmě nemá smysl se dál dohadovat, zda to nešlo vyřešit lépe, ostatně skutečně se nejedná o závratnou částku. A nejpozději s příchodem Leoparda se Enabler stane standardní součástí Maců a celá záležitost se tak uzavře.

Předpokládám, že tímto by měla být většina otázek kolem nových bezdrátových technologií Applu zodpovězena, nějaká překvapení lze čekat snad jen od Apple TV. Samozřejmě, objeví-li se něco dalšího, pokusím se o tom informovat, domnívám se však, že zásadní věci už byly řečeny, a teď se nějakou dobu mnoho dít nebude. Standard 802.11 konečného schválení nejspíš nedosáhne před rokem 2008, takže těžko do té doby čekat zásadní novinky. Stejně si myslím, že současná bezdrátová nabídka Applu většině uživatelů alespoň letos postačí.