P R E Y - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Soutěž

Sponzorem soutěže je:

IDIF

 

Kde se koná výstava fotografií Luďka Vojtěchovského?

V dnešní soutěži hrajeme o:

Seriály

Více seriálů



Hry

P R E Y

4. července 2007, 10.00 | Herní pecka Aspyru, která staví žánr akčních FPS na hlavu. Doslova.

Pro nedočkavce

Pro ty, kteří nemají čas (nebo náladu) pročítat se v horkých letních dnech tímto delším článkem, uvedu pro jistotu hned na tomto místě několik důležitých odkazů a faktů:

Stránky hry: link
Demoverze hry pro OS X (UB, 454 MB): link

Hra je doporučena až od 17 let (krev, intenzivní násilí, částečná nahota, drsná mluva).

Minimální nároky:
OS X 10.3.9
PPC G5 nebo Intel, alespoň 1.8 GHz
512 MB RAM
DVD-ROM
2,5 GB místa na HDD
Radeon 9600 a vyšší (ATi) nebo GeForce 6600 a vyšší (nVidia), alespoň 64 MB VRAM

Doporučená konfigurace:
OS X 10.4.8
2.0 GHz
1 GB RAM
128 MB VRAM

Poznámka k minimální konfiguraci: kolega zprovoznil demoverzi v základním rozlišení a nízkých detailech i na PowerMacu G4 Dual 500 MHz, 704 MB RAM, GeForce 2MX/32MB, OS X 10.4.9. Takže jak vidno, uváděné minimální nároky jsou brány spíše s ohledem na slušnou hratelnost: klidně si zkuste stáhnout demo hry i v případě, že jich mírně nedosahujete, třeba budete překvapeni. Ale zázraky na výrazně slabších konfiguracích rovněž nečekejte: kolega to sice zprovoznil, ale ke hraní to údajně moc nebylo (dle mého názoru především kvůli zastaralé grafické kartě, která hru tohoto ražení prostě „udýchat“ ani nemůže).

Původ hry

Hra byla původně vyvíjena týmem Human Head Studios a její kořeny sahají opravdu hluboko v čase: původní koncept vznikl před téměř deseti lety! Naneštěstí hardwarové možnosti tehdejších počítačů nebyly zdaleka dostatečné k tomu, aby hra mohla být důstojným způsobem zrealizována, a tak musel koncept čekat „v šuplíku“ na dobu, která to umožní. Ta nastala teprve nedávno, a PREY tak uzřela světlo světa nejprve na PC a X360 (červenec 2006) a následně díky iniciativě společnosti Aspyr (matadora macovských konverzí) také na naši platformu (leden 2007).

Příběh

Příběh hry není až tak nezvyklý, což je samozřejmě dáno žánrem sci-fi FPS (First Person Shooter). Zde si dovolím několik (možná poněkud skeptických ;-) ) subjektivních poznámek: u tohoto žánru se většinou už apriori „očekává“, že půjde o nějakého toho hodně naštvaného hlavního hrdinu, který bude (nejlépe úplně sám) pobíhat jednotlivými úrovněmi a čistit je od mimozemské havěti. „Příběh“ bývá tedy nejčastěji pouze jakýmsi pozadím k tomu, proč se hlavní hrdina vlastně tak naštval a koho/co to vlastně má v průběhu hry pořádně pročistit. K tomu bývá průměrný přídavek trochy plytkých dialogů a sem tam se objeví i nějaká ta zápletka, která má jinak nevýrazný děj alespoň trochu oživit. Variací na téma „naštvaný hrdina“ bývá přitom někdy také „o holé přežití se snažící hrdina“, případně kombinace obojího. Když se zamyslíte nad většinou sci-fi FPS, se kterými jste přišli dosud do styku, jistě vám z toho vyjde, že se tohoto osvědčeného postupu víceméně drží. Samozřejmě, že někdy tvůrci hry příjemně překvapí a „příběh“ je docela stravitelný … úspěchem přitom je, když je nenásilný (ve smyslu jeho vstřebání) a neobsahuje logické nesmysly. V tomto směru mají nespornou výhodu FPS z 2. světové války, které nemusejí vymýšlet žádné mimozemšťany, jejich techniku, ani umělé zápletky a drží se historického pozadí. Sci-fi FPS to mají v tomto směru prostě opravdu těžší, co si budeme povídat.

Základ vlastního příběhu PREY (prey = kořist, oběť) by se dal stručně shrnout asi takto: Tommy je automechanik indiánského původu (ano, čtete dobře, opravdu si nedělám legraci), konkrétně jde o příslušníka kmene Cherokee. Tommy je ale moderní mladík, navíc dostatečně znechucený svým dřívějším pobytem v armádě a na nějaké předky, jejich dědictví, moudrost a životní styl (s prominutím) zvysoka kašle, což dává dostatečně najevo jak svému (velmi tradičnímu) dědečkovi Enisimu, tak i své přítelkyni Jen, jejichž vztah momentálně prochází menší krizí. Vše se ovšem dramaticky zvrtne v okamžiku, kdy jsou všichni tři přímo z Jeniny restaurace v indiánské rezervaci uneseni na mimozemský kosmický komplex („The Sphere“, Koule), aby posloužili (podobně jako spousta jiných nešťastných lidiček ze Země) jako potrava. V následujících okamžicích si prožijí horor a Tommyho dědeček Enisi je velmi nevybíravým způsobem „odeslán ke svým předkům“. Díky nenadálému zásahu sabotéra je však Tommy osvobozen a může se pustit do svého hlavního úkolu: záchrany Jen (a samozřejmě jen tak mimochodem zničit celý mimozemský komplex a zachránit Zemi). K tomu bude potřebovat také pomoc a vedení svého dědečka, který mu i po smrti bude nablízku ze „země předků“ a postupně Tommyho naučí vše, co má správný Cherokee umět a znát.





Celý příběh nebudu samozřejmě prozrazovat, nemíním vám kazit zábavu. Mohu jen konstatovat, že je podle mého názoru velmi solidní, u hry jsem se nenudil. Bylo to nepochybně i díky tomu, že PREY vám předkládá různé situační hádanky (puzzles), kde musíte používat kromě zbraní také mozek, což zároveň hodnotím velmi kladně.

Inovace hry

Mezi nejvýznamnější inovace hry patří Gravity Flipping (přepínání směru gravitace – proto ta poznámka na začátku o postavení žánru na hlavu ;-) ), Wall-Walking (možnost chůze po vypínatelných přilnavých stěnách či stropu), Death-Walking (smrtí to nekončí, Tommy se pouze přesune do zóny Smrti, kde bojuje s přízraky, aby si zpět vydobyl zdraví a duševní energii a mohl se vrátit k dalšímu boji svěží), Spirit Mode (Tommyho duch opustí dočasně tělo a může plnit nejrůznější úkoly, které fyzický Tommy nezvládne – například procházet silovými poli či jít po „stezkách ducha“).


To vše doplněno o portály, které umožňují nejen mimozemšťanům, ale i Tommymu, aby se rychle přemisťoval. Menší specialitkou je zde také duch Tommyho sokola Talona, který je Tommymu od jistého místa ve hře pomocníkem a průvodcem (upozorňuje na důležitá místa, překládá Tommymu mimozemské nápisy).

Zbraně a technika

Hra obsahuje kromě základní zbraně (Tommyho hasák) také nejrůznější palné zbraně, které Tommy postupně získává od svých mimozemských nepřátel. Ve výčtu nechybí populární sniperka ani kulomet, některé zbraně jsou však velmi „organické“ (nutno vidět) a velmi dobře korespondují se světem, ve kterém se Tommy pohybuje. Příklad za všechny: namísto granátů jsou k dispozici podivní zelení krabi, kteří mají tendenci vybuchovat a zamořit okolí vlezlým zeleným plynem. Ke zbraním je také možno přičíst luk, který používá Tommy ve chvíli, kdy se z něj stává duch.



Mimozemská technika, se kterou přichází Tommy do přímého styku, je zde redukována na konzolové přepínače přilnavých stěn, silových polí, dveří či jiných zařízení – jediným „vozidlem“, které může Tommy ovládat se stává později v ději malé osobní vznášedlo, které je vyzbrojeno a obsahuje i vlečný paprsek (nutný k plnění některých úkolů).


Levels (úrovně), mimozemšťané a grafika

Jednotlivé úrovně jsou vcelku slušné, setkáte se zde s klasickými chodbami mimozemského komplexu, podivnými organickými útvary, mnoha patry a rozlehlými prostorami, ve kterých se pohybujete pomocí osobního vznášedla. Jako příjemný nápad hodnotím paradoxy prostoru a gravitace, které se projevují např. tak, že se pomocí portálu přenesete na (z vašeho pohledu) obrovskou kouli, která je ve skutečnosti však jen malým kulovým útvarem, umístěným v jedné z místností komplexu v proskleném kvádru a podobně. Zajímavý je také vzhled „země předků“, který svým klidem ostře kontrastuje s kosmickým komplexem mimozemšťanů.



Mimozemšťané jsou přiměřeně nechutní, oko nepotěší ani pohled na „roboty“, kteří kdysi byli evidentně lidmi, či na podivná zvířata, která v komplexu také žijí. Setkáte se i s obrovitými bossy, stejně jako s démonickým Keeperem (dozorcem), který si podle všeho Jen „oblíbil“. Umělá inteligence nepřátel (AI) je na průměrné úrovni: sice nijak výrazně nepřekvapí, ale zahrnuje standardní využívání krytů, granátů a boj v přesile.


Grafika jednoznačně exceluje. Pokud máte dostatečně výkonný stroj, abyste si mohli dovolit rozumné rozlišení a detaily, pak se dočkáte skutečného grafického koncertu. Samozřejmostí je hra světel a stínů a reflexní materiály. Je opravdu vidět, že odložit realizaci hry až na dnešní dobu bylo moudré, hře to rozhodně přidalo na atraktivitě. Technicky běží hra na Doom 3 enginu, což jistě mluví samo za sebe.

Atmosféra

Atmosféra hry je rovněž výborná. Levely jsou dostatečně ponuré a i zvukový doprovod je na velmi slušné úrovni – rozhodně se ke grafice hodí. Celková atmosféra určitě snese srovnání s konkurenty Doom 3 či Quake 4 a místy mi evokovala i ponurost světa Max Payne, který mám velmi rád (např. v levelu, kde vidíte zničený, zakrvácený školní autobus …). Akce jsou patřičně gradované a souboj s bossy je také velmi dobře zpracován. Máte-li dostatečně velký (nejlépe širokoúhlý LCD) monitor a kvalitní reprosoustavu, budete do hry slušně vtaženi. Osobně jsem si hru užíval na širokoúhlém 22“ LCD a Harman-Kardon SoundSticks II a musím konstatovat, že jsem byl opravdu velmi spokojen. (Pokud k tomu přidám prostředí své sklepní „pracovny“ – zasvěcení vědí, o čem mluvím ;-) – a hlubokou noc, pak jsem si připadal opravdu, jako bych byl místy přímo ve hře).




Multiplayer a podpora iTunes

Hra nabízí standardní multiplayer, který je kompatibilní i s PC verzí (na PC je pouze nutno použít vydaný patch, který verze zkompatibilňuje). Co do módů multiplayeru, k dispozici jsou Deathmatch a Team Deathmatch. Multiplayer samozřejmě funguje jak na lokální síti, tak přes Internet, užitý je klasicky TCP/IP protokol. V případě Internetu je vyžadováno širokopásmové připojení (broadband).

Zajímavostí je také podpora iTunes: stačí si v nich vytvořit playlist „Prey“ a hudba v něm umístěná je pak k dispozici ve hře. Nahradí tak background music, která se uplatňuje na některých místech ve hře (např. na začátku v Jenině baru).

Hodnocení

Přestože PREY má i několik slabin (například jí bývá vyčítána malá obtížnost a ne zcela využitý potenciál jejích technických inovací), hodnotím hru velmi kladně. Její výborná grafika i atmosféra odvádí dobrou práci a i příběh je (na sci-fi FPS) vcelku slušný. Inovační prvky, jako zejména přepínání gravitace či možnost vystoupit z těla jako duch, dále přispívají ke zvýšení zábavnosti a atraktivity a portály zde neslouží jen jako možnost rychle se dostat někam dále ve hře, ale především k řešení hádanek hry. Je opravdu jen škoda, že se hra dá dohrát za jediný víkend – osobně bych si ji rád zahrál i mnohem déle.

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » Zábava  

 » Rubriky  » Agregator  

 » Rubriky  » Hry  

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: