NAMM Show v Los Angeles: Macy a hudba I. - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Soutěž

Sponzorem soutěže je:

IDIF

 

Kde se narodil známý fotograf František Drtikol?

V dnešní soutěži hrajeme o:

Seriály

Více seriálů



Agregator

NAMM Show v Los Angeles: Macy a hudba I.

2. února 2006, 00.00 | Vážení přátelé Maců. Dnes vám přináším článek týkající se sice hudebního dění, ale toto téma má k Macům hodně blízko, jak z následujících řádků a fotografií uvidíte.

Koně a za nimi pár megawattů v miliardách tranzistorů...

Právě se vracím z nejvýznamějšího hudebního veletrhu na světě, který se každoročně koná v Anaheimu, části Los Angeles. Evropský hudební veletrh MusikMesse ve Frankfurtu je pro našince známější a výstavní plochou zřejmě větší, ale co se týká účasti hudebníků od geniálních dětí až po stárnoucí rockery a od běžných okukovačů po vynálezce syntezátoru, je to tady zajímavější. Ale hlavně, je zde jasné, která počítačová platforma v hudbě vládne.

Ne, nebojte se, něco podobného s řadou PC na NAMM show nenajdete...

Pomalu mi začínají rozmrzat prsty, protože v Praze je o 45 stupňů míň, než v LA, takže cestou do Brna zkusím napsat co nejvíc.

Abych trochu zlepšil náladu po technickém článku o procesorech, napíšu jednu veselou příhodu, která vám ukáže, že když je dobře, může být v zápětí špatně a naopak. A taky abyste to nebrali vážně, když z vás někdo udělá blba, jako ze mne.

Odcházel jsem se špatnou náladou ze stánku jedné firmy, která posunula schůzku, takže mi v napjatém programu vznikla zbytečná díra. Takto naštvaně kráčím po výstavišti a koho nepotkám, Bono Voxe z U2, obklopeného zájemci o podpisy a fotografie, tak se moje nálada zlepšila, vytáhnul jsem foťák a požádal jednoho pána, aby mě vyfotil, mezitím všichni třásli Bonovi rukou, děkovali mu, brali si podpisy. Tak mě pán vyfotil, já jsem byl v sedmém nebi, jak děti ocení fotku s Bonem. Jenže se stala taková chybička, že pán si jaksi nevšiml, že foťák má hledáček nebo že by si mohl vyklopit display, takže mám krásné foto nohou Bonových a mých. Nadával jsem, jak jsem mohl, pořád jsem musel myslet na to, jak by doma zírali na fotku s Bonem. No a příhoda měla nečekané rozuzlení,večer mi prezident jedné velké firmy, který do dění na veletrhu vidí, řekl, že to nebyl žádný Bono, ale dvojník, využitý pro reklamu. Popravdě řečeno, je to dost poznat, jak vidíte na snímku. Tak takhle to chodí ve světě showbusinessu. Fotky jsem už nelitoval, zato jsem se tloukl do hlavy, co jsem to tomu naprosto nulovému chlápkovi navykládal...

Bononebono...

Nicméně po veletrhu chodí hodně skutečných celebrit, když jsem loni měl víc času se po výstavišti pohybovat, potkal jsem Stevieho Wondera, který odmítnul náš stánek, protože si na náš ani na jiný software nemohl šáhnout. Muzikanti známých i neznámých jmen se shromažďují v hotelu Hilton, kde na ploše několik desítek metrů stojí stovky více nebo méně opilých lidí a do toho buď vřeští deejay se svým PowerBookem a pár tisíci watty instalovaného výkonu, nebo někdo na něco hraje, třeba v baru na piáno, nejčastěji je slyšet obojí naráz. Když mě loni vysunul jeden rocker od tohoto piána, ptal jsem se ho, co je zač a jestli někde hraje, on odpověděl, že momentálně s YES. Tak takových je tam plno a na rozdíl od některých našich pop hvězdiček, celkem přirozeně se s člověkem dají do řeči. Joe Zawinula z Weather Report jsem s jistotou nepoznal, tak jsem si stoupnul k sousedním klávesám a zahrál dost neuměle kousek z jedné jeho skladby, Joe to pochopil, zahrál k tomu pár basových tónů, usmál se a zeptal se mě, jestli se nechci podívat na jeho webovou stránku, co teď dělá...

Big, huge and large. To se to dělá na 4 displayích...

No a teď tedy pojďme k Macům. Jak vidíte z fotografií, je jich nejen hodně, ale ve většině hal podstatně víc, než PC. Také návštěvníci, posedávající kolem Convention Centra mají většinou iBook nebo 12palcový PowerBook. Nezklamal ani stánek softwarové divize SONY, bývalého Sonic Foundry, jak vidíte na fotce.

Sony, Acid, Apple, jak se to rýmuje...

Samotný Apple má impozantní stánek, jeden z největších na veletrhu a rozhodně největší ze všech výrobců hudebního software, točí se to nejvíc kolem Logicu a Garage Bandu, ale na prezentacích se střídá i FCP a Motion.

Takhle velkou stopu umí ten náš Motion, říká prezentátor u Apple...

S programátory Logicu jsem měl sjednanou schůzku, řekl jsem jim mezi řečí, že Logic je naprosto skvělý program tam, kde jiné programy jsou omezené. Ale že naopak není skvělý v nejjednodušších úkonech, které umí i takový GarageBand, který napsali mimochodem ti stejní lidé. Uživatelé, co si o tom myslíte? Programátoři mi dali zapravdu.

Apple

Pak mne vzali k jednomu MacBooku, na kterém běžel Logic a tolik efektů, že by člověk očekával kouř z větracích otvorů, ale ventilátory sotva bylo slyšet. Podle autorů programu je zrychlení oproti single G5 tak 1,8x při stejné frekvenci, proti duální to zase o tolik rychlejší není. Terminálový příkaz top ukazoval 95-115% výkonu pro Logic (maximum je 100+100, takže 200%), ale přitom systém reagoval, jako by se nic nedělo. Jedna věc mne překvapila: Když jsem byl na WWDC, zkušební stroj a P4/3.6GHz měl hyperthreading, takže se jevil jako dvouprocesorový. Dvoujaderný procesor Core Duo se ale také jevil "jen" jako se 2 procesory, takže v něm asi hyperthreading není, kdyby to někdo věděl, napište to do diskuse, intelovský duál s hyperthreadingem by se logicky měl jevit jako čtyřprocesorový. I to možná můžeme očekávat. Celkově u nich nadšení z Intelu nepanovalo, PPC mají za dobrý procesor, hlavně ale nevěděli, že Steve uvede o pár dní před výstavou počítače, na kterých se bude ihned vystavovat Universal Binary, tedy PPC/Intel Logic i se všemi efekty a instrumenty.

Cinema Display předčí všechny plazmy...

Naše firma, tj. zatím DSound, než se mi podaří najít vhodnější jméno, na které bych chtěl tuto značku přejmenovat, letos neměla svůj stánek, ale bylo nás na veletrhu také vidět, například na stánku M-Audia.

To je náš koutek u M-Audia

Pár dalších fotografií ilustruje, že Apple v hudbě opravdu kraluje. Myslím, že je to zajímavější a přirozenější a lepší, než celý slavný CES. Na CES se vystavují přístroje, pomocí kterých se hudba a multimédia konzumují, kdežto tady jsou především taková zařízení, kterými se hudba a multimédia vytvářejí.

Prezentátor Steinbergu vypadá, jako by ani nepracoval pro německou firmu...

Opravdu rozezlení na intelovské Macy byli jen ti autoři programů, kteří mají všechno grafické rozhraní založené na objektovém systému PowerPlant, který je součástí vývojového prostředí CodeWarrior od Metrowerks, divize Motoroly a nyní Freescale. V něm není možné intelovský kód zkompilovat. Programy napsané v CodeWarrioru mají svižnější grafiku, to je pravda, ale Freescale už verzi pro Macy plně nepodporuje, navíc když jsem toto prostředí před pár lety kupoval, stálo kolem 500 dolarů, zatímco Apple dodává totéž zadarmo. Toto je dost důležitá věc, téměř všechny programy, na které svorně nadáváme, jsou napsané v CodeWarrioru, typoval bych, že třeba Adobe to takto kompiluje, a proto nemůže rychle přejít na Intel.

I tento prezentátor dokonale zapadne do zdejšího kraje...

Toto je zvukový inženýr Howarda Jonese. Inu, není inža jako inža...

Klávesový koutek M-Audia

Tady vidíte, jak jsou v Apogee na své Macy hrdí

Ani Behringer, vypůjčovatel myšlenek a designu, který nikdy Macy v lásce neměl, si tady netroufne vystavovat něco na šedých bednách...

Tak to byl takový odpočinkový článek, na kterém je hezky vidět, že tvořiví lidé, jako třeba hudebníci, mají prostě k Macům blízko. A američtí hudebníci, to je něco fantastického. Když do Convention Centra středem obchodníků, punkáčů a rockerů napochodoval oddíl newyorské policie, hrající na všechny možné bicí nástroje, řekli jsme si s mým německým kolegou: Tak tohle by se u nás nikdy stát nemohlo. Říkám: U nás by to neudělali, protože by si připadali před lidma směšní. A kolega říká: Jo to u nás taky, ale naši by navíc v životě nebyli schopní stvořit takový rytmus, jako tihle tady.

Heslo NAMM Show: Believe in music.

Obsah seriálu (více o seriálu):

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » Výstavy  

 » Rubriky  » Agregator  

Poslat článek

Nyní máte možnost poslat odkaz článku svým přátelům:

Váš e-mail:

(Není povinný)

E-mail adresáta:

Odkaz článku:

Vzkaz:

Kontrola:

Do spodního pole opište z obrázku 5 znaků:

Kód pro ověření

 

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: