Na eX! aneb jak se jeden běžný uživatel loučil s MacOS - MujMAC.cz - Apple, Mac OS X, Apple iPod

Odběr fotomagazínu

Fotografický magazín "iZIN IDIF" každý týden ve Vašem e-mailu.
Co nového ve světě fotografie!

 

Zadejte Vaši e-mailovou adresu:

Kamarád fotí rád?

Přihlas ho k odběru fotomagazínu!

 

Zadejte e-mailovou adresu kamaráda:

Soutěž

Sponzorem soutěže je:

IDIF

 

Odkud pochází fotografka Anne Erhard?

V dnešní soutěži hrajeme o:

Seriály

Více seriálů



Agregator

Na eX! aneb jak se jeden běžný uživatel loučil s MacOS

macos_prax_1k

3. června 2002, 00.00 | Co čeká na obyčejného smrtelníka při přechodu na MacOS X? Velmi osobní reportáž ze čtyřzápasu vědomí vs. podvědomí vs. rozum vs. vodní systém a o tom, jak proběhlo závěrečné dvoudenní finále, z něhož vyšel vítězně...

Přisedněte do kruhu a slyšte příběhy. Jsou na světě hmotové a jsou elektronové. A jsou věci mezi nimi a nad nimi, mocnější a neviděné, které o jejich běhu rozhodují. Jsou věci mezi obvody a zemí, jsou strachové a pudové, jsou mocné výplatnice a zlí deadlajni. A jsou také hmotové mocnější než naše vlastní DNÁče - každý tuší někde ve stínu svého bossáka, kdesi za zdí cítí výhrůžné vrčení smeček markeťáků a píjárů. A i ti naši malí elektronové mají své predátory, nejen ty virky a červáky číhající na ně za každým rohem - tu se perou s ošklivými deadlocky, tu se třesou v koutku před kolemletícím chraMStem, jindy je zažene do nory nějaký krvavý syseror. Není jich málo, s nimiž je nám se utkávat. Vaše bitvy však již budou snazší. Slyšte příběhy o zápasech těch druhých. Tu je jeden z nich...


Předehra

-365:00:00:00 (T-1 rok). Po přečtení mnoha článků, prozkoumání zevrubných informací z Internetu a desítek screenshotů nemám stále jasno. MacOSX je stabilnější (jistě, Mac je Mach), mutitasking teď snad opravdu multitaskuje, padající programy s sebou už neberou vše, co kolem sebe vidí, Aqua je pěkná na pohled a starý systém prý stejně brzo přestane být podporován. Na druhé straně to vše schroupne větší kus výkonu počítače (zvlášť má-li někdo jen iMaca jako já), Finder je nedomyšlený, Dock je pěkný jen na to podívání, ale s funkčností je to slabší - a o podpoře češtiny se dá mluvit jen slovy z příručky soudní patologie. Záplatuje se, co se dá.

Nezbývá, než to zkusit na vlastní kůži. Poprvé mám v ruce CD s MacOS X (verze 10.0.0.0.0.0.0.0.0.0.0.0,999) a s příslibem, že se dá nainstalovat vedle OS9 a pak třeba zase smazat, jdu do toho.

-364:23:00:00. První nabootování do X je radost sama. Fotorealistické ikonky, průhledné objekty, login jako do opravdového systému, síť ihned funguje, ikonka Mail ukazuje v doku nové zprávy, není to úžasné? Deset minut jezdím myší nad dokem a kochám se.

-364:22:30:00. V Exploreru nejsem schopen napsat kloudnou adresu. Po každém písmenku se klávesnice přepne na US, prohlížeč neustále zkouší načítat stránky typu http>}}www.seynam.cy. V textovém editoru zanic nedokážu napsat "č". Po přepnutí klávesnice na českou se přepne písmo na US font, po nastavení českého fontu se přepne klávesnice na US. Potřetí jsem z doku nechtěně odstranil TextEdit, místo toho jsem tam přidal dvě složky a tři soubory, které tam neměly co dělat. Ten Finder je tak neskutečně pomalý... Nemůžu se dostat k souborům uprostřed plochy, pořád něco překáží a zavazí. Jak, ksakru, schovám všechny běžící aplikace?

-364:21:30:00. Šéf potřebuje ihned opravit nějaký banner. Je v EPSu, takže pouštím Illustrator. Startuje se Classic a nejde to. Dodatečně zjišťuji, že je to kvůli českému skriptu v OS9. Bootuji do OS9, přepínám skript na Roman a zpět do OSX. Klasik se tentokrát nastartuje (ale že to trvá), nefunguje v něm pochopitelně čeština a Illustrator je pomalý k nepoužitelnosti. Naštěstí v tom obrázku není český text, takže to opravím. Při ukládání Illustrátor padá a bere s sebou celý klasik.

-364:21:20:00. Restartuji zpátky do OS9, desítku s jakousi podivnou poťouchlostí na disku nechám.

Pomalé intro

-364:21:25:00 až -30:00:00:00. Čas od času ještě OSX nahodím a zkouším, co a jak by se dalo vyřešit nebo aspoň obejít. Něco jde, něco ne, místo toho narážím zase na další problémy. Pak už to ani nezkouším, a když mi desítka straší bez užitku na disku moc dlouho, hážu všechno do koše.

Ale červíček neustále hlodá. Jednou ten přechod bude nutný, ale jak dlouho čekat? A zase k čemu mi bude pohledný, moderní, up-to-date systém, ve kterém budu beztak vesměs pracovat v emulaci systému starého? Jako webdesigner potřebuji jistou sadu denodenně využívaných aplikací, k tomu pár dalších, které pouštím jen občas, ale neobejdu se bez nich.

Postupem času se však objevují nové verze pro OSX - a nejen to, u některých výrobců dokonce nacházím zmínky o ukončení podpory pro OS9 a dalším vývoji jen pro desítku. Na VersionTrackeru narůstá počet programů pro OSX snad geometrickou řadou. Najednou je pro OSX můj oblíbený BBEdit, objevil se karbonovaný Photoshop, Illustrator, dokonce VirtualPC. Uněkterých programů, o nichž jsem to ani netušil, si po kliknutí na aplikaci všimnu v kontextovém menu "Show Package Contents" - ejhle, verze i pro OSX. A pro mě v neposlední řadě: vyšel MS Office X, údajně nejlepší office, co kdy od MS vzešel. Ať si kdo chce co chce myslí, ve větší firmě se člověk bez Wordu a Excelu obejde jen těžko - a přes svůj vztah k Redmondskému molochu nedám dopustit na Entourage jako nejlepší mailový program, co jsem kdy viděl... Slabší je to na OSX snad jen s hrami, ale na počítači v práci to stejně nehraje roli. Na Internetu čtu o vylepšeních v OSX 10.1, zvýšení rychlosti i konečně použitelném doku, objevila se údajně funkční čeština. Cosi kolem dozrává.

-30:00:00:00 až -01:00:00:00. Prošel jsem všechny programy na disku jeden po druhém, zahloubal se, který potřebuji a který ne, pátral po existujících aplikacích pro X. Docházím k závěru, že vše, co potřebuji, už pro desítku je. Rozhodnutí vyklíčilo. Připravuji právě nový web a dobře měsíc při každé práci s počítačem přemýšlím, jak bych tohle dělal v desítce, jestli se bez tohohle obejdu, nebo by to tam naopak bylo lepší. Nakonec oznamuji šéfovi, že po dokončení webu budu potřebovat nějakou dobu na přeinstalování počítače. Podaří se mi vysvětlit, že to je dřív nebo později beztak nutné. On upgradoval na Win2000, takže můj přístup mírně chápe - po dodělání webu bude trochu menší frmol, takže si pro jistotu na operaci X vyškemrám celý týden.

-01:00:00:00. Oznamuji všem, kteří ode mně můžou něco chtít, že dnes mají poslední možnost a pak týden nebudu moci vůbec nic udělat. Nechápou, ale berou to na vědomí.

Té-nula. Nádech a...

00:00:00:00. Ráno zahajuji Fázi 1. Nejnudnější, ale nezbytnou částí operace je zazálohování všeho, co má smysl. Posbírám všechna data, o nichž vím, soubory stažené z Internetu a pak procházím počítač složku po složce, kde se co může hodit. Mezitím vypaluji, co je kompletní (díky bohům za vypalovací softwary, které už to umí dělat na pozadí), a hledám po Internetu, co bych tak mohl ještě do desítky potřebovat. Na stole mi leží pár CD s aplikacemi, které jsem si vypůjčil pro budoucí otestování na OSX, k nim přibývá pár dalších záložních cédéček.

00:04:00:00. Po nezáživném dopoledni už mě to přestává bavit, ale začínám mít pocit, už je to snad všechno. Ještě naposledy stáhnu e-maily a uvědomím si, že je nesmysl je zálohovat všechny a pouštím se do úklidu své hromady mailboxů, mažu z Odeslaných a Smazaných opravdu staré a opravdu nepotřebné věci. Spustím kompresi Entourage a ze 240 MB mailů je najednou 30 MB. Na poslední CD dávám složku Office Identites s maily a nastaveními Entourage a naposledy se jdu projít po disku, jestli jsem něco nezapomněl.

No jestli. Složka s fonty, která mi ukrytá hluboko na disku úplně vypadla z paměti. V Appearance v Systému pár pracně vyrobených obrázků na plochu. Pečlivě odladěné akce do Photoshopu, startovní dokumenty Illustratoru. Bookmarky pro Hotline, favorites pro Explorer, bookmarky s přístupy na pracovní FTP servery. To by byl průšvih... Disky pro VirtualPC oželím, radši nainstaluji všechna ta (w)okna znovu, než se trápit s několika mnohasetmegovými soubory. Hiscore z jedné prastaré hry, kterou s sebou vláčím léta od počítače k počítači. Soubor DiskTrackeru s databází mých CD. No, teď už jsem snad na nic nezapomněl.

00:05:00:00. Děsí mně pohled na hodiny, je půl druhé a mám neodbytný pocit, že jsem ještě nic neudělal. Zasouvám CD s MacOS X (tentokrát již 10.1), čtu si znovu pro jistotu všechna Read Me Before You Install, naposledy se rozhlížím po staré devítce a klikám na instalátor a v něm na Restart. Začíná Fáze 2.

00:05:10:00. Díky radě přítele na telefonu vím, že větší disk (mám 20GB) mám pro OS X rozdělit aspoň na dvě partitions (5+15 GB odsouhlaseno) a rozhodně naformátovat na HFS+ (unixový formát nebrat), tak se k tomu chystám. Můj malý, modrý, nezkušený iMac (450MHz, 192 MB RAM, rozhodně žádné dělo) už nabootoval a spustila se instalace. Krok po kroku procházím (jednoduchou) úvodní procedurou a stále marně hledám možnost toho rozdělení a formátování disku. Když už jediné, co můžu udělat, je spuštění vlastní instalace, nezbude než opět přítel na telefonu. Dozvídám se, že Disk Utility najdu v menu po spuštění instalátoru. Kráčím tedy instalátorem zpět, ale až na začátek mě nepustí, musím znovu restartovat. Napodruhé jsem úspěšnější - na samém začátku je skutečně v menu nabídka k nastavení disku.

00:05:15:00. Starý systém je v tomto okamžiku definitivně pryč, disk je zformátován - partitions jsem natáhnul myší od oka: ta pro systém má 5.05 GB, druhá zbytek. Doklikám se znovu k instalaci, vybírám ještě Customize a ruším instalování švédské, japonské a dalších lokalizací (až se budu učit japonsky, určitě to tam můžu doinstalovat), nechávám jen BSD utility. Instalátor šlápnul na plyn a hlásí 35 minut do cíle.

00:05:25:00. Po deseti minutách instalace chybí do konce už jen tři minuty. Asi je v OS X kromě machovského taky warp jádro.

00:05:30:00. Vyplňuji registrační údaje a login. Jsem v X. Nastavuji síť - tedy, ehm, vybral jsem z nabídky DHCP, odkliknul enter a pak spustil MSIE. Všechno funguje.

00:05:35:00. Nainstaloval jsem FTP klient a ze zálohy přikopíroval málem zapomenuté bookmarky. S pomocí něj a Texteditu opravuji jednu chybku na webu, kterou mi mezitím přinesli z redakce. Opravdu mimo jsem nebyl ani půlhodinu.

00:05:40:00. Právě jsem stáhnul, nainstaloval a spustil ICQ (3.02X). Jsem teoreticky online a prakticky klidnější. Vypínám ICQ, MSIE a vracím se k otevřenému a odloženému SoftwareUpdate, který se mi nahlásil krátce po instalaci.

00:06:00:00. SoftwareUpdate je fajn, pokud má někdo rychlou pevnou linku na Internet. Já ji naštěstí mám a naštěstí zrovna funguje, instalace proto sviští. Nedokážu si ale představit, jak bych tohle podstupoval doma po modemu - kromě updatů několika aplikací a utilit se především stahoval a instaloval upgrade na OS X 10.1.3. V něm (po restartu, pochopitelně) pak samo-upgrade SoftwareUpdatu a teprve ten provedl upgrade na právě nejnovější OS X 10.1.4. Celkově se toho takhle stáhlo odhadem aspoň 50 MB.

00:06:30:00. Počítač už běží na MacOS X 10.1.4, všechny updaty jsou doupdatovány. Zbývá poslední ze zásadních kroků instalace - čeština. Nechával jsem si ji až na konec, především kvůli těm upgradům systému - netuším, jestli by je přežila bez úhony (třeba ano, ale jak to mám vědět). Stahuji si podle odkazu na MujMacu češtinu Jakuba Formánka a také aktualizaci zmíněnou v diskusi za oním článkem, obsahující i "českou" románskou klávesnici. Instalace je rychlá a účinná.

V International v "ovládacích panelech" přidávám český skript (držím se důrazného upozornění, že nesmí být v seznamu jako první, a nechám proto ho až druhý za angličtinou). Vyberu si jen češtinu (slovenštinu ani polštinu nepotřebuji) a v Klávesnici přidám do menu české vlaječky. Jsa odkojen českou klaviaturou ponechávám bez povšimnutí Qwerty varianty, ale s velkou radostí naopak přidávám "Ceskou" klávesnici. Funguje to skvěle, když mi teď nějaká potvora aplikace přepne sama od sebe klávesnici, změní se jen puntík na české vlaječce v menu a nejdou psát háčky a čárky - jinak je vše jako s normální českou klávesnicí. Jabko-mezeru už jsem si beztak zvykl mačkat i v OS9 skoro automaticky. Díky, Jakube!

Jen lituji, že tahle česká podpora neobsahuje i další české locales - formáty data, času a čísel. Nastavuji si aspoň nějaké nejbližší varianty a snažím se zvyknout si na datum v angličtině. Ale hodinky mám v doku analogové, s ručičkami - v panelu Login jsem si nastavil, že se mají spustit po startu a tak mi tikají pořád na očích.

00:07:10:00. Instaluji další software a průběžně si osahávám nový systém. Všechno je znatelně rychlejší než tehdy s verzí 10.0. BBEdit funguje skvěle, StuffitExpander si žadonil o upgrade, tak jsem mu ho dopřál. Na stole ale stále ještě vyzývavě leží šedá krabice s oranžovými bublinami: Office X. Původně jsem si říkal, že to nespěchá, ale teď už mám za sebou i pokusy s Mailem. Od prvních seznámení s touhle systémovou aplikací pro práci s e-mailem (už před rokem, kolem -364:22:00:00) jsem dospěl k názoru, že to je možná krásná věc, ale pro mě nepříliš použitelná. V novém systému se pohříchu nijak nezměnila - sice umí dělat krásně barevné, pestré maily s desítkami písem a obrázky, ale pokud chci jen používat holý text s Courierem CE s češtinou, třídit maily do své hromady mailboxů a pracovat najednou se svými pěti poštovními účty, drhne to. A navíc by nešlo jednoduše naimportovat všechny staré maily s jejich roztříděním, všechna ta nastavení a pravidla z Entourage, která jsem měl zazálohovaná. Mail se tedy rozplynul v obláčku vedle doku a zasouvám CD s Office.

00:07:30:00. Instalaci čehokoli od Microsoftu na Unixu (což OS X bez jakékoli přetvářky je) jsem si představoval poněkud jinak - rozhodně ale drsněji, než že jenom překopíruju složku Office X do Aplikací na disku. Jenže ono to tak je. Kopíruji.

00:07:33:00. Nedůvěřivě klikám na Word a on běží Word. Excel taky, maňana. Tak jo, no - jdu na ten mail.

00:07:35:00. I Entourage běží bez problémů, je fakt pěkný. Chystám se ale brzy zpracovat recenzi celého X-ového Office, tak v tom teď nebudu moc šťourat. Ruším všechny průvodce, nic nastavovat nechci - teď potřebuju hlavně naimportovat data ze starého systému. V menu je položka Import, v další nabídce hned vidím Import from Entourage 2001 a mám radost. Jenže blb Entourage jen hledá na disku, hledá a pak mi vynadá, že žádný Entourage 2001 nenašel, ať se jdu bodnout. Žádná volba, abych mu vysvětlil, kde ta stará data jsou, kdepak. Laboruji na disku, snažím se vytvořit adresářovou strukturu jako v OS9, kde ta data původně byla umístěna - vše marno. Našel jsem ve svém home adresáři data nového Entourage - vypadají stejně jako ta stará. Přepsal jsem je původními daty a Entourage mi vynadal, že tohle teda ta jeho verze zpracovat neumí a vypnul se. Jsem v čudu a bez mailů.

00:08:00:00. Nechávám to uležet a věnuju se jiným věcem. Nerad se smiřuji s tím, že bych musel maily importovat jinak - třeba je načíst doma ve starém systému, vyexportovat jako text a pak je takhle načíst - to je skoro pohroma... A ten plný adresář, kalendář, rules, účty... Ale co se dá dělat. Hraji si zase s nastaveními systému, všechny předvolby už mám asi tak, jak jsem si představoval, většinu aplikací, co potřebuju k práci, na svém místě. Asi toho pro dnešek nechám...

00:08:35:00. Mám to. Došlo mi, že Entourage přece hledal na disku jen Entourage 2001. Vyhrabal jsem CD starého Office, zkopíroval někam na disk právě ten jeden soubor se starým Entourage a spustil znova import. E voilá, Entourage našel tatínka, je spokojen a ptá se, kde že jsou tedy ta data. S úlevou mu najdu tu složku a všechny maily, složky, adresy jsou, kde mají být. Starý Entourage zase mažu, koho by to napadlo... Jen pravidla třídění mailů (rules) a podpisy (signatures) se neimportovat nepodařilo. Ale to už není taková hrůza, během chvilky jsou zase zpátky. Vyřizuju denní poštu. Uch.

00:09:40:00. Zbytek nechám na zítra, snad se mi ještě něco přes noc uleží v hlavě. V zásadě bych ale zítra mohl zase klidně pracovat. Proč jsem si to proboha plánoval na celý týden...?

Den druhý

01:00:00:00. CD s instalací OS9 jsem nechal doma na stole. Nějak jsem si předtím celou dobu myslel, že Classic je součástí instalace OSX, což je samozřejmě omyl. Desítka sice vezme starý systém, když jej při instalaci najde na disku, za svůj a udělá z něj klasik - případně se může OS9.2 naistalovat zvlášť. Ale přímou součástí X žádný klasik rozhodně není. Včera jsem cédéčko nenašel a když jsem si vzpoměl, že je doma v šuplíku, tak jsem instalaci devítky nechal až na dnešek... Tak jsem bez klasiku - a to zrovna potřebuju kalkulačku. Applovskou kalkulačku jsem odepsal na první pohled - a moje milovaná počeštěná kalkulačka, co umí převody a hexa a binární a jánevimcoještě nic o Carbonu neví, takže bez klasiku ji nepustím. Jdu se podívat na stránky Apple po nějaké jiné. Je jich tam dost, ale všechno na nic... Ale nakonec přece jen nacházím PCalc, který umí v zásadě všechno, co moje stařenka a ještě něco navíc.

Takhle to asi dopadne se všemi utilitkami, co jsem si za ty roky nastřádal a oblíbil, což? Do doku jsem si právě nainstaloval pěkný kalendář.

01:00:30:00. Dopíjím první ranní kafe a napadá mě, proč bych tam tu devítku vlastně měl instalovat. A fakt nevim. Proč? K čemu mi heršvec, vlastně ten klasik bude? Docházím k překvapivému závěru, že už asi k ničemu. Zpomalení systému, se kterým jsem tak nějak počítal "až tam přidám tu devítku", se nekoná...

01:01:00:00. Zjišťuji, že teď mám vlastně všechno na jednom disku (ta systémová partition 5.05 GB), na druhém disku není zhola nic. Můj home je taky na tom prvním a vlastně všechno bych měl dávat tam. Co s tím? Na MujMacu je naštěstí článek, který je přesně pro mě. Podle instrukcí pouštím terminál (to je taky neuvěřitelný, cd ~ <enter> ls-la <enter> mkdir test <enter> - na Macu, no to je prča...) Přesně podle návodu překopíruji svůj home na druhý disk a je to. Myslím, že už mám do budoucna jasno. Vytvářím tam i složky "downloads", "k zálohování" atd. Líbí se mi to.

01:01:20:00. Přišel jsem během večera taky na to, jak na to s fonty. ATM/ATR, na které jsem zvyklý, pod OSX není - jen Suitcase, ale do toho se mi moc nechce. Ale výběr písma je v OSX vymyšlený docela pěkně, přímo tam si můžu dělat sady a třídit si písma do skupin podle libosti - prakticky přesně to, co jsem měl na OS9 s TypeReunion. Takže organizace je v pohodě. Druhý problém jsou české fonty. Během včerejška jsem vysledoval, jak to s nimi je. Zatímco aplikace v devítce dělaly s fonty psí kusy - když se třeba Photoshopu font nelíbil, nebo byl i český a klávesnice zrovna česká nebyla, přehodil text do nějakého divnopísma podle svého uvážení - tady se mi zdá, že všechno funguje celkem logicky. Když napíšu český text, označím ho a nastavím nečeské písmo, převedou se do toho fontu všechny znaky, které jdou - ostatní jsou v nějakém jiném, ale českém fontu. Už žádné paznaky a sypaný čaj.

Zbývá tedy udělat úklid - MSIE i Office nasypaly na disk hromadu těch svých Arialů a CourierNewů, které dělají jen paseku a česky neumí. Otevřu si v TextEditu nový dokument, k tomu výběr písma (Jabko-T) a testuju jeden font po druhém, jestli umí česky. Ty, co jsou v systému (/system/library/fonts), jsou vesměs v pohodě (Unicode), ty, které pocházejí z instalace české podpory taky. Ty ostatní zase vesměs ne. Mažu, co je k ničemu, a naopak jsem si do home přikopíroval svoje staré fonty. Většina se zdá být OK. Probírám se ještě fonty Microsoftu a nahrazuji co se dá svými upravenými písmy - když ladím weby, není nad to mít k dispozici ty jejich Arialy a Verdany - ale pěkně CE. Vytvářím si v Extras ve výběru písma cvičně pár sad a když vidím, že to jde, nechám zbytek na dlouhé zimní večery..

01:02:00:00. Skoro všechno už funguje, ale tak nějak kostrbatě. Občas se snažím sáhodlouze až marně dělat věci, které byly vždycky otázkou kliknutí či dvou. Hraju si s dokem a Finderem a chvilkami proklínám Jobse, co to vymyslel - třeba tohle - zase za krávovinu... Například to chybějící schování všech aplikací - když mám něco na ploše, tak se k tomu proboxuju jenom tak, že postupně skryju všechny běžící aplikace a pak ještě otevřená okna Finderu. Když kliknu na Finder v doku, tak se mi zobrazí jen jeho okna, k ploše se dostává fakt blbě...

Pohrávám si právě s těmi okny Finderu (mám všude ten nový sloupcový pohled, na ten jsem si zvykl hodně rychle) a znovu si čtu článek o tom, jak je vlastně s desktopem v OS X všechno jinak - už to není top, nejvyšší složka v hierarchii, ale jen jedna blboučká podsložka kdesi v home každého uživatele. Tady se začíná rootem (Tento počítač, hehe) a pod ním všechny disky a síť a ten zbytek. Když není otevřené žádné okno a kliknu na Finder v doku, tak mi vždycky jedno nové otevře. A teď mi to secvaklo. Ono to Xko, doprčic, přece vůbec není žádný vylepšený následník MacOS. Je to úplně jiný systém a musí se s ním taky úplně jinak pracovat. Podobné jméno, zdánlivě podobné prvky jsou jen matoucí. Od této chvíle si začínám představovat, že mám úplně nový, neznámý systém a dívám se na něj jinak.

01:04:00:00. No jo, je to tak. Zkusil jsem zapomenout na devítku a už dvě hodiny si hraju s novým, neznámým systémem. Změnil jsem spoustu nastavení, kupodivu až podezřele rychle jsem se naučil dělat některé věci úplně odlišně. V nastavení zobrazení pro plochu jsem nakonec vypnul úplně všechno, na ploše zůstal jenom neposkvrněný obrázek - žádný disk, ani jedna ikona. Když potřebuju něco na disku, kliknu na Finder v doku a otevře se mi okno s obsahem rootu. Používám už jen to sloupcové zobrazení - je to asi ten nejrychlejší způsob navigace na disku, co jsem kdy viděl. Když potřebuju, otevřu si okno další (Cmd-N). Přišel jsem navíc na chuť (a objevil to čistě náhodou) kopírování souborů přes schránku, což je jedna z opravdu mála věcí, kterou jsem vždycky záviděl Windows. Označím pár souborů, zmáčknu Cmd-C, najdu si jiné místo (s těmi sloupci je to fakt fofr) a stisknu Cmd-V...

V doku mám krásné udělátko, v němž mám v menu hierarchicky roztříděné všechny aplikace, takže přímo v doku jsem nechal jen minimum. Dok samotný jsem dal svisle k pravému okraji - místo obvyklé nudle, která zbude po klasickém vertikálním rozdělení menu-okno-dok, mám tak pro aplikace místo připomínající spíš čtverec než nudli. Je to podstatně praktičtější, zvlášť když pod dokem nic nestraší, protože plocha je úplně prázdná. Za tu chvilku jsem si ostatně úplně odvykl plochu jakkoli používat, ztratil jsem důvod. Nastavil jsem si download folder v Exploreru do složky Downloads ve svém home (stejně tak z dalších programech, co chtějí nějakou downloadovací složku), když potřebuji, dostanu se tam nejvýš na dvě kliknutí - klik na Finder v doku a klik na ikonku downloads v záhlaví okna (pokud už tam nejsem), kterou jsem si do záhlaví přidal.

01:10:15:00. Pořád si hraju s těmi krásnými, lesklými novými hračkami a ani se mi od nich nechce - měl bych už ale jít domů. Počítač ani jednou nespadl, i když jsem zkoušel opravdu psí kusy; Photoshop 7, který měl pod OS9 velké problémy s češtinou, chodí jak namydlený, internetové aplikace jsou všechny v pohodě, vlastně už zase normálně pracuju.

Jediná podivnost, se kterou si pořád lámu hlavu, je to zvláštní mazání souborů. Některé soubory a složky normálně hodím do koše, zatímco u jiných mi systém ohlásí, že budou ihned zcela smazány - a taky je smaže, místo aby je šoupnul do Trashe. Žádnou příčinnou závislost jsem nevysledoval, přítel na telefonu taky neví - zkusím požádat o pomoc publika, třeba někdo moudřejší ví, v čem je pes zakopán (víte-li někdo, napište to, prosím, do diskuse za článkem, ať se poučíme všichni).

01:12:00:00. Koukám doma na svůj počítač s OS9 a přemýšlím, kdy dojde i na něj. Nevidím to nijak růžově, přece jen na něm hodně hrajeme hry (to by bylo asi nutné pod klasikem, a s tím zpomalením kvůli emulaci pak nevím, nevím). Navíc jsme na něj doma dva a jen já jsem ten, co by chtěl nějakou změnu... Nemám doma ani pevnou linku, takže ty updaty po modemu bych asi neunesl - leda bych si všechny aktualizace nejprve stáhl a vypálil (ale u systému samotného to prý snad ani nejde, SoftwareUpdate začíná být docela dotěrná záležitost). A bez klasiku je to sice paráda, ale pokud ho někdo potřebuje, tak nevím, jestli by spokojenost rychle neuvadla - a já mám klasických programů přece jen ještě většinu.

Tenhle počítač taky není nijak svižný - je to jen iMac 350 se 128 MB ramky -, ale zase si říkám, že když na tom pracovním, který je jen o stovku rychlejší, běhá všechno docela svižně, nebude to tady snad taková katastrofa. Ale kus paměti navíc by to asi chtělo...

01:12:10:00. Pouštím editor a sedám si nad tenhle článek. Všechno je ale poněkud mdlé, po dvou dnech s desítkou už marně hledám dok a citelně mi chybějí sloupce v oknech Finderu. Ten systém mi teď vůbec připadá nějak divný...


Poznámkypřítele na telefonu: sestavy písem, které si Petr udělal v TextEditu, bohužel nepoužije v mnoha aplikacích - Carbonovské programy, což jsou například věci od Adobe, Macromedie a dalších tyto funkce nepoužívají. Po nějakém správci písem se podle mne asi nakonec stejně bude muset podívat. Schovat ostatní aplikace není problém - v "aplikačním menu" (to s názvem aplikace vedle Apple menu) je položka Hide others. Updaty, které jsou instalovány přes Software update lze po jejich stažení uložit na disk příkazem "Save as.." v menu. MaLér

Tématické zařazení:

 » Rubriky  » Mac OS X CZ  

 » Rubriky  » Agregator  

Poslat článek

Nyní máte možnost poslat odkaz článku svým přátelům:

Váš e-mail:

(Není povinný)

E-mail adresáta:

Odkaz článku:

Vzkaz:

Kontrola:

Do spodního pole opište z obrázku 5 znaků:

Kód pro ověření

 

 

 

 

 

Přihlášení k mému účtu

Uživatelské jméno:

Heslo: